15 CO 193/2022-70 — Neznámý soud 69

1. Shora citovaným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatil žalobkyni částku 11 345,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení a nahradil žalobkyni náklady řízení v částce 5 585,80 Kč, ty k rukám její právní zástupkyně Mgr. [jméno] [příjmení]. 2. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky v měsíčních splátkách, které však řádně a včas nesplácel. Proto byl úvěr zesplatněn, čímž vznikla nová jistina 70 423,50 Kč, která představovala celou dosud nezaplacenou jistinu úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění. Následně byla žalovanému platebním rozkazem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28. 11. 2018 č. j. 12 C 79/2018-35 uložena povinnost zaplatit žalobkyni tuto dlužnou částku a dále smluvní pokuty dle článku 6.1. v částce 1 996 Kč a dle článku 6.5. smlouvy v částce 10 487,74 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 70 423,50 Kč za prodlení žalovaného do [datum]). Prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny však pokračovalo i po tomto datu, a proto žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy i za další dobu od [datum] do [datum]. 3. Soud I. stupně ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný odpor. Uvedl v něm, že podle předchozího platebního rozkazu Okresního soudu v Pelhřimově ze dne [datum] byla v exekuci vymožena přiznaná pohledávka žalobkyně (částka 166 356,82 Kč), dále žalovaný zaplatil i náklady exekuce ve výši 34 800 Kč. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. V tomto případě je to tedy maximálně 30 000 Kč, přičemž pokud žalovaný zaplatil žalobkyni 166 356,82 Kč, po odečtení jistiny a nákladů řízení tak na úrocích a smluvní pokutě zaplatil 90 514 Kč, tedy 3x vyšší částku, než připouští zákon. Jednání žalobkyně podle názoru žalovaného odporuje dobrým mravům a je dle § 580 o. z. neplatné. 4. Poté, co soud I. stupně ve věci provedl následně dokazování, učinil závěr, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Žalovaný dlužnou částku na nové jistině uhradil dne [datum] a až do tohoto data je tak žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty, jejíž výše dle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Jestliže žalovaný dosud zaplatil na smluvních pokutách celkem 12 483,74 Kč a pokud součin čísla 0,5 a výše spotřebitelského úvěru v tomto případě činí 30 000 Kč, nyní požadovaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny od [datum] do [datum] ve výši 11 345,76 Kč ještě maximální povolenou výši smluvní pokuty nepřevyšuje. Proto žalobě žalobkyně vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Současně neshledal neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy, když smluvní pokuta je samostatným nárokem utvrzujícím dluh a také opětující se dávkou, kterou lze přiznat i do budoucna. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítl v něm, že soud I. stupně věc nesprávně právně posoudil, když žalobkyni přiznal žalovanou částku s příslušenstvím, aniž přihlédl k jeho námitkám poukazujícím na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru pro rozpor se zákonem i s dobrými mravy. Nesouhlasí se závěrem soudu, že smluvní pokuta nepřesahuje zákonem stanovenou výši, neboť ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb. dle názoru žalovaného nepřipouští, aby věřitel požadoval vedle účelně vynaložených nákladů na vymáhání a úroků z prodlení také smluvní pokutu. Proto je smlouva v důsledku této skutečnosti neplatná pro rozpor se zákonem bez ohledu na to, že proti platebnímu rozkazu ve věci sp. zn. 12 C 79/2018 nepodal odpor a pohledávka byla zcela vymožena. I pokud by soud tomuto názoru nepřisvědčil, je smlouva dle žalovaného neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Úvěr ve výši 60 000 Kč měl žalovaný splatit ve 48 měsíčních splátkách po 4 918 Kč, celkem tedy 236 064 Kč. Úroková sazba tak činí 151,6 % p. a. a RPSN 154,14 % ročně. Jedná se tedy o výrazně navýšené sazby úroků a roční procentní sazby nákladů (RPSN). Tímto žalobkyně zneužívá tísně dlužníků, neboť takto nevýhodnou smlouvu by jiný člověk, než v tísni, neuzavřel. S ohledem na předchozí řízení a vymoženou částku žalobkyně půjčením částky 60 000 Kč za 28 měsíců vygenerovala zisk 250 % a nyní vymáhá smluvní pokutu po uplynutí více než 2 let po zaplacení dluhu. Toto jednání žalobkyně lze považovat za lstivé, odporující dobrým mravům a nemělo by být soudem akceptováno. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu žalobkyně zamítl. 6. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku a ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že jí účtovaná smluvní pokuta je v souladu s ust. § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Formulace ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru také nemá vylučovací, ale spojovací charakter; věřitel tak může uplatňovat jak úrok z prodlení, tak smluvní pokutu. Podle konkrétního ujednání smlouvy požadovala žalobkyně po žalovaném zaplacení smluvní pokuty dle článku 6.1 ve výši 1 996 Kč a dle článku 6.5 smlouvy ve výši 21 833,50 Kč, v souhrnu tedy 23 829,50 Kč, což nepřesahuje částku 30 000 Kč vyplývající z § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. Argumenty žalovaného o rozporu smlouvy s dobrými mravy tedy nevedou k závěru o neplatnosti smlouvy. Efektivní úroková sazba smluvního úroku odpovídá nominální úrokové sazbě ve výši 95,91 % ročně. Při posuzování výše smluvního úroku z hlediska souladnosti s korektivem dobrých mravů je nutno vycházet z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, který nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům shledává zpravidla takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Zde byl poskytnut úvěr v březnu 2017 a úrok tak měl být posuzován se sazbou 24,27 % p. a. V porovnání s touto sazbou činí sazba 95,91 % p. a. pouze 3,95 násobek nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž za nepřiměřené jsou současnou judikaturou považovány sazby, které převyšují obvyklou míru až 4 násobně. To v tomto případě nenastalo. 7. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou. Proto odvolací soud projednal věc dle § 212 o. s. ř. a přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu. 8. Podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil odvolací soud dokazování o databázi časových řad [příjmení] pro období březen 2017 (datum uzavření smlouvy), podle které činila úroková sazba úvěrů na spotřebu 9,42 % ročně a úvěrů z kreditních karet 24,35 % ročně. 9. Odvolání žalovaného je důvodné. 10. Soud I. stupně provedl mimo jiné dokazování smlouvou o úvěru ze dne [datum] uzavřenou mezi účastníky, podle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal spolu s úroky z úvěru uhradit v dohodnutých 48 měsíčních splátkách po 4 918 Kč. V případě řádného splácení po dohodnutou dobu tak měl žalovaný zaplatit celkem 236 064 Kč, a to s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu splácení úvěru 151,6 %. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) na úvěr činila rovněž 151,6 %. Žalovaný smluvní podmínky nedodržel a v důsledku toho po něm žalobkyně již v předchozím řízení sp. zn. 12 C 79/2018 požadovala zaplacení dlužné jistiny úvěru spolu se smluvenými sankcemi, a to smluvní pokutou dle článku 6.1 smlouvy ve výši 1 996 Kč a další smluvní pokutou dle článku 6.5 smlouvy (od zesplatnění úvěru) vyčíslené ke dni [datum] částkou 10 487,74 Kč. V tomto řízení se pak žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty dle článku 6.5 smlouvy za další dobu od [datum] do [datum], omezené limity dle § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb. na částku 11 345,76 Kč. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Mezi účastníky není spor o skutkovém stavu dané věci, ale o právní posouzení platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru dne [datum] Odvolací soud se neztotožňuje s názorem žalovaného, že uzavřená smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 o. z.) z důvodu, že ust. § 122 zá