9 Cmo 38/2024-0 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně změnil usnesení vydané soudní tajemnicí č. j. L 38427/RD52/MSPH, Fj 453641/MSPH ze dne 13. 12. 2023 tak, že navrhovateli se neukládá doložit čestné prohlášení o bezúhonnosti podle § 46 zákona č. 90/2012 Sb. zákon o obchodních korporacích. (výrok I.), a v ostatním námitkami napadené usnesení vydané soudní tajemnicí potvrdil (výrok II.). Usnesení obsahovalo poučení o tom, že lze proti němu podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze.2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nejprve zkoumal, zda je odvolání navrhovatele proti shora uvedenému usnesení soudu prvního stupně přípustné a dospěl k závěru, že odvolání proti tomuto usnesení přípustné není.4. Odvolací soud vychází z § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb. z něhož je zřejmé, že proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení, proti němuž nelze podat odvolání, odpor nebo námitky podle občanského soudního řádu, může účastník řízení podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. V námitkách nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy. O těchto námitkách rozhodne předseda senátu, který rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem bez jednání potvrdí nebo změní. Proti rozhodnutí předsedy senátu o námitkách, o odmítnutí námitek nebo o zastavení námitkového řízení, není odvolání přípustné. Doručené rozhodnutí vyššího soudního úředníka, proti kterému již není možné podat námitky, je v právní moci. Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se na námitkové řízení ustanovení upravující odvolání podle občanského soudního řádu obdobně.5. Odvoláním napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl soudcem a k námitkám navrhovatele potvrdil usnesení soudu prvního stupně vydaného soudní tajemnicí (výrok II.) a v části týkající se požadavku na doložení čestného prohlášení o bezúhonnosti podle § 46 ZOK usnesení soudu prvního stupně vydaného soudní tajemnicí změnil (výrok I.). Uvedené ve spojení s citovaným ustanovením pro posuzovaný případ znamená, že navrhovatel již nebyl oprávněn proti potvrzujícímu a částečně měnícímu usnesení soudu prvního stupně, tedy proti rozhodnutí o námitkách vydaného samosoudcem podat odvolání. Přípustnost odvolání proti rozhodnutí, proti kterému jej zákon vylučuje, není způsobilé založit ani nesprávné poučení poskytnuté soudem prvního stupně, k čemuž došlo v posuzovaném případě.6. Nad rámec uvedeného odvolací soud konstatuje, že citované ustanovení používá legislativní zkratku "předseda senátu", definovanou v § 3 předmětného zákona, tj. s významem "předseda senátu nebo samosoudce".7. Podstatné je ovšem i to, že aplikaci námitkového řízení je třeba vztáhnout nejen na vyšší soudní úředníky, ale i na ostatní osoby, jež jsou oprávněny rozhodovat ve stejném rozsahu jako vyšší soudní úředníci, jako např. asistenti soudců, v daném případě také i na soudní tajemníky. Tento závěr lze učinit na základě aplikace logického výkladu - argumentum a maiori ad minus (od většího k menšímu) tzn. platí-li něco pro vyšší soudní úředníky stran podávání opravných prostředků proti jejich rozhodnutím, tím spíše to platí pro soudní tajemníky. Ostatně nedávalo by žádný smysl, aby proti určitému usnesení vydanému vyšším soudním úředníkem - např. proti výzvě k předložení listin, proti níž není přípustné odvolání, bylo přípustné podat námitky, o nichž musí rozhodnout soudce, ale proti stejnému usnesení vydaného soudním tajemníkem, který je též oprávněn rozhodovat ve věci, by toto právo zcela absentovalo.8. Z uvedených důvodů odvolací soud odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o námitkách pro nepřípustnost odmítl (§ 218 písm. c/ o. s. ř.).