2 Cmo 121/2025-62 — Vrchní soud v Praze

Žalovaný se odvolal proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 5. 2025, č. j. 20 Cm 113/2025-34, kterým byly odmítnuty jeho námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu téhož soudu z 28. 5. 2025, č. j. 20 Cm 113/2025-34 a dále bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů námitkového řízení, a to blanketním odvoláním.Usnesením ze dne 16. 6. 2025, č. j. 20 Cm 113/2025-45 mu soud prvního stupně vytkl vady odvolání a uložil je odstranit do deseti dnů od doručení usnesení. Zároveň ho vyrozuměl, že jde o nedostatek odvolání, který neumožňuje v odvolacím řízení pokračovat a proto, nebude-li odvolání doplněno, bude nutno jej odmítnout. Žalovaný přes tuto výzvu, která mu byla doručena dne 24. 6. 2025 vhozením do domovní schránky, vady odvolání neodstranil.Proto odvolací soud odvolání podle § 43 odst. 2 a § 211 o. s. ř. odmítl. Protože žalobci žádné náklady s tímto odvoláním nevznikly, neučinil v odvolacím řízení žádný procesní úkon, nemohla být jejich náhrada přiznána ani jemu (§ 146 odst. 3, § 211 o. s. ř.).Podání datované dnem 10. 6. 2025, označené jako námitky se žádostí o prodloužení lhůty pro podání námitek nelze považovat za odstranění vad odvolání, neboť předchází datu vydání usnesení z 16. 6. 2025 a jeho obsahem jsou skutková tvrzení obsahující obranu žalovaného proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu, a nikoliv obranu proti rozhodnutí o odmítnutí neodůvodněných námitek.Za odstranění vad odvolání nelze považovat ani písemnost datovanou dnem 2. 7. 2025. Toto podání bylo podáno elektronicky bez podpisu dne 3. 7. 2025 a nebylo doplněno předložením originálu ve shodném znění ve smyslu § 42 odst. 2 o. s. ř., a proto k němu nelze přihlížet. I kdyby podání bylo učiněno bezvadně, nebylo by možné jej považovat za odstranění vad odvolání ve smyslu usnesení soudu prvního stupně z 16. 6. 2025, neboť obsahuje námitkové tvrzení do vydaného směnečného platebního rozkazu, nikoliv tvrzení ve vztahu k důvodům pro odmítnutí námitek, jak obsahem usnesení soudu prvního stupně z 28. 5. 2025.Nad rámec výše uvedeného odvolací soud uvádí, že žalovaný se mohl bránit proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu námitkami podanými ve lhůtě 15ti dnů od doručení směnečného platebního rozkazu (§ 175 odst. 1 o. s. ř.). Takovou lhůtu nelze prodloužit. Jinými slovy, to, co žalovaný namítal v podáních z 10. 6. 2025, 15. 6. 2025, 2. 7. 2025 (jedná se o identická podání), musel namítat nejpozději do 20. 5. 2025, kdy mu marně uplynula lhůta pro podání námitek, aby se jimi soud prvního stupně mohl zabývat. Postup soudu prvního stupně, kdy podání žalovaného z 15. 5. 2025 (posouzeného podle obsahu jako námitky do vydaného směnečného platebního rozkazu) odmítl usnesením z 28. 5. 2025 jako neodůvodněné podle § 175 odst. 3 o. s. ř., byl zcela správný.