5 Cmo 7/2025-91 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalovanému se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 o. s. ř. a konstatoval, že žalovaný, který podal v zákonné lhůtě odvolání proti rozsudku ve věci vydanému, požádal podáním ze dne 13. 9. 2024 o osvobození od soudních poplatků z důvodu, že je nemajetný, nevlastní nemovitosti a má příjem pouze ze zaměstnání. Výzvou ze dne 16. 9. 2024, č. j. 68 Cm 181/2023-79, byl žalovaný vyzván k doplnění žádosti o osvobození a tvrzení v ní uvedených a k doložení jeho aktuální finanční a majetkové situace. Soud prvního stupně zdůraznil, že účastník je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti o osvobození. Existenci poměrů odůvodňujících osvobození od soudního poplatku přitom nelze omezit pouze na aktuální stav, v němž se poměry žadatele nacházejí, nýbrž je třeba brát v úvahu i další okolnosti, jež mohly mít na tento stav vliv. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanovené lhůtě a ani do data vydání napadeného usnesení nedoložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry tak, aby tyto mohl soud posoudit, nejsou v daném případě předpoklady pro osvobození žalovaného od úhrady soudního poplatku splněny.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že soud prvního stupně mu dosud výzvu ze dne 16. 9. 2024 společně se soudem zmiňovaným prohlášením nedoručil, a tudíž na ni nemohl nijak reagovat. Uvedl dále, že zamítnutí jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku za odvolání a nemožnost poplatek uhradit včas a řádně bude mít za následek zastavení odvolacího řízení, čímž mu bude „znemožněno na řádný soudní proces“, což je v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání žalovaného.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Smyslem výše citovaného ustanovení je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Je přitom plně na žadateli o osvobození od povinnosti soudní poplatek platit, aby tvrdil a v neposlední řadě i prokázal, že se nachází v tak nepříznivé situaci, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a současně i to, proč tomu tak je. Úlevu z povinnosti zaplatit soudní poplatek lze zpravidla přiznat osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud tyto se bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti si opatřit.6. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný požádal podáním ze dne 13. 9. 2024 o osvobození od soudního poplatku za jím podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 11. 6. 2024, č. j. 68 Cm 181/2023-61, jímž byl ponechán v platnosti ve věci vydaný směnečný platební rozkaz. V žádosti se žalovaný omezil na konstatování, že je nemajetný, nevlastní nemovitosti a má příjem pouze ze zaměstnání. Jaká je výše tohoto příjmu, jaké jsou osobní poměry žalovaného, kolik činí jeho pravidelné výdaje na základní životní potřeby, případně další okolnosti, pro které dle svých tvrzení není schopen soudní poplatek za podané odvolání zaplatit, žalovaný v žádosti neuvedl. Vzhledem k tomu, že prokázání důvodnosti žádosti o osvobození od placení soudních poplatků je zcela na účastníku, který o osvobození žádá, je nezbytné, aby primárně splnil povinnost tvrzení ohledně svých poměrů. Pokud tedy chce být účastník se svou žádostí o osvobození úspěšný, musí jednak uvést konkrétní okolnosti, pro které není schopen soudní poplatky platit, a jednak tvrzení o svých poměrech řádně doložit. Za situace, kdy žalovaný své poměry v žádosti o osvobození vylíčil zcela nedostatečně, postupoval soud prvního stupně správně, když mu usnesením ze dne 16. 9. 2024, č. j. 68 Cm 181/2023-79, uložil předložit odůvodněnou žádost o osvobození a dále vyplněné a potvrzené prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a další listiny v usnesení vyjmenované. Na toto usnesení, které bylo zástupci žalovaného doručeno dne 19. 9. 2024, nebylo žádným způsobem reagováno, přičemž tento stav nebyl napraven ani v odvolacím řízení, neboť ani v rámci něj žalovaný ke svým aktuálním osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům ničeho dalšího neuvedl ani ničeho k jejich prokázání nepředložil.7. S odkazem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že žalovaný coby žadatel o osvobození od soudního poplatku za dovolání zcela rezignoval na svou povinnost uvést rozhodné skutečnosti, z nichž oprávněnost své žádosti dovozuje. Již jen z tohoto důvodu, tedy z důvodu neunesení břemene tvrzení ohledně jeho poměrů, nemůže být žádost o osvobození důvodná. Vylíčení poměrů pro účely žádosti o osvobození nelze přitom považovat za úkon, který by mohl osobně vykonat jen žalovaný, v důsledku čehož bylo zcela postačující usnesení ze dne 16. 9. 2024, č. j. 68 Cm 181/2023-79, doručit pouze jeho zástupci (§ 50b odst. 1 o. s. ř.), k čemuž došlo dne 19. 9. 2024, jak prokazuje potvrzení o dodání a doručení do datové schránky ze dne 23. 9. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný rozhodné skutečnosti na základě tohoto usnesení soudu nesdělil a ke svým majetkovým poměrům ničeho nedoložil, nelze o přiznání úlevy na poplatkové povinnosti v případě žalovaného uvažovat, neboť ohledně jeho poměrů zůstalo zcela nejasno.8. Z vyložených důvodů bylo usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrzeno podle ustanovení § 219 o. s. ř.9. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení o věci.