5 Cmo 8/2025-42 — Vrchní soud v Praze

V záhlaví citovaným rozsudkem pro uznání uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni 700 000 Kč se smluvními úroky ve výši 130 956 Kč a 15% úroky z prodlení ročně z částky 700 000 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení (bod I. výroku) a dále náhradu nákladů řízení ve výši 69 666,50 Kč (bod II. výroku).Žalovaná podala proti rozsudku v zákonné lhůtě blanketní odvolání s tím, že je odůvodní do 14 dnů. To neučinila. Soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 12. 2024, č. j. 32 Cm 196/2024-39 vyzval žalovanou k odstranění vad podaného odvolání ve lhůtě 2 týdnů, v rozsahu a způsobem v usnesení specifikovaným. Současně žalovanou poučil o důsledcích nesplnění výzvy v této lhůtě, spočívajících v odmítnutí odvolání. Na výzvu, která byla žalované, resp. v souladu s § 50b odst. 2 o. s. ř. její právní zástupkyni doručena dne 18. 12. 2024, žalovaná nijak nereagovala a vady podaného odvolání neodstranila.Odvolací soud podle § 211 a 43 odst. 2 o. s. ř. odvolání žalované odmítl, neboť vady jí podaného odvolání brání možnosti v odvolacím řízení pokračovat.O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jíž by náležela náhrada nákladů, žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, a proto nebyla náhrada přiznána žádnému z účastníků.