9 Cmo 376/2024-0 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora uvedeným usnesením ze dne 23. 9. 2024, sp. zn. 15 Cm 147/2005, vydal předběžné opatření, kterým žalovanému č. 2 až do pravomocného skončení řízení zakázal zcizit, zatížit zástavním právem, zatížit právem odpovídajícím věcnému břemeni nebo zatížit právem předkupním jakožto právem věcným jeho spoluvlastnický podíl o velikosti 20/100 na následujících pozemcích: parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří o výměře , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , objekt k bydlení, a parc. č. , Anonymizováno, , zeleň o výměře , Anonymizováno, , zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, , pro katastrální územ , adresa, , obec , adresa, .2. V rámci rozhodování o návrhu na vydání předběžného opatření soud prvního stupně vycházel ze skutečnosti, že se návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 17. 9. 2024 žalobce domáhal, aby soud vydal předběžné opatření, kterým by žalovanému č. 2 do pravomocného skončení řízení zakázal zcizit, zatížit zástavním právem, zatížit právem odpovídajícím věcnému břemeni nebo zatížit právem předkupním jakožto právem věcným jeho spoluvlastnický podíl o velikosti 20/100 na následujících pozemcích: parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří o výměře , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , objekt k bydlení, a parc. č. , Anonymizováno, , zeleň o výměře , Anonymizováno, , zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, , pro katastrální územ , adresa, , obec , adresa, (dále také jen „nemovitost“).3. Své rozhodnutí o předběžném opatření výše soud prvního stupně odůvodnil tak, že žalobce osvědčil, že Městský soud v Praze vydal dne 16. 8. 2021 rozsudek č. j. 15 Cm 147/2005-759 a tímto bylo ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2022, č. j. 6 Cmo 330/2021-818 rozhodnuto o povinnosti žalovaného č. 2 žalobci zaplatit částku ve výši 7 081 765,20 Kč s příslušenstvím, dále částku ve výši 921 605,80 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 1 821 805 Kč. Žalobce v návaznosti na to podal dne 31. 1. 2023 exekuční návrh, který byl však usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3, ze dne 27. 2. 2024, č. j. 36 EXE 245/2023-46 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 14 Co 180/2024-69, zrušen. Výše uvedené má být v přímé návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2023, č. j. 27 Cdo 1264/2023-887, kterým byl (výše uvedený) rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2022, č. j. 6 Cmo 330/2021-818, ve vztahu k žalovanému č. 2 zrušen a věc byla Vrchnímu soudu jako soudu odvolacímu vrácena k dalšímu řízení (byť se má dle soudu prvního stupně jednat pouze o marginální dokazování). Z obsahu spisu a předložených listin měl soud prvního stupně za osvědčené, že žalovaný č. 2 v minulosti činil kroky, které směřovaly k převodu jeho majetku na jinou osobu. Dále měl za osvědčeno odsouzení žalovaného č. 2 za zločin podvodu a pokusu o zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Soud prvního stupně tak učinil dílčí závěr v tom smyslu, že byla osvědčena obava, že v důsledku postupu žalovaného č. 2 je ohrožen případný výkon rozhodnutí ke splnění jeho závazku vůči žalobci., a to i se zohledněním důvodů, pro které bylo do sporu o zaplacení předmětného nároku zasaženo rozhodnutími odvolacího a dovolacího soudu. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že nařízení předběžného opatření, je v posuzované věci přiměřené.4. Proti výše uvedenému usnesení podal žalovaný č. 2 včasné odvolání (odvolatel). Neztotožňuje se s názorem soudu prvního stupně, že Nejvyšší soud vrátil věc Vrchnímu soudu v Praze s tím, že se má jednat pouze o marginální dokazování. Dále uvádí, že se nepokoušel zbavovat svého majetku, ale pouze v roce 2012 daroval 15% svého podílu manželce, což bylo v rámci majetkového vypořádání před rozvodem. Dále uvádí, že již není schopný pohybu bez invalidního vozíku a je značně omezen při starání se o nemovitosti. Upozorňuje dále na to, že byla zahájena řízení u , právnická osoba, pro hlavní město , adresa, na základě exekučního příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitost č. j. 140 EX 00011/23-15 ze dne 15. 2. 2023 (dále jen „exekutorské zástavní právo“). Tento exekuční příkaz podle odvolatele měl žalobce k dispozici 1,5 roku před zahájením řízení, tudíž nelze dle žalovaného č. 2 argumentovat obavou z ohrožení výkonu rozhodnutí. Podle obsahu svého odvolání navrhl, aby Vrchní soud v Praze napadené usnesení změnil a návrh zamítl.5. Podáním ze dne 8. 11. 2024 se k odvolání vyjádřil žalobce. Uvádí, že nesouhlasí s odvoláním žalovaného č. 2. Napadené usnesení má za správné a nesouhlasí s jeho zrušením. Dále upozornil na skutečnost, že žalovaný č. 2 zamlčuje jeho pokus o bezplatný převod předmětné nemovitosti a zřízení věcného břemene pro jeho osobu v roce 2020. Tomuto převodu však bylo zabráněno dříve nařízením předběžným opatřením Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2020, č. j. 15 Cm 147/2005-141. Má také za to, že i z tvrzení žalovaného č. 2, že se již nemůže starat o své nemovitosti, vyplývá jeho záměr zbavovat se nemovitosti. Dále má za to, že je irelevantní, jak velké bude dokazování ve věci samé, když výsledkem bude stejně nové rozhodnutí. K exekutorskému zástavnímu právu uvádí, že předmětná exekuce byla zastavena a exekutorské zástavní právo tak nemůže do budoucna představovat prostředek obrany práva žalobce.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalovaného č. 2 bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že toto odvolání není důvodné.7. Podle § 102 o. s. ř., je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. (odstavec 1). Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně. (odstavec 3 věta druhá).8. Podle § 75c zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením (odst. 1). Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně (odstavec 4).9. Jedním z předpokladů pro nařízení předběžného opatření je osvědčení nároku ve věci samé. Rovněž musí být prokázána naléhavost potřeby k zatímní úpravě, nebo obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Pokud není splněn jen jeden z těchto zákonných předpokladů, návrhu na nařízení předběžného opatření nemůže být vyhověno, byť druhý z předpokladů by byl naplněn.10. Odvolací soud se s ohledem na § 75c o. s. ř. zabýval prvotně podmínkou, zda je v tomto případě obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Zohlednil přitom stejně jako soud prvního stupně v minulosti provedené pokusy žalovaného č. 2 převést nemovitost a stejně tak odsouzení žalovaného č. 2 trestními soudy.11. Dále má odvolací soud za to, že žalobce přiloženým usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 10. 2024, č. j. 35 EXE 236/2023-88, osvědčil zastavení exekuce, v rámci které byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva. Obvodní soud pro Prahu 3 přitom v odůvodnění výše uvedeného usnesení v bodě 27. uvedl, že pokud je exekuce zřízením exekutorského zástavního práva pravomocně zastavena, zástavní právo tím od počátku zaniká. Odvolací soud tak má z předložených listin za osvědčené, že nemovitost není v současné době zajištěna proti manipulaci k újmě věřitele exekutorským zástavním právem.12. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené učinil dílčí závěr, že v daném případě existuje obava, že by výkon soudního rozhodnutí mohl být ohrožen.13. Odvolací soud se dále zabýval splněním i druhé podmínky, a to osvědčením nároku ve věci samé.14. Odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že Vrchní soud v Praze rozhodl ve věci samé rozsudkem ze dne 20. 12. 2024 č. j. 6 Cmo 330/2021-909, kterým rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2021 č. j. 15 Cm 147/2005-759, v napadené části, tj. ve výrocích II. a III. společně se závislým výrokem V. ve vztahu k žalovanému č. 2 v rozsahu nároku na zaplacení částky 170 000 Kč s přísl. změnil tak, že žalovaný č. 2 je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 170 000 Kč s příslušným úrokem, a to vše společně a nerozdílně s žalovaným č. 1, jemuž uvedená povinnost k plnění byla v minulosti uložena rozsudky Městského soudu v Praze č. j. 15 Cm 147/2005-759 ze dne 16