9 Cmo 363/2024-36 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením přiznal , tituly před jménem, , narozené dne , Anonymizováno, , likvidátorce společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO navrhovatelky B, , odměnu likvidátora ve výši 5 000 Kč, která bude uhrazena prostřednictvím účtárny soudu po právní moci tohoto usnesení (výrok I.). Výrokem II. přiznal , tituly před jménem, , nar. , Anonymizováno, , likvidátorce společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO navrhovatelky B, , náhradu hotových výdajů ve výši 2 959 Kč, která bude uhrazena z poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč. Výrokem III. uložil likvidátorce , tituly před jménem, , nar. , Anonymizováno, , povinnost zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze vedený u ČNB, č. ú. 19-2928021/0710, konst. symbol 1148, VS 7322035707 nespotřebovanou část zálohy na náklady spojené s likvidací společnosti , Jméno navrhovatelky B, , IČO , IČO navrhovatelky B, , ve výši 7 041 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tak, že likvidace společnosti , Jméno navrhovatelky B, , IČO , IČO navrhovatelky B, byla ukončena a společnost byla z obchodního rejstříku ke dni 7. 8. 2013 vymazána. Likvidátorce tak vznikl nárok na přiznání odměny a náhrady nákladů, které jí v souvislosti s likvidací vznikly. Likvidátorce byla poskytnuta během likvidace záloha na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč. Likvidátorka v průběhu likvidace nezjistila žádný majetek. S přihlédnutím k hospodárnosti likvidace a splnění základních zákonem stanovených povinností při likvidaci společnosti, které musí likvidátor splnit bez ohledu na to, zda má společnost majetek či nikoliv, soud prvního stupně přiznal likvidátorce zvýšenou odměnu ve výši 5 000 Kč. Při určení výše náhrady hotových výdajů vynaložených likvidátorkou v souvislosti s likvidací společnosti vyšel z předloženého vyúčtování, kdy za přiměřeně obvyklou a účelně vynaloženou shledal položku ve výši 2 380 Kč (zveřejnění v Obchodním věstníku), položku ve výši 166 Kč (poštovné), položku ve výši 550 Kč (ověřování) a položku ve výši 4 800 Kč (archivace). Hotový výdaj v celkové výši 3 000 Kč (účetní služby) soud prvního stupně neshledal jako účelně vynaložený. Likvidátorka soudu prvního stupně totiž předložila účetní doklad vystavený dne 20. 8. 2023, tedy déle než 10 let od výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Hotový výdaj ve výši 4 000 Kč (archivace) soud prvního stupně nepřiznal proto, že archivovat dokumenty obchodních společností může pouze podnikatel, kterému byla za tímto účelem udělena koncese. Nahlédnutím do obchodního a živnostenského rejstříku soud prvního stupně zjistil, že likvidátorem pověřená společnost , Anonymizováno, touto koncesí nedisponuje. Pakliže likvidátor pověřil archivováním dokumentů společnost k tomu neoprávněnou, uzavřel, že uplatněný hotový výdaj není účelně vynaloženým. Pokud jde o cestovní výdaje, soud prvního stupně jejich náhradu likvidátorce nepřiznal, neboť je nepovažoval za účelně vynaložené, kdy nelze za účelné výdaje bez dalšího považovat náklady na použití osobního motorového vozidla při jízdách po městě, v němž má likvidátorka sídlo (Praha), existujeli k místu prováděného úkonu jiný přiměřený a dostupný způsob dopravy (využití veřejné dopravy). Ani částku za nákup dobíjecího kupónu ve výši 391 Kč a dále položky ve výši 550 Kč (telefonní poplatky) a ve výši 200 Kč (kanc. potřeby) soud prvního stupně nepřiznal, a to s ohledem na povinnost likvidátora doložit konkrétní výši hotových výdajů podle § 8 odst. 1 vyhlášky. Ve vztahu k dobíjecímu kuponu soud prvního stupně poznamenal, že si je vědom toho, že likvidátor ke své činnosti telekomunikační služby nutně potřebuje, avšak tento typ výdaje nelze vázat k jednotlivé likvidaci a je nutné na něj nahlížet jako na součást technické vybavenosti osoby zapsané v seznamu likvidačních správců, která je již promítnuta do (maximálně) zvýšené odměny likvidátora. Soud prvního stupně proto přiznal likvidátorce náhradu hotových výdajů ve výši 2 959 Kč. Jelikož likvidátorce poskytnutá záloha (10 000 Kč) byla vyčerpána pouze do výše 2 959 Kč, uložil soud prvního stupně likvidátorce povinnost nespotřebovanou část zálohy ve výši 7 041 Kč vrátit.3. Proti výrokům I., II. a II. usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka v zákonné lhůtě odvolání. Uvedla, že likvidátorovi jmenovanému soudem do funkce v období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2013 se stanoví výše jeho odměny a náhrada hotových výdajů podle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, bez ohledu na to, kdy likvidace skončila, a kdy soud o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora rozhoduje (tedy i v případě, kdy likvidace skončila a soud o těchto nárocích rozhoduje po 1. 1. 2014). Pokud jde o odměnu, namítla, že jiné soudy vyplácejí zpravidla 7 - 10 000 Kč, i více. Nesouhlasila s tím, že jí soud nepřiznal náhradu nákladů vynaložených za účetní služby. Připomněla, že je potřeba vycházet z toho, že se v případě likvidace nejedná pouze o vypracování daňových přiznání, jak je uvedeno v napadeném usnesení, ale i o vypracování s tím souvisejících výkazů, o kterých se již usnesení nezmiňuje. Nikde není stanoveno, že si likvidátor nemůže přizvat odborníka k provedení svého úkolu. Pokud jde o cestovní výdaje, uvedla, že pouze likvidátor zná situaci a jen on může rozhodnout, kterých úkonů se zúčastní osobně, popř. musí zúčastnit osobně z rozhodnutí jiných orgánů, např. Policie ČR. Je to ostatně jeho odpovědnost a bez znalosti konkrétní situace to nelze hodnotit. Pokud jde o posouzení účelnosti vynaložených cestovních náhrad, soud měl tuto otázku řešit výlučně podle ustanovení § 8 vyhlášky č. 479/2000 Sb., podle které má likvidátor nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů souvisejících s provedením likvidace. Pokud ve druhém odstavci toto ustanovení odkazuje na zvláštní předpis, je zjevné, že tento odkaz se vztahuje toliko na rozhodování o výši náhrady, nikoliv na posuzování oprávněnosti použití dopravního prostředku. Ustanovení § 157 zák. práce otázku výše náhrady vůbec neřeší. Nelze tedy nijak dojít k závěru, že by použití vlastního automobilu likvidátora bylo podmíněno např. souhlasem soudu a podobně. Současně má za to, že použití vlastního motorového vozidla bylo v daném případě i zcela účelné. Připomněla, že právě tato hlediska se uplatňují například i při rozhodování soudu o výši cestovních náhrad, například insolvenčním správcům, či advokátům a není důvodu, proč by likvidátor měl mít horší postavení. Rozporovala rovněž postup soudu prvního stupně, kdy jí nepřiznal náklady za účetnictví a za archivaci. Navrhla, aby jí odvolací soud za provedení likvidace přiznal plnou náhradu hotových nákladů, které vynaložila.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích I. až III. a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky je zčásti důvodné, a to ohledně náhrady nepřiznaných hotových výdajů.5. Z obsahu předloženého spisu se podává, že:- odvolatelka byla jmenována likvidátorkou společnosti , Jméno navrhovatelky B, . v likvidaci, IČO , IČO navrhovatelky B, , usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 11. 2007, č. j. 73 Cm 357/2007-6, jež nabylo právní moci dne 8. března 2008;- odvolatelce nebyly předány obchodní ani účetní doklady likvidované společnosti a nepodařilo se jí dohledat jakýkoliv majetek společnosti, proti jednateli bylo vedeno trestní řízení;- společnost neměla žádné zaměstnance, nekonala žádnou obchodní činnost;- společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne 7. srpna 2013;- dne 5. září 2024 doručila likvidátorka soudu prvního stupně konečnou zprávu datovanou dne 2. března 2015, v níž likvidátorka požadovala náhradu hotových výdajů ve výši 13 001,30 Kč a odměnu za provedenou likvidaci. Likvidátorka vyčíslila výdaje, které jí vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:Zveřejnění v obchodním věstníku 2 380,00 KčPoštovné 166,00 KčSpráv. poplatky 550,00 KčCestovné a parkovné 1 355,30 KčÚčetní služby 3 000,00 KčArchivace, manipulace se spisy 4 800,00 KčTelefonní poplatky 550 KčKancelářské potřeby 200 KčCelkem 13 001,30 Kč6. Vzhledem k tomu, že odvolatelka byla jmenována likvidátorkou společnosti v roce 2008 (viz výše specifikované usnesení soudu prvního stupně), je třeba při zkoumání toho, zda likvidátorce přísluší náhrada uplatněných výdajů, vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byla likvidátorka soudem jmenována do své funkce, v daném případě tedy z vyhlášky ministerstva č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“), jak správně učinil soud prvního stupně.7. Podle ustanovení § 71 odst. 6 obchodního zákoníku, byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud.8. Podle ustanovení § 71 odst. 9 obchodního zákoníku, Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenova