18 Cmo 30/2025-64 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na shromáždění vlastníků jednotek dne 13. 6. 2023, kterými bylo hlasováno pod body 1. schválení účetní závěrky za rok 2022, 2. schválení , Anonymizováno, za člena výboru účastníka, 5. nepřijetí usnesení o automatickém nároku členů , Anonymizováno, a manželů , Anonymizováno, na užívání sklepa a 6. schválení vedení soudního sporu o vyklizení terasy navrhovatelky. Navrhovatelce uložil výrokem II. povinnost zaplatit účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 22 917 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce účastníka.2. Soud prvního stupně k rozhodnutí o schválení účetní závěrky za rok 2022 uvedl, že není důležitým důvodem pro přezkum rozhodnutí účastníka soudem podle § 1209 odst. 1 o. z. K volbě , Anonymizováno, za člena výboru účastníka konstatoval, že stanovy účastníka nevylučují zvolení osoby, která není členem účastníka, do výboru, a proto ani v této části není návrh důvodný. K rozhodnutí pod bodem 5. soud prvního stupně zaujal názor, že přezkum platnosti rozhodnutí vylučuje neschválení návrhu, protože vyslovení neplatnosti by nemělo za následek přijetí takového návrhu; výsledný stav by tak byl stejný. Není, proto na požadovaném vyslovení neplatnosti nepřijetí návrhu dán důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. Důležitý důvod dle § 1209 odst. 1 o. z. k přezkoumání rozhodnutí soudem soud prvního stupně neshledal ani u schváleného rozhodnutí pod bodem 6. s tím, že i při započítání hlasu navrhovatelky proti přijetí návrhu, by bylo dosaženo většiny 68,53 %. O náhradě nákladů rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.3. Proti usnesení podala navrhovatelka v zákonné lhůtě odvolání. V odvolání namítala, že výklad důležitého důvodu podle § 1209 o. z. soudem prvního stupně je v rozporu s § 2 odst. 3 o. z., tedy s dobrými mravy. Uvedla, že soudy při rozhodování jakékoliv kauzy by měly mít zásadu dobrých mravů vždy na mysli, a to dříve, než použijí jiná konkrétní zákonná ustanovení, což se neděje a soudy tak standardně postupují formalisticky. Zdůraznila, že formulace „důležitý důvod“ je příliš vágní a ponechává na libovůli soudu, co za důležitý důvod uzná a co nikoli. Považovala za alarmující, že už podala několik žalob a soudy nikdy neshledaly důležitý důvod k přezkumu. Namítala také, že v katastru nemovitostí je uvedeno, že výměra každé jednotky se skládá z výměry bytu a připočítává se výměra sklepa. Uvedla, že sklepy stojí na pozemku, takže jde o situaci, kdy někteří členové účastníka dle tohoto zápisu vlastní část pozemku, jehož součástí je bytový dům, což dle názoru navrhovatelky je v rozporu se zákonem. Podotkla, že zápis do katastru nemovitostí není konstitutivní, ale jen deklaratorní. Navrhovatelka navrhla zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení mu předcházející, přihlédl k odvolání navrhovatelky a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 1209 odst. 1 o. z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.6. Nejvyšší soud ustáleně zaujímá takový výklad, že institut upravený v § 1209 odst. 1 o. z. lze připustit pouze ve zcela odůvodněných a výjimečných případech. Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním společenství vlastníků jednotek je proto omezeno nejen z hlediska osobního a časového, nýbrž i z hlediska věcného. Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je pak dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2657/2016, či ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1298/2022). Smyslem úpravy omezujících hledisek pro podání návrhu na přezkoumání usnesení shromáždění je minimalizace zásahu veřejné moci do soukromoprávních vztahů; zákon proto připouští rozhodování podle § 1209 odst. 1 o. z. jen ve zcela odůvodněných a výjimečných případech (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3196/2022, a ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 26 Cdo 1714/2024).7. Soud prvního stupně se nejprve zabýval tím, zda je dán důležitý důvod ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. pro přezkum rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek soudem. Podle ustálené judikatury, jak uvedeno shora, důležitý důvod pro přezkoumání rozhodnutí přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Závěr soudu, že schválení účetní závěrky za kalendářní rok 2022 nepředstavuje natolik intenzivní zásah do podstaty předmětu vlastnictví navrhovatelky, aby zde byl vyžadován zásah veřejné moci, je v souladu s ustálenou judikaturou (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3117/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2688/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016).8. K návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek, jímž nebyl schválen návrh navrhovatelky (bod 5.), že „pan , Anonymizováno, a paní , Anonymizováno, mají automaticky nárok na sklep“, odvolací soud uvádí, že dotčeným usnesením nebylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení navrhovatelky, nebo do podstaty předmětu jejího vlastnictví, takže není dán důležitý důvod podle § 1209 odst. 1 o. z. k přezkumu rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek soudem. Odvolací soud se ztotožňuje i s názorem soudu prvního soudu, že (samotné) neschválení návrhu není důležitým důvodem pro přezkum soudu (§ 1209 odst. 1 o. z.)., protože i v případě vyhovění takovému návrhu to ve svém důsledku neznamená jeho schválení.9. Při schvalování „vedení soudního sporu o vyklizení terasy navrhovatelkou“ (bod 6.) byly porušeny stanovy účastníka, protože nebyl započítán hlas navrhovatelky s odůvodněním, že se jí rozhodnutí týká. Podle čl. III. bodu 4 stanov je právem každého „člena společenství účastnit se řízení společenství účastí a hlasováním na shromáždění, případně rozhodováním mimo zasedání“. Navrhovatelka tak měla právo hlasovat i o návrhu uvedeném pod bodem 6. programu shromáždění společenství vlastníků dne 13. 6. 2023 a její hlas měl být započítán. Uvedené jednání (sistace výkonu hlasovacího práva navrhovatelky) bylo v rozporu se stanovami (§ 258, § 1221 odst. 1 o. z.). Odvolací soud však neplatnost rozhodnutí pod bodem 6. nevyslovil, neboť sice došlo k porušení stanov, ale nemělo to závažné právní následky a je v zájmu společenství hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí nevyslovit (§ 260 odst. 1 o. z.). K uvedeném závěru byl odvolací soud veden skutečností, že o žalobě na vyklizení terasy navrhovatelkou bylo již pravomocně soudem rozhodnuto v jiném řízení a že i při započtení nesouhlasu navrhovatelky by uvedený bod byl schválen většinou hlasů, jak správně dovodil soud prvního stupně.10. Rozhodnutí vlastníků jednotek o volbě člena (členů) výboru společenství je důležitým důvodem pro přezkum rozhodnutí soudem ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně správně při svém rozhodování vycházel ze stanov účastníka. Stanovy účastníka nezakazují zvolení za člena výboru osobu, která není členem účastníka s poukazem na čl. III. odst. 4 stanov. V uvedeném článku stanov je toliko uvedeno, že člen společenství má právo volit a být volen do orgánů společenství vlastníků. Ani z čl. VII. odst. 4. stanov, podle kterého členové výboru jsou voleni shromážděním, neplyne zákaz volby za člena výboru jiné osoby než člena účastníka. Stejně tak ustanovení § 1205 odst. 2 o. z., které stanoví podmínky způsobilosti být členem voleného orgánu, nevylučuje, že by členem voleného orgánu společenství nemohla být osoba odlišná od členů společenství vlastníků. Lze tedy uzavřít, že členem voleného orgánu může být nejen vlastník jednotky – člen společenství vlastníků, nýbrž i jiná osoba (fyzická nebo právnická), splňuje- li požadavky způsobilosti být členem voleného orgánu společenství vlastníků a nebrání-li tomu výslovné ustanovení stanov společenství vlastníků.11. K námitce n