2 Cmo 51/2025-33 — Vrchní soud v Praze

Rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 2. 4. 2024 do zaplacení, částku 12 000 Kč úrokového výnosu a náhradu nákladů řízení ve výši 45 012,40 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí.Proti rozsudku se žalovaný ve lhůtě stanovené zákonem odvolal (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Jednalo se o blanketní odvolání s tím, že žalovaný se zavázal podané odvoláni doplnit do 14 dnů.V odvolání proti rozsudku (usnesení) musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh).Vzhledem k tomu, že odvolání žalovaného neobsahovalo náležitosti podle citovaného ustanovení a nebylo doplněno, vyzval soud prvního stupně podle § 43 o. s. ř. usnesením ze dne 17. 1. 2025, č. j. 38 Cm 311/2024-29 žalovaného, aby ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení usnesení odstranil vady odvolání tak, že uvede, v čem je spatřována nesprávnost odvoláním napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh).Usnesení obsahovalo i poučení o tom, že nebudou-li vady ve stanové lhůtě odstraněny, odvolací soud odvolání odmítne. K doručení usnesení žalovanému došlo dne 21. 1. 2025. Na výzvu nebylo reagováno.Odvolací soud proto podle § 211, § 214 odst. 2 písm. a) a § 43 odst. 2 o. s. ř., odvolání žalovaného odmítl.O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, když náklady odvolacího řízení, o kterých by bylo třeba rozhodnout, nevznikly.