9 Cmo 3/2025-0 — Vrchní soud v Praze

1. Dle obsahu předloženého rejstříkového spisu , Jméno navrhovatele, coby navrhovatel (dále též jen „společenství“), zast. , Jméno advokáta A, , advokátem, podalo dne 4. 9. 2024 návrh na zápis změn do rejstříku společenství vlastníků jednotek, mj. návrh na výmaz předsedkyně výboru , Jméno advokáta B, , nar. , Datum narození advokáta B, a namísto ní zápis nové předsedkyně výboru , tituly před jménem, . Rejstříkový soud usnesením ze dne 5. září 2024 č. j. S 63/RD49/MSPH, Fj 332771/2024/MSPH návrhu zcela vyhověl (dále též jen „usnesení - 49“) a toto rozhodnutí téhož dne doručil zástupci navrhovatele. Téhož dne (tj. 5. 9. 2024) došlo soudu prvního stupně vzdání se práva odvolání proti usnesení - 49, čímž toto rozhodnutí nabylo právní moci.2. Proti usnesení - 49 dne 17. 9. 2024 podala Daniela Váňová, nar. , Datum narození advokáta B, , odvolání.3. V záhlaví označeným usnesením (dále též jen „usnesení - 56“) soud prvního stupně rozhodl tak, že „Podané odvolání se odmítá.“ /tj. odvolání , Jméno advokáta B, proti usnesení - 49 - poznámka odvolacího soudu/ (výrok I.), „Odvolatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok II.). V rámci odůvodnění soud prvního stupně konstatoval, že účastníky rejstříkového řízení nejsou osoby zapisované do veřejného rejstříku v rámci zápisu právnické osoby coby zapsané osoby s tím, že účastníkem řízení je jen zapsaná osoba, jíž je třeba rozumět osobu, o které se vede rejstříkový spis. Dále soud citoval § 204 odst. 1 o. s. ř. a § 208 odst. 1 o. s. ř. s tím, že usnesení - 49 nabylo právní moc dne 5. září 2024 a odvolání bylo podáno po odvolací lhůtě dne 17. září 2024, proto odvolání odmítl.4. Proti usnesení - 56 podala Daniela Váňová, nar. , Datum narození advokáta B, blanketní odvolání, jež následně doplnila. Brojila proti tomu, že její odvolání vůbec nemělo být odmítnuto a že má za to, že k zápisu došlo na základě zfalšovaných listin. Navrhla, aby usnesení - 56 bylo změněno tak, že se odvolání neodmítá.5. Vrchní soud v Praze coby odvolací soud přezkoumal usnesení soud prvního stupně (usnesení - 56) a dospěl k závěru, že nemělo být vůbec soudem prvního stupně vydáno, o odvolání byl oprávněn rozhodnout odvolací soud.6. Odvolací soud se předně musel zabývat otázkou, zda odvolání proti usnesení - 49 bylo podáno osobou, jež k tomu byla oprávněna či nikoliv. Dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou, jež k tomu nebyla oprávněna.7. Dle § 201 o. s. ř. (aplikovaného ve spojení s § 120 z. v. r.) „Účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.“8. Odvolání je řádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout rozhodnutí vydané soudem prvního stupně. V § 201 o. s. ř. je upravena i jeho subjektivní přípustnost, tedy kdo je k jeho podání oprávněn. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že k podání odvolání je oprávněn výlučně účastník řízení. Odvolací soud se proto zabýval tím, zda odvolatelka byla účastníkem předmětného rejstříkového řízení. Dle § 84 z. v. r. „Účastníkem řízení je osoba, která podala návrh na zápis, k němuž je oprávněna podle tohoto nebo jiného zákona, a zapsaná osoba.“ V daném případě podala návrh na zápis změn zapsaná osoba - společenství, tudíž společenství bylo jediným účastníkem předmětného rejstříkového řízení. Účastníky rejstříkového řízení nejsou osoby zapisované do veřejného rejstříku v rámci zápisu právnické osoby např. členové statutárního orgánu právnické osoby či členové samotné právnické osoby apod. Shrnuto, účastníkem předmětného rejstříkového řízení o návrhu na zápis změn (údajů zapisovaných u navrhovatele coby „zapsané osoby“) do rejstříku společenství vlastníků jednotek byl pouze navrhovatel coby zapsaná osoba (tj. společenství) a nikdo jiný. Odvolatelka proto nebyla subjektivně legitimována k podání odvolání, neboť toto právo zákon přiznává jen účastníku řízení, jímž odvolatelka nebyla.9. Z výše uvedených důvodů mělo být odvolání , Jméno advokáta B, proti usnesení - 49 odmítnuto v souladu s ustanovením § 218 písm. b) o. s. ř., avšak odvolacím soudem, nikoliv soudem prvního stupně (aniž by byl tento oprávněn se věcně jakkoliv zabývat důvodností odvolacích námitek). Odmítnout odvolání pro opožděnost dle § 208 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 120 z. v. r. je sice oprávněn soud prvního stupně, to ovšem jen za předpokladu, že odvolání bylo podáno účastníkem řízení - tedy k tomu oprávněnou (subjektivně legitimovanou) osobou. Není-li někdo účastníkem řízení, nenáleží mu práva účastníka řízení, mj. rozhodnutí se mu nedoručuje, nezačne mu ani z tohoto důvodu běžet žádná lhůta pro podání odvolání, tudíž je pojmově vyloučeno, aby mohlo být odvolání podané neúčastníkem řízení opožděno. V daném případě - kdy odvolání bylo podáno neúčastníkem řízení, tedy osobou neoprávněnou, se nemohlo jednat - a nejednalo o opožděně podané odvolání, proto nebyl soud prvního stupně vůbec o tomto odvolání oprávněn rozhodovat. Odvolací soud proto usnesení - 56 podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že se výroky I. a II. nevydávají a odvolání odmítl jako podané neoprávněnou osobou sám odvolací soud dle § 218 písm. b) o. s. ř. jako soud funkčně příslušný o tom rozhodnout.