5 Cmo 126/2024-146 — Vrchní soud v Praze

V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v bodě I. výroku vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 24. 2. 2015, č. j. 33 Cm 284/2014-19 ve vztahu k žalované 3. v celém rozsahu v platnosti, v bodě II. výroku uložil žalované 1. povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 810 448,69 Kč s 6% úrokem od 23. 10. 201 do zaplacení a dále částku 2 701 Kč a na nákladech řízení 40 568 Kč, to vše společně a nerozdílně se žalovanou 3., které byla tato povinnost uložena směnečným platebním rozkazem ze dne 24. 2. 2015, č. j. 33 Cm 284/2014-19, v bodě III. výroku uložil žalovaným 1. a 3. povinnost společně nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 18 893 Kč a v bodě IV. výroku uložil žalované 3. zaplatit České republice- Krajskému soudu v Ústí nad Labem náklady řízení ve výši 8 634 Kč.Proti tomuto rozsudku podala žalovaná 3. včasné odvolání, následně na sebe u Krajského soudu v Ústí nad Labem podala insolvenční návrh, spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 18. 1. 2019, č. j. KSUL 71 INS 19974/2018-A-12 byl zjištěn úpadek žalované 3. a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Žalobkyně svoji směnečnou pohledávku za žalovanou 3. v insolvenčním řízení přihlásila. Po splnění oddlužení byla žalovaná 3. jako insolvenční dlužník usnesením insolvenčního soudu ze dne 26. 5. 2024, č. j. KSUL 71 INS 19974/2018-B-32 osvobozena od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a pohledávek věřitelů, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.V návaznosti na částečné plnění, poskytnuté žalovanou 3. v rámci plnění oddlužení a rozhodnutí insolvenčního soudu ze dne 16. 5. 2024 vzala žalobkyně podáním ze dne 5. 9. 2024 žalobu vůči žalované 3. zpět a navrhla, aby řízení bylo zastaveno a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.Odvolací soud usnesením ze dne 4. 12. 2024, č. j. 5 Cmo 126/2024-144 vyzval žalovanou 3., aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila ke zpětvzetí žaloby s tím, že pokud tak neučiní, bude mít odvolací soud dle § 101 odst. 4 ve spojení s § 211 o. s. ř. za to, že se zpětvzetím souhlasí.Žalovaná 3. se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřila, proto lze dovodit její souhlas se zpětvzetím žaloby.Odvolací soud proto podle § 222a o. s. ř. ve vztahu k žalované 3. zrušil soudem prvního stupně vydaný směnečný platební rozkaz a rozsudek ve věci a řízení zastavil.Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal odvolací soud žádnému z účastníků a nepřiznal ji ani státu. V projednávané věci vzala žalobkyně žalobu zpět poté, co jí bylo částečně plněno žalovanou 3. v rámci povoleného oddlužení v insolvenčním řízení a s ohledem na osvobození, přiznané žalované 3. insolvenčním soudem po splnění oddlužení.V posuzované věci, kdy je o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodováno až poté, co bylo žalované 3. přiznáno mimo jiné osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny je nutno dovodit, že účinky takto přiznaného osvobození dopadají i na příslušenství pohledávky, jímž jsou dle § 121 odst. 3. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku i náklady spojené s uplatněním pohledávky, kdy tato pohledávka se stala naturální obligací, kterou nelze věřiteli přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, uveřejněný pod číslem 63/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto žalovanou 3. nelze zavázat k placení nákladů řízení vzniklých žalobkyni ani státu. Z uvedených důvodů odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů mezi žalobkyní a žalovanou 3. a o nákladech řízení státu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích II. a III. usnesení.