9 Cmo 255/2024-68 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Navrhovatel je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze vedený u ČNB č. ú. 3703-2928021/0710, konst. symbol 1148, variab. symbol 6422009723, soudní poplatek ve výši 2 000 Kč za podané odvolání, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“2. Soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v odůvodnění usnesení rekapituloval dosavadní průběh řízení - uvedl, že návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 23. 3. 2023 se navrhovatel vůči účastníku domáhal prohlášení neplatnosti rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků ze dne 21. 12. 2022 s tím, že usnesením ze dne 24. 7. 2023, č. j. 64 Cm 97/2023-21, návrh zamítl. Uvedené usnesení napadl navrhovatel včasným odvoláním, které však neobsahovalo náležitosti podle § 205 odst. 1 o. s. ř., proto byl navrhovatel vyzván k jejich odstranění usnesením ze dne 12. 9. 2023. Vady odvolání nebyly navrhovatelem odstraněny, věc proto byla dle soudu prvního stupně předložena odvolacímu soudu podle § 209 o. s. ř. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2024, č. j. 9 Cmo 242/2023-32, byl navrhovatel opětovně vyzván k doplnění náležitostí odvolání, které následně navrhovatel doplnil podáním ze dne 20. 2. 2024. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2024, č. j. 9 Cmo 242/2023-50, pak bylo rozhodnuto ve věci tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2023, č. j. 64 Cm 97/2023-21, bylo potvrzeno, avšak nebylo rozhodnuto o povinnosti navrhovatele uhradit soudní poplatek za odvolání, která navrhovateli vznikla podle ust. § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), podáním odvolání. Poplatek do dne vydání usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2024, č. j. 9 Cmo 242/2023-50, uhrazen nebyl. Následně soud prvního stupně citoval ust. § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích s tím, že vzhledem k tomu, že navrhovatel soudní poplatek spolu s odvoláním nezaplatil, uložil soud navrhovateli ve výroku tohoto usnesení povinnost uhradit soudní poplatek, který podle položky 22 bodu 1 písm. b) ve spojení s položkou 4 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků činí 2 000 Kč.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel blanketní odvolání.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. V daném případě se navrhovatel svým návrhem ze dne 23. 3. 2023 domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění účastníka ze dne 21. 12. 2022. Městský soud v Praze jeho návrh na vyslovení neplatnosti příslušného rozhodnutí zamítl usnesením ze dne 24. července 2023 č. j. 64 Cm 97/2023-21 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel blanketní odvolání. Následně byl vyzván usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. září 2023 č. j. 64 Cm 97/2023 k doplnění náležitostí odvolání. Navrhovatel na výzvu soudu, jež mu (resp. jeho zástupci) byla doručena dne 18. 9. 2023, nijak nereagoval. Soud prvního stupně aniž vyzval odvolatele k zaplacení soudního poplatku předložil věc odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání s tím, že vady odvolání nebyly odstraněny a že soudní poplatek z odvolání nebyl vybírán. Odvolací soud odvolatele ještě jednou vyzval usnesením ze dne 8. ledna 2024 č. j. 9 Cmo 242/2023-32 k odstranění vad odvolání (výzva byla doručena jeho zástupci dne 10. 1. 2024); ty byly odstraněny podáním ze dne 20. 2. 2024. Na základě doplnění odvolání odvolací soud začal ve věci jednat a projednal odvolání a ve věci meritorně rozhodl, a to usnesením ze dne 2. května 2024 č. j. 9 Cmo 242/2023-50 (potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. ve správném znění /výrok I./ a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení /výrok II./), aniž rozhodl v tomto rozhodnutí, jímž se řízení končí, ve smyslu § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích (dále též jen „z. s. p.“) o uložení poplatkové povinnosti za podané odvolání.7. Následně odvoláním napadeným usnesením soud prvního stupně uložil odvolateli zaplatit soudní poplatek za podané odvolání ve výši 2 000 Kč.8. Podle § 4 odst. 1 písm. b) z. s. p. „Jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním odvolání. Dle § 7 odst.1 věta první z. s. p. „Poplatek, …, je splatný vznikem poplatkové povinnosti.“ Podle § 9 odst.1 z. s. p. „Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, … zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“ (podtržení doplněno odvolacím soudem).9. Poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem, vzniká již podáním žaloby, odvolání nebo dovolání - viz § 4 odst. 1 z. s. p. a tímto okamžikem je poplatek také splatný - viz § 7 odst. 1 z. s. p. Účastník by tedy měl poplatkovou povinnost zásadně řádně splnit již při podání žaloby, odvolání, dovolání a zaplatit ho společně s tímto podáním.10. Dle § 12 z. s. p. „Vydá-li soud nesprávné rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit poplatek, toto rozhodnutí zruší nebo změní i bez návrhu.“ (odst. 1), „Změnu nebo zrušení povinnosti zaplatit poplatek lze pravomocně provést nejpozději do 3 let ode dne, kdy rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit poplatek nabylo právní moci. Ve stejné lhůtě zaniká i právo uložit povinnost zaplatit poplatek.“ (odst. 2) (podtržení doplněno odvolacím soudem).11. Dle § 13 odst. 2 z. s. p. „Ve věcech poplatků rozhoduje a postupuje soud nebo správa soudu podle občanského soudního řádu, pokud nestanoví tento zákon jinak.“ (odst. 1), „Při správě placení poplatků se postupuje podle daňového řádu, pokud nestanoví tento zákon jinak.“ (odst. 2), „Poplatkové povinnosti, jakož i rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků5), se evidují podle daňového řádu.“ (odst. 3).12. Dle § 148 daňového řádu „Daň nelze stanovit po uplynutí lhůty pro stanovení daně, která činí 3 roky. Lhůta pro stanovení daně počne běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení.“13. Posuzovanou otázkou tedy je, zda byl soud oprávněn uložit odvolateli zaplatit soudní poplatek z podaného odvolání ve výši 2 000 Kč za situace, kdy řízení bylo již pravomocně skončeno.14. V judikatuře Nejvyššího soudu byla řešena tato otázka v usnesení ze dne 21. 2. 2018 sp. zn. 30 Cdo 2887/2016, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 121/2019. V něm dovolací soud uvedl následující: „Řízení o odvolání ve věci samé, podaném žalobkyní dne 16. 1. 2012, nebylo, stejně jako v případě řízení před soudem prvního stupně, osvobozeno od soudních poplatků. Žalobkyně však soudní poplatek splatný společně s podáním odvolání [§ 4 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích, v rozhodném znění] nezaplatila. K zaplacení soudního poplatku měla být žalobkyně soudem prvního stupně, případně odvolacím soudem, vyzvána postupem podle § 9 odst. 1, respektive § 9 odst. 2, zákona o soudních poplatcích, v rozhodném znění. Soud prvního stupně ani soud odvolací však žalobkyni k zaplacení soudního poplatku splatného s podáním odvolání nevyzval a odvolací soud začal jednat ve věci samé. V důsledku toho nemohly nastat následky nezaplacení soudního poplatku předvídané v § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, v rozhodném znění [srov. § 9 odst. 4 písm. a) zákona o soudních poplatcích, v rozhodném znění], ale bylo na odvolacím soudu, aby o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek za odvolací řízení rozhodl postupem podle § 9 odst. 6 věty první zákona o soudních poplatcích, v rozhodném znění, v rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1806/2015). Rozhodnutím, kterým se řízení končí, je pro účely uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek za podané odvolání v dané věci třeba chápat rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2012, č. j. 72 Co 125/2012-54, který nabyl právní moci dne 21. 6. 2012, neboť v něm měla být odvolacím soudem povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání žalobkyni uložena. V rozhodném znění zákona o soudních poplatcích je třeba pro procesní ustanovení týkající se správy placení poplatků (jejich vybírání, vymáhání atd.) subsidiárně aplikovat obecnou úpravu daňového řádu (WALTR, R. Zákon o soudních poplatcích. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 62–64). Při řešení otázky lhůty pro uložení soudního poplatku za podané odvolání se proto uplatní ustanovení § 148 odst. 1 daňového řádu, podle něhož lze stanovit daň (soudní poplatek) ve lhůtě, která činí 3 roky, a jež zároveň počne běžet dnem, kdy se soudní poplatek stal splatným, když ohledně soudního poplatku není dána povinnost podat řádné daňové tvrzení. Uvedená lhůta se vztahuje i na případ