9 Cmo 334/2024-34 — Vrchní soud v Praze

1. Navrhovatelka se svým návrhem ze dne 13. 3. 2024 domáhala, aby ji soud zprostil funkce likvidátora. V návrhu uvedla, že ač na ni zesnulý manžel převedl „formálně“ obchodní podíl ve společnosti , Jméno navrhovatelky B, . (dále též jen „společnost“), nadále fakticky vykonával všechna práva a povinnosti společníka a orgánů společnosti a společnost fakticky ukončila svou činnost v době jeho smrti dne 9. 4. 2015. Navrhovatelka neměla zájem společnost provozovat, živnostenská oprávnění společnosti jsou do 6. 5. 2025 přerušena. Navrhovatelka nedisponuje žádnými dokumenty a listinami společnosti, společnost nemá žádný majetek, nikdo nevykonával ani společnická práva a povinnosti, nebyly zpracovávány účetní závěrky, nikdy nerozhodoval jediný společník v působnosti valné hromady. Tyto důvody navrhovatelka shledala zásadními pro zproštění funkce likvidátora, do které byla jmenována i bez svého souhlasu. Jako další důvody pro zproštění funkce navrhovatelka uvedla skutečnost, že od ukončení činnosti společnosti uplynula dlouhá doba, sama není znalá problematiky likvidace právnických osob, nemá ani znalosti v oblasti vedení účetnictví a společnost nedisponuje žádnými finančními prostředky k úhradě najaté účetní firmy, žádné účetnictví společnosti nezůstalo zachováno, navrhovatelka je časově zaneprázdněna, neboť pracuje jako ošetřovatelka ve společnosti , právnická osoba, a pečuje o svou matku trpící Alzheimerovou chorobou. Proto navrhovatelka navrhla, aby byla likvidátorem jmenována osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců a společnost vymazána z obchodního rejstříku.2. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Návrh navrhovatelky na zproštění funkce likvidátora společnosti , Jméno navrhovatelky B, . v likvidaci se zamítá.“ (výrok I.), „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok II.)3. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně (dále též jen „soud“) poukázal na podnět daný veřejnému rejstříku, aby soud zahájil řízení o zrušení obchodní společnosti s likvidací a jmenování likvidátora usnesením ze dne 4. 9. 2018, č. j. 49 Cm 211/2018-3, neboť přes opakované výzvy a poučení ze strany obchodního rejstříku společnost nezaložila do sbírky listin účetní závěrky za období 2014-2016. Usnesením ze dne 15. 10. 2018, č. j. 49 Cm 211/2018-6, soud společnost s likvidací zrušil a likvidátorem jmenoval navrhovatelku - jednatelku společnosti , Jméno navrhovatelky A, postupem podle § 191 odst. 1 a 3 o. z. Z obchodního rejstříku plyne, že navrhovatelka je jedinou jednatelkou a společnicí společnosti. Následně soud citoval ustanovení § 191 o. z. s tím, že bylo na navrhovatelce, aby tvrdila a prokázala, že na ní nelze spravedlivě požadovat, aby nadále funkci likvidátorky vykonávala. Zdůraznil, že souhlasu navrhovatelky se jmenováním likvidátorkou nebylo a ani není třeba. Předpokládá se totiž, že osoba, jež je jednatelkou (a i jediným společníkem), má k poměrům likvidované právnické osoby nejblíže a výkon a cíl činnosti likvidátora (tj. likvidace společnosti) bude tak nejefektivnějším a s co nejnižší ingerencí státu do těchto soukromoprávních vztahů. Z toho je patrno, že navrhovatelkou tvrzené důvody (tvrzení, že společnost nevyvíjí žádnou činnost a má přerušena živnostenská oprávnění, tvrzení, že nemá k dispozici dokumenty a listiny společnosti, tvrzení, že společnost fakticky vedl manžel, tvrzení, že společnost nemá žádný majetek), i kdyby byly prokázány, nejsou důvody, pro které by nebylo možno na ní spravedlivě požadovat, aby vykonávala funkci likvidátorky. Skutečnost, že navrhovatelka podle svých tvrzení nevykonávala řádně svá práva a zejména povinnosti jednatelky (a i společníka) a v souladu s povinnostmi uloženými zákonem (např. řádné vedení účetnictví společnosti), nemůže být v dané situaci rozhodná a už vůbec nemůže být důvodem pro zproštění funkce likvidátora. Rovněž tvrzení navrhovatelky o její časové zaneprázdněnosti i z důvodu péče o nemocnou matku nedosahují bez dalšího intenzity důvodu, pro který by nebylo spravedlivé požadovat po navrhovatelce výkon funkce likvidátora společnosti. Žádné další důvody přes poučení, kterého se jí ze strany soudu dostalo (č. l. 13 spisu), navrhovatelka neuváděla. Dále soud akcentoval, že k výkonu funkce likvidátora zákon nevyžaduje právnické vzdělání ani jinou odbornou specializaci (účetní, daňovou apod.). Rovněž konstantní judikatura v této souvislosti odkazuje na běžnou dostupnost právních předpisů, komentářové i odborné literatury, a zejména pak na možnost a i vhodnost, aby si takový likvidátor k provedení nezbytných odborných činností (jako např. zpracování a vedení účetnictví, vyhotovení a podání daňového přiznání) smluvně dojednal třetí, odborně způsobilou, osobu - odborníka na danou problematiku (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2020, sp. zn. 14 Cmo 285/2020, a ze dne 23. ledna 2020, sp. zn. 14 Cmo 346/2019). S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že navrhovatelka neprokázala, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby vykonávala funkci likvidátora společnosti, a proto její návrh zamítl.4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání. V odvolání jen opakovala svá tvrzení, která uvedla již v návrhu na své zproštění z funkce likvidátora, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Navrhla, aby odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně a sám ji zprostil funkce likvidátorky společnosti.5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle § 191 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) právnické osobě, která vstoupila do likvidace, aniž byl povolán likvidátor podle § 189, jmenuje likvidátora soud, a to i bez návrhu. Soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby (odstavec 1). Nebyl-li podán jiný návrh či nelzeli návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit. Může však navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával (odstavec 2).7. Podle ustálené judikatury soud při jmenování likvidátora zvažuje, zda lze likvidátorem jmenovat někoho z členů statutárního orgánu. Přitom bere v úvahu nejen, zda je u těchto osob dána překážka výkonu funkce likvidátora, případně zda jsou dány důvody, pro které by se mohly domáhat odvolání z takové funkce, nýbrž má i posoudit, zda člen statutárního orgánu je osobou pro výkon funkce likvidátora vhodnou. Za takovou osobu soud prvního stupně považoval navrhovatelku coby jedinou jednatelku zrušované společnosti, kterou pravomocně zrušil a ustanovil její likvidátorkou právě navrhovatelku coby jednatelku, aniž by zákon k jejímu ustanovení vyžadoval její souhlas (§ § 191 odst. 3 o. z.), a to usnesením ze dne 15. října 2018 č. j. 49 Cm 211/2018-6, jež dle vyznačené doložky nabylo právní moc dne 27. 10. 2018. Člen statutárního orgánu, kterého jmenoval likvidátorem soud, se nemůže vzdát své funkce, může však navrhnout soudu, aby ho zprostil z funkce likvidátora, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby ji nadále vykonával, např. z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu. Žádnou takovou rozhodnou skutečnost navrhovatelka ve svém návrhu na své zproštění z funkce a ani v odvolání netvrdila, tím spíše nedokládala. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s důvody, pro které soud prvního stupně navrhovatelku z funkce likvidátora nezprostil, a pro stručnost na ně plně odkazuje. Ještě k tomu odvolací soud dodává, že neplnění zákonných povinností ze strany navrhovatelky (jinak řečeno porušování zákonných povinností navrhovatelkou coby jednatelkou), které pro ní vyplývaly právě z funkce jednatelky, které odvolatelka sama ve svém odvolání podrobně popisovala, rozhodně nemohou být těmi zákonnými důvody, pro které by po navrhovatelce nešlo spravedlivě požadovat, aby funkci likvidátora vykonávala.8. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné.9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 23 z. ř. s. (ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.), neboť předmětné řízení lze obecně zahájit i bez návrhu a odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly jejich přiznání některému z jeho účastníků.