9 Cmo 260/2024-43 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením přiznal , tituly před jménem, , narozené dne , Datum narození navrhovatelky A, (dále jen „likvidátorka“), likvidátorce společnosti , Jméno navrhovatelky B, , IČO , IČO navrhovatelky B, (dále jen „společnost“), odměnu likvidátora ve výši 5 000 Kč (výrok I.). Výrokem II. přiznal likvidátorce náhradu hotových výdajů ve výši 7 180 Kč, která bude likvidátorce uhrazena z poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč. Výrokem III. uložil likvidátorce povinnost zaplatit České republice nespotřebovanou část zálohy na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 2 820 Kč.2. Soud prvního stupně odůvodnil výše uvedené usnesení tak, že společnost byla z obchodního rejstříku ke dni 17. 9. 2013 vymazána a likvidátorce tak vznikl nárok na přiznání odměny a náhrady nákladů, které v souvislosti s likvidací vznikly. Dále uvedl, že likvidátorce byla poskytnuta během likvidace záloha na hotové výdaje ve výši 10 000 Kč. Likvidátorka v průběhu likvidace nezjistila žádný majetek. S přihlédnutím k hospodárnosti likvidace a splnění základních zákonem stanovených povinností při likvidaci společnosti, které musí likvidátor splnit bez ohledu na to, zda má společnost majetek či nikoliv, soud prvního stupně přiznal likvidátorce zvýšenou odměnu ve výši 5 000 Kč. Při určení výše náhrady hotových výdajů vynaložených likvidátorkou v souvislosti s likvidací společnosti vyšel z likvidátorkou předloženého vyúčtování, kdy za přiměřeně obvyklou a účelně vynaloženou shledal položku ve výši 2 380 Kč (zveřejnění v Obchodním věstníku) a položku ve výši 4 800 Kč (archivace).3. Hotový výdaj v celkové výši 3 000 Kč (účetní služby) soud prvního stupně neshledal jako účelně vynaložený, neboť je-li likvidovaná společnost neaktivní (nevyvíjí žádnou činnost) a nevlastní-li žádný majetek, potom je již zpracování (vyplnění) daňových přiznání a účetních závěrek s nulovými položkami povinností likvidátora a je pokládáno za jiné práce uskutečněné v souvislosti s prováděním likvidace.4. Další hotový výdaj v souhrnné výši 928 Kč (poštovné a správní poplatky) soud prvního stupně rovněž nepřiznal, jelikož likvidátorka nedoložila konkrétní výši hotových výdajů.5. Pokud jde o cestovní výdaje, soud prvního stupně jejich náhradu likvidátorce nepřiznal, neboť je nepovažoval za účelně vynaložené. Je toho názoru, že nelze za účelné výdaje bez dalšího považovat náklady na použití osobního motorového vozidla při jízdách po městě, v němž má likvidátorka sídlo (Praha), existujeli k místu prováděného úkonu jiný přiměřený a dostupný způsob dopravy (využití veřejné dopravy).6. Jelikož likvidátorce poskytnutá záloha (10 000 Kč) byla vyčerpána pouze do výše 7 180 Kč, uložil soud prvního stupně likvidátorce povinnost nespotřebovanou část zálohy ve výši 2 820 Kč vrátit.7. Proti výrokům II. a III. usnesení soudu prvního stupně podala likvidátorka včasné odvolání (odvolatelka).8. Z obsahu odvolání vyplývá, že odvolání míří proti nepřiznané náhradě hotových výdajů v celkové výši 5 681,10 Kč (likvidátorka požadovala přiznat náhradu hotových výdajů ve výši 12 861,10 Kč). Odvolání likvidátorky nesměřuje proti částce soudem prvního stupně přiznané na náhradě hotových výdajů ve výši 7 180 Kč.9. Likvidátorka ve svém odvolání uvedla, že nesouhlasí s tím, že jí soud nepřiznal náhradu za účetní služby, jako účelně vynaložené náklady. Dle jejího názor je potřeba vycházet z toho, že se v případě likvidací nejedná pouze o vypracovávání daňových přiznání Dále uvedla, že nikde není stanoveno, že si likvidátor nemůže přizvat odborníka k provedení svého úkolu a citovala judikaturu Vrchního soudu v Praze. Pokud jde o cestovní výdaje, uvedla, že pouze likvidátor zná situaci a jen on může rozhodnout, kterých úkonů se zúčastní osobně, popř. musí zúčastnit osobně z rozhodnutí jiných orgánů, např. Policie ČR. Pokud jde o posouzení účelnosti vynaložených cestovních náhrad, soud prvního stupně měl podle odvolatelky tuto otázku řešit výlučně podle § 8 vyhlášky č. 479/2000 Sb. Pokud ve druhém odstavci toto ustanovení odkazuje na zvláštní předpis, je odvolatelka názoru, že tento odkaz se vztahuje toliko na rozhodování o výši náhrady, nikoliv na posuzování oprávněnosti použití dopravního prostředku. Podle odvolatelky § 157 zákoníku práce otázku výše náhrady vůbec neřeší. Nelze tedy nijak dojít k závěru, že by použití vlastního automobilu likvidátorky bylo podmíněno např. souhlasem soudu a podobně. Současně má za to, že použití vlastního motorového vozidla bylo v daném případě zcela účelné. Připomněla, že právě tato hlediska se uplatňují například v rámci rozhodování soudu o výši cestovních náhrad, například insolvenčním správcům, či advokátům a není důvodu, proč by likvidátor měl mít horší postavení. Dále uvedla, že je na vozíku - omezeně chodí o berlích a cestování hromadnými prostředky, zejména přestupy, jí činí značné potíže. Navrhla, aby jí odvolací soud za provedení likvidace přiznal plnou náhradu hotových nákladů, které vynaložila, tedy ve výši 12 861,10 Kč. Záloha byla vyplacena ve výši 10 000,00 Kč, takže odvolatelka má za to, že jí zbývá doplatit 2 861 Kč na nákladech a odměnu likvidátora10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky je zčásti důvodné.11. Vzhledem k tomu, že odvolatelka byla jmenována likvidátorkou společnosti v roce 2008 (Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2007, č. j. 73 Cm 366/2007-5, v právní moci dne 8. 8. 2008), je třeba vycházet z právní úpravy účinné v době, kdy byla likvidátorka soudem jmenována do své funkce.12. Podle ustanovení § 71 odst. 9 zákona č. 513/1991 Sb. (dále jen „obchodní zákoník“), Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem.13. Podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „vyhláška“) likvidátorovi náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie.14. Z obsahu předloženého spisu se podává, že dne 27. 9. 2023, doplněné o podání ze dne 18. 6. 2024, doručila likvidátorka soudu prvního stupně návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Likvidátorka požadovala náhradu hotových výdajů ve výši 12 861,10 Kč a odměnu za provedenou likvidaci. Likvidátorka vyčíslila výdaje, které jí vznikly v souvislosti s prováděním likvidace, následovně:Zveřejnění v obchodním věstníku 2 380,00 KčPoštovné 638,00 KčCestovné a parkovné 1 791 KčSpráv. poplatky 290,00 KčÚčetní služby 3 000,00 KčArchivace, manipulace se spisy 4 800,00 KčCelkem 12 861,10 Kč15. Soud prvního stupně odvolatelce nepřiznal náhradu hotových výdajů spočívajících v sestavování účetních závěrek a vedení účetnictví s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2012, sp. zn. 7 Cmo 456/2011.16. Podle právního názoru odvolacího soudu, shora uvedený názor soudu první stupně, z něhož soud prvního stupně vycházel a citoval ho ve svém usnesení, byl již rozhodovací praxí odvolacího soudu překonán.17. Ze současné ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu vyplývá, že likvidátor není povinen vést účetnictví - včetně vyhotovení účetních závěrek a potřebných daňových přiznání - vlastními silami, neboť i v případě, že společnost je nečinná a nevykazuje žádný majetek, je třeba pro tuto činnost mít příslušné odborné znalosti, včetně znalosti právě platné legislativy. Po likvidátorovi, který těmito odbornými znalostmi nedisponuje, nelze podle právního názoru odvolacího soudu spravedlivě požadovat, aby tyto činnosti vykonával výlučně sám na svůj náklad a odpovědnost (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2018, sp. zn. 14 Cmo 22/2018, ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 14 Cmo 322/2016, ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, ze dne 24. května 2024, sp. zn. 7 Cmo 112/2024, ze dne 11. června 2024, sp. zn. 7 Cmo 162/2024, či ze dne 15. července 2024, sp. zn. 7 Cmo 209/2024).18. Odvolací soud je dále toho názoru, že skutečnost, že společnost nemá žádný majetek, by měla být zohledněna poskytovateli účetních a daňových služeb ve výši úplat požadovaných těmito poskytovateli za účetní a daňové služby. Na uvedeném nemění nic ani skutečnost, že judikatura, na kterou odvolací soud shora odkazuje se týká výkladu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Závěry v ní uvedené se prosadí obdobně i v případech, na něž dopadala předchozí právní úprava (vyhláška a obchodní zákoník), neboť relevantní zákonná úprava nedoznala zásadnějších změn.19. Z faktury č. 22/23 vystavené dne 20. 4. 2011 za účetní služby poskytnuté společností , právnická osoba, ., odvolací soud zjistil, že likvidátorce byla vyfakturována částka 3 000 Kč za vedení účetnictví v rámci likvidace. Likvidátor