9 Cmo 160/2025-99 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením ze dne 23. 4. 2025, č. j. 9 Cmo 259/2024-75, změnil Vrchní soud v Praze usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2024, č. j. 73 Cm 186/2022-43, tak, že zamítl návrh, aby soud rozhodl, že neplatné je rozhodnutí Odvolací komise účastníka ze dne 4. 8. 2022, sp. zn. OK 18/2022, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Etické komise účastníka, podle kterého navrhovatel dne 28. 9. 2019 po předchozí schůzce s panem , Anonymizováno, svým výkonem ovlivnil z pozice asistenta rozhodčího utkání , Anonymizováno, : , adresa, hrané dne 28. 9. 2019 v Praze, tím spáchal disciplinární přečin podle § 64 odst. 1 písm. a) disciplinárního řádu účastníka a za tento disciplinární přečin Etická komise navrhovateli udělila disciplinární trest zákazu účasti na všech aktivitách spojených s činností účastníka na dobu 2 let společně s disciplinárním trestem peněžité pokuty ve výši 25 000 Kč. Usnesení odvolacího soudu bylo právnímu zástupci navrhovatele doručeno do datové schránky dne 21. 5. 2025.2. Navrhovatel podal prostřednictvím svého právního zástupce dne 22. 7. 2025 v 6:06 hod. datovou schránkou u soudu prvního stupně dovolání, které spojil s návrhem na prominutí zmeškání lhůty. Tento návrh odůvodnil tím, že právní zástupce navrhovatele se z důvodu poruchy internetového připojení způsobené porušením optického kabelu při stavebních pracích nebyl schopen připojit ke svému google disku, kde měl text dovolání uložen, ani do datové schránky. Porucha trvala od 21. 7. 2025 21:00 hodin do následujícího dne v 6:00 hodin. Právní zástupce navrhovatele dovolání odeslal ihned poté, co bylo obnoveno internetové připojení ze strany provozovatele, společnosti , právnická osoba, .3. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítl s tím, že zákon v zájmu právní jistoty výslovně vylučuje, aby zmeškání lhůty k podání dovolání bylo možno prominout (§ 240 odst. 2 o. s. ř.).4. Proti výše uvedenému usnesení podal navrhovatel odvolání, podle kterého si je vědom ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř., které je podle něj určeno k ochraně právní jistoty účastníků. Do občanského soudního řádu bylo vloženo dávno před možností činit podání elektronicky prostřednictvím datových schránek. Proto by nemělo dopadat na situace, kdy dojde k technické poruše, která fakticky znemožní navrhovateli tento úkon příslušnému soudu doručit, přičemž k doručení dojde následně pouze s odstupem několika hodin po obnovení internetového připojení. V takovém případě nedochází k ohrožení právní jistoty, neboť z pohledu protistrany je fakticky nerozhodné, zda k doručení dovolání došlo do půlnoci předchozího dne, či v ranních hodinách dne následujícího. Striktní uplatnění § 240 odst. 2 o. s. ř. v takových případech nepovažuje navrhovatel za spravedlivé. Právo navrhovatele na projednání mimořádného opravného prostředku jednoznačně převažuje za situace, kdy k opožděném odeslání dovolání došlo bez zavinění právního zástupce navrhovatele. Navrhovatel odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a jeho návrhu na prominutí zmeškání lhůty k dovolání vyhověl.5. Účastník se k odvolání nevyjádřil.6. Podle § 240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2).7. Citované ustanovení, podle kterého nelze prominout zmeškání lhůty k podání dovolání, považuje za ústavně konformní i Ústavní soud (srov. jeho usnesení ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. IV. ÚS 266/23). Nejvyšší soud odmítá dovolání pro opožděnost i tehdy, je-li podáno pouhý den po skočení lhůty (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2025, č. j. 25 Cdo 1424/2025). Opožděné podání dovolání navrhovatel nepopírá.8. K argumentaci navrhovatele odvolací soud uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který zákon dává účastníkům k dispozici při splnění podmínek pro jeho podání. Mezi tyto podmínky patří i jeho včasné podání. Právo na projednání dovolání má tedy účastník jen tehdy, pokud tyto podmínky splnil (srov. čl. 36 odst. 1 Listiny, který dává každému právo domáhat se svého práva u soudu, ovšem stanoveným postupem). Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21, vysvětlil, že „pravidla formálních postupů a lhůty, které je třeba dodržet při podání opravného prostředku nebo žádosti o soudní přezkum, mají na druhou stranu zajistit řádný výkon spravedlnosti a naplnění zásady právní jistoty; účastníci řízení přitom mají právo očekávat, že daná pravidla budou respektována (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 10. 2002 ve věci Cañete de Goñi proti Španělsku, č. stížnosti 55782/00, § 36). Dodržování formalizovaných zákonných postupů je nezbytné, neboť omezuje libovůli soudu a zajišťuje rovnost zbraní účastníků řízení, efektivní rozhodnutí sporu v přiměřené lhůtě a respekt k soudu (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 5. 4. 2018 ve věci Zubac proti Chorvatsku, č. stížnosti 40160/12, § 96).“9. Zákon dává účastníkům řízení právo činit podání mnoha způsoby, ať už osobně na podatelně soudu, prostřednictvím pošty, telefaxem či elektronicky. Účastník přitom nese rizika spojená s využitím daného prostředku komunikace. To ostatně platí i v případě „tradičních“ forem podání - srov. např. poruchu dopravního prostředku užitého k cestě na poštu. Stát odpovídá za funkčnost systémů provozovaných buď státem samým, nebo na základě licence upravené zákonem (srov. citované stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21), tj. např. za funkčnost podatelny a emailové schránky soudu. Ani v uvedeném plenárním stanovisku však Ústavní soud neřešil otázku výjimek ze zákazu prominout zmeškání lhůty, nýbrž otázku včasnosti podání.10. V projednávané věci právní zástupce navrhovatele zvolil podání prostřednictvím datové schránky a jeho podání odložil na poslední možný okamžik, neboť podle jeho vlastních tvrzení výpadek internetového připojení vznikl až v poslední den lhůty ve 21:00 hodin. Jednalo se přitom o poruchu na straně soukromého poskytovatele internetového připojení, jehož služeb chtěl právní zástupce navrhovatele využít. Navrhovatel netvrdí, že by informační systém datových schránek nefungoval. Ponechání si dostatečné časové rezervy by mu přitom např. umožnilo přesun na jiné místo s funkčním internetovým připojením, případně použití jiného způsobu komunikace se soudem. Odvolací soud proto uzavírá, že příčina opožděného podání dovolání leží na straně navrhovatele.11. Výklad nastíněný navrhovatelem v odvolání není ze shora uvedených důvodů namístě. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. napadené usnesení potvrdil jako věcně správné.12. O nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o dovolání.