9 Cmo 271/2023-35 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. října 2023, č. j. 26 Cm 43/2014-22, vydané vyšší soudní úřednicí, se potvrzuje.“ (výrok I.) a dále vyzval navrhovatele, aby do 15 dnů od doručení této výzvy zaplatil soudní poplatek za návrh, který podle položky 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích činí 2 000 Kč, a to na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem v kolcích nebo příkazem na specifikovaný účet soudu vedený Českou národní bankou (výrok II.).2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání. Brojil proti tomu, že mu již byla v rámci probíhajícího řízení uložena povinnost zaplatit soudní poplatek, tedy že se jedná o duplicitní povinnost, což není v souladu se zákonem. Navrhl zrušit odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání není přípustné ani proti jednomu z odvoláním napadených výroků usnesení soudu prvního stupně.4. Odvoláním napadeným usnesením ohledně výroku I. (dále též jen „potvrzující usnesení“) je výrok soudu prvního stupně, jímž tento k námitkám navrhovatele potvrdil usnesení soudu prvního stupně vydaného vyšším soudním úředníkem, jímž byla výzva k zaplacení soudního poplatku ve stanovené výši a ve stanovené lhůtě.5. Dle § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb. proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení …, proti němuž nelze podat odvolání, odpor nebo námitky podle občanského soudního řádu, může účastník řízení podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. V námitkách nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy. O těchto námitkách rozhodne předseda senátu, který rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem bez jednání potvrdí nebo změní. Proti rozhodnutí předsedy senátu o námitkách, o odmítnutí námitek nebo o zastavení námitkového řízení, není odvolání přípustné. Doručené rozhodnutí vyššího soudního úředníka, proti kterému již není možné podat námitky, je v právní moci. Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se na námitkové řízení ustanovení upravující odvolání podle občanského soudního řádu obdobně.6. Z citovaného ustanovení tedy pro posuzovaný případ vyplývá, že , Jméno navrhovatele A, nebyl oprávněn proti potvrzujícímu usnesení podat odvolání. Ostatně soud prvního stupně jej o nepřípustnosti podat odvolání správně poučil i s odkazem na příslušné zákonné ustanovení.7. Z uvedených důvodů odvolací soud odvolání proti usnesení soudu prvního stupně do výroku I. pro nepřípustnost odmítl (§ 218 písm. c/ o. s. ř.).8. Odvoláním napadeným byl i výrok II. usnesení soud prvního stupně, jímž byla výzva soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku ve stanovené výši a lhůtě.9. Dle § 201 o. s. ř. (aplikovaného ve spojení s § 120 z. v. r.) „Účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.“10. Podle § 9 odst. 1 zák.č. 549/1991 Sb. nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, … zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů…; Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví…11. Dle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.12. Odvolací soud uvádí, že citované zákonné ustanovení sice výslovně neobsahuje výčet usnesení, jimiž se upravuje vedení řízení, nicméně z povahy věci vyplývá, že se jedná jen o procesní usnesení, které v zájmu hospodárnosti vedení řízení vyžadují rychlého řešení, aniž by odepření možnosti opravného prostředku mohlo být na újmu práv účastníků řízení či třetích osob. Soud jimi není vázán, může je změnit, aniž by bylo potřebné podat odvolání. Výzva k zaplacení soudního poplatku je přitom typickým usnesením, jímž se upravuje vedení řízení, proto proti takovému rozhodnutí není přípustné odvolání. Ostatně závěr odvolacího soudu je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a obecnou rozhodovací soudní praxí. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17.9.2009 sp. zn. 21 Cdo 5428/2008 výslovně uvedl, že „závěr odvolacího soudu, že proti usnesení, jímž byl žalobce podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu (vzor č. 064 o. s. ř.), není odvolání přípustné [§ 218 písm. c) o. s. ř.], je v souladu s ustálenou judikaturou soudů, na níž nemá dovolací soud důvod cokoliv měnit [srov. např. rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 25. 1. 1980, sp. zn. 2 Cz 108/79, který byl uveřejněn na straně 797 Sborníku Nejvyššího soudu ČSSR, Nejvyššího soudu ČSR a Nejvyššího soudu SSR o občanském soudním řízení a o řízení před státním notářstvím (Sborník stanovisek, zpráv o rozhodování soudu a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR, 1970-1983, který vydal Nejvyšší soud ČSSR, SEVT, Praha 1986), nebo obdobně - ve vztahu k výzvě k zaplacení zálohy na náklady konkursu - právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, který byl uveřejněn pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001].“ Ke shodnému závěru o nepřípustnosti odvolání proti výzvě k zaplacení soudního poplatku, neboť se jedná o typické usnesení upravující vedení řízení, ostatně dospěla i odborná právní teorie - viz komentář k § 202 odst. 1 o. s. ř. in Jirsa, J. a kol., Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha IV. § 201 - 250l občanského soudního řádu. Vydání druhé, doplněné a upravené. Praha: Walters Kluwer ČR, a.s. 201613. Z uvedených důvodů odvolací soud odvolání i proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně pro nepřípustnost odmítl (§ 218 písm. c/ o.s.ř.), tedy odmítl odvolání v jeho celém rozsahu, aniž by byl vůbec oprávněn se zabývat věcnými argumenty uvedenými v odvolání.