12 Cmo 32/2025-108 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení směnečného peníze ve výši 25 650 USD s 6 % úrokem z této částky ode dne 15. 3. 2023 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 85,49 USD (bod I. výroku) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).2. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním, které vzal podáním ze dne 27. 1. 2025 zpět. Tímtéž podáním vzal zpět i žalobu.3. Souhlas žalovaného se zpětvzetím odvolání nebyl vyžadován.4. Podle § 207 odst. 2 o. s. ř. dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, že možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Podle § 222 odst. 1 o. s. ř. jestliže odvolatel vezme odvolání zpět, právní moc napadeného rozhodnutí nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo.5. Se zpětvzetím odvolání jsou spojeny dva důsledky. Prvním je povinnost odvolacího soudu odvolací řízení zastavit (buď zcela, nebo v rozsahu zpětvzetí), druhým je to, že právní moc napadeného rozhodnutí nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo. Jinak řečeno, právní moc rozhodnutí nastane dne, v němž by nabylo právní moci, kdyby odvolání vůbec podáno nebylo.6. S ohledem na shora uvedené odvolací soud postupoval podle § 207 o. s. ř. a odvolací řízení zastavil. Protože v důsledku zpětvzetí odvolání nabyl napadený rozsudek právní moci (právní moc rozsudku není s ohledem na fikci stanovenou v § 222 odst. 1 o. s. ř. vázána na rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení odvolacího řízení), nemohl odvolací soud již rozhodovat o zpětvzetí žaloby. O něm rozhodne soud prvního stupně (§ 96 o. s. ř.).7. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, když žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto odvolacím řízením nevznikly.