0 OINS 5/2021 — (nezadán)

1 Ministerstvo spravedlnosti (dále jen„ ministerstvo“ nebo„ správní orgán“) vydává tento příkaz v souladu s § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen„ SŘ“), ve spojení s § 90 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen„ PřesZ“), jako první úkon v řízení o přestupku podle § 36b odst. 1 písm. d) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále jen„ ZIS“) insolvenčního správce [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO] (dále jen„ obviněný“). 2 Podle § 36 odst. 1 ZIS ministerstvo vykonává dohled nad insolvenčními správci a podle § 36 odst. 2 písm. a) ZIS dohlíží nad tím, zda insolvenční správce plní povinnosti stanovené tímto zákonem. 3 Dne 25. 3. 2021 oznámil obviněný správnímu orgánu změnu jeho sídla na adresu [adresa], [PSČ] [obec]. 4 Nahlédnutím do obchodního rejstříku správní orgán zjistil, že ke dni [datum] bylo vymazáno sídlo obviněného na adrese [adresa], [PSČ] [obec], a zapsáno sídlo na adrese [adresa], [PSČ] [obec]. 5 Podle § 14 odst. 2 ZIS„ Insolvenční správce informuje ministerstvo o změně údaje zapsaného v seznamu (…) a předloží doklad o změně tohoto údaje; a to neprodleně, nejpozději však do 15 dnů ode dne, kdy nastala rozhodná skutečnost.“ 6 Podle § 36b odst. 1 písm. d) ZIS se„ insolvenční správce se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 14 odst. 2 neinformuje ministerstvo o změně údaje zapsaného v seznamu nebo nepředloží doklad o změně tohoto údaje.“ 7 Podle § 150 odst. 1 SŘ správní orgán může vydat příkaz, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné. 8 Správní orgán má za prokázané, že obviněný tím, že ho v zákonné lhůtě 15 dnů ode dne, kdy nastala rozhodná skutečnost, tedy nejpozději do 18. 2. 2021, neinformoval o tom, že dne 3. 2. 2021 došlo ke změně jeho sídla, porušil informační povinnost danou § 14 odst. 2 ZIS, čímž spáchal přestupek podle § 36b odst. 1 písm. d) ZIS. 9 Podle § 36b odst. 4 písm. a) ZIS„ za přestupek podle odst. 1 písm. a), d) nebo e) (…) lze uložit pokutu do 100 000 Kč“ 10 Správní orgán při svém rozhodování o výši sankce vzal v úvahu veškeré skutečnosti a důkazy, které považoval za relevantní a dospěl k závěru, že skutková zjištění jsou dostatečně prokázána a obviněný se dopustil přestupku uvedeného ve výroku tohoto příkazu. 11 Podle § 37 zákona o odpovědnosti za přestupky se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména podle písm. a) k povaze a závažnosti přestupku, podle písm. c) k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem, podle písm. f) u fyzické osoby k jejím osobním poměrům a k tomu, zda a jakým způsobem byla pro totéž protiprávní jednání potrestána v jiném řízení před správním orgánem než v řízení o přestupku. 12 Stanovení výše pokuty v mezích zákona je věcí správního uvážení správního orgánu, které se v konkrétním případě odvíjí od posouzení skutkových okolností spoluurčujících povahu a závažnost přestupku. 13 Správní trestání se řídí zásadou přiměřenosti, podle níž musí správní trest odpovídat druhem i výší poměrům konkrétního pachatele tak, aby byl vůbec způsobilý odradit ho od dalšího protiprávního jednání a tím jej přimět k respektování právních předpisů. Ukládaný správní trest zároveň nesmí mít pro pachatele likvidační charakter. 14 Při stanovení druhu a výše sankce správní orgán přihlédl k závažnosti sankcionovaného přestupku, jíž se rozumí dopad konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem. Správní orgán konstatuje, že postupem obviněné došlo k porušení právem chráněného zájmu na bezprostřední dostupnosti aktuálních informací zapisovaných do seznamu insolvenčních správců a na tom, aby údaje zapsané v seznamu odpovídaly skutečnosti, a taktéž zájem společnosti na informovaném dohledovém orgánu, výkonu jeho pravomocí a řádném plnění povinností insolvenčního správce. 15 Správní orgán při úvaze nad stanovením výše pokuty přihlédl k povaze a závažnosti spáchaného přestupku a k dalším shora uvedeným okolnostem, a shledal, že pokuta ve výši 3 000 Kč představuje přiměřený správní trest, který je způsobilý plnit vůči obviněnému preventivní a represivní funkci a zároveň i funkci generálně preventivní vůči ostatním subjektům.