1 Skno 2/2010 – Nejvyšší soud

1 Skno 2/2010 ROZHODNUTÍ Nejvyšší soud České republiky v kárném senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Petra Gemmela, JUDr. Kateřiny Hornochové, JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové projednal v ústním jednání dne 11. listopadu 2010 ve věci kárného řízení kárně obviněného JUDr. M. N., předsedy senátu Krajského soudu v Brně, odvolání kárně obviněného soudce proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2009, sp. zn. 1 Ds 7/2008 a rozhodl t a k t o : Podle § 21 odst. 3 věty druhé zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění účinném do 30. 9. 2008, se č á s t e č n ě z r u š u j e rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2009, sp. zn. 1 Ds 7/2008, ve výroku o uložení kárného opatření důtky. Podle § 88 odst. 2 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění účinném do 30. 9. 2008, se upouští od uložení kárného opatření. O d ů v o d n ě n í : Předseda Krajského soudu v Brně JUDr. J. P. (dále jen navrhovatel) podal dne 19. 5. 2008 u Vrchního soudu v Olomouci návrh na zahájení kárného řízení proti JUDr. M. N., předsedovi senátu Krajského soudu v Brně, pro kárné provinění podle ustanovení § 87 ve spojení s ustanovením § 128 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném do 30. 9. 2008 (dále jen zák. č. 6/2002 Sb.), spočívající v tom, že přijal zmocnění od celkem 5 osob k nahlížení do pěti konkrétních spisů vedených na obchodním úseku Krajského soudu v Brně a do těchto spisů (některých i opakovaně) skutečně nahlížel. Tím porušil povinnost stanovenou v ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb., podle kterého je soudce povinen ve svém osobním životě svým chováním dbát o to, aby nenarušovalo důstojnost soudcovské funkce a neohrožovalo nebo nenarušovalo důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Soudce zejména nesmí zastupovat účastníky soudního řízení nebo působit jako zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby v soudním nebo správním řízení, s výjimkou zákonného zastoupení a případů, v nichž půjde o zastupování dalšího účastníka řízení, v němž je účastníkem i sám soudce. Konkrétně kárně obviněný soudce JUDr. M. N. v rozporu s ustanovením § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. přijal dne 18. 5. 2007 ve Ž. n. S. zmocnění k nahlížení do soudního spisu (včetně pořizování opisů dokladů a podání) udělené mu - ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Cm 71/2007 Ing. E. Z., - ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Cm 72/2007 R. N., - ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12 Cm 24/2007 JUDr. D. N., - ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 78/2007 M. N., - ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 79/2007 P. K., a následně toto realizoval u Krajského soudu v Brně, pracoviště H., nahlížením do spisů - ve věci sp. zn. 11 Cm 71/2007 dne 3. 7. 2007 v době od 13.35 do 13.50 hodin, dne 5. 9. 2007 v době od 14.20 do 14.25 hodin a dne 21. 1. 2008 v době od 13.10 do 13.33 hodin, - ve věci sp. zn. 11 Cm 72/2007 dne 18. 5. 2007 v době od 12.55 do 13.15 hodin, dne 25. 5. 2007 v době od 13.15 do 13.25 hodin, dne 3. 7. 2007 v době od 13.35 do 13.50 hodin a dne 5. 9. 2007 v době od 14.20 do 14.25 hodin, - ve věci sp. zn. 12 Cm 24/2007 dne 25. 5. 2007 v době od 13.00 do 13.08 hodin, dne 3. 7. 2007 v době od 14.00 do 14.05 hodin, dne 5. 9. 2007 v době od 14.10 do 14.12 hodin a dne 21. 1. 2008 v době od 12.55 do 13.05 hodin, - ve věci sp. zn. 17 Cm 78/2007 dne 25. 5. 2007 v době od 12.45 do 12.51 hodin, dne 3. 7. 2007 v době od 14.05 do 14.08 hodin, dne 5. 9. 2007 v době od 14.02 do 14.07 hodin a dne 2. 11. 2007 v době od 13.29 do 13.33 hodin, - ve věci sp. zn. 17 Cm 79/2007 dne 25. 5. 2007 v době od 12.44 do 12.51 hodin, dne 3. 7. 2007 v době od 14.05 do 14.08 hodin, dne 5. 9. 2007 v době od 14.02 do 14.07 hodin a dne 2. 11. 2007 v době od 13.29 do 13.33 hodin. Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci jako soud prvního stupně rozhodující ve věci rozhodnutím ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 1 Ds 7/2008, kárně obviněného soudce JUDr. M. N. podle § 19 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění účinném do 30. 9. 2008 (dále jen zák. č. 7/2002 Sb.), kárného obvinění pro výše popsaný skutek zprostil. V odůvodnění svého rozhodnutí kárný senát Vrchního soudu v Olomouci uvedl, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že kárně obviněný soudce nebyl ve výše popsaných případech oprávněn k převzetí právního zastoupení, proto svým chováním porušil ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. Kárný senát Vrchního soudu v Olomouci však neakceptoval právní názor kárného žalobce v otázce týkající se právního posouzení popsaného jednání z hlediska roviny základů kárně odpovědnosti. Kárný senát měl za to, že ve vztahu k porušení povinnosti upravené v ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. lze z provedeného dokazování dovodit zavinění kárně obviněného soudce ve formě nevědomé nedbalosti (a v této formě pak zavinění i ve vztahu ke znaku objektivní stránky kárného provinění dané pojmem zaviněného porušení povinnosti soudce), avšak ve vztahu k nezbytnému následku kárného provinění (danému buď narušením důstojnosti soudcovské funkce nebo ohrožením důvěry v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů) zavinění ani v nejnižší formě prokázáno nebylo. Dle názoru kárného senátu tedy nebylo prokázáno, že by kárně obviněný soudce v souvislosti s převzetím zmocnění jednal způsobem, který by mohl být označen za vedoucí k poznatku o tom, že došlo k ohrožení nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů. Proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu Olomouci ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 1 Ds 7/2008, podali v zákonné lhůtě odvolání navrhovatel a ministr spravedlnosti. O podaných odvoláních rozhodl kárný senát Nejvyššího soudu České republiky rozhodnutím ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 1 Skno 18/2008, tak, že napadené rozhodnutí podle § 21 odst. 3, věty druhé, zák. č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, zrušil a vrátil věc kárnému senátu Vrchního soudu v Olomouci k pokračování v kárném řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí kárný senát Nejvyššího soudu České republiky uvedl, že nebyly dány předpoklady pro to, aby byl kárně obviněný soudce zproštěn kárného obvinění podle § 19 odst. 2 zák. č. 7/2002 Sb., neboť kárná odpovědnost soudce je vázána na naplněnost znaků skutkové podstaty kárného provinění, která je vymezena v ustanovení § 87 zák. č. 6/2002 Sb. Kárná odpovědnost soudce je přitom založena na principu odpovědnosti subjektivní – k jejímu naplnění je třeba zavinění. Pro naplnění zákonných znaků kárného provinění dostačuje i zavinění v nejnižší formě – tj. ve formě nevědomé nedbalosti (dle analogické aplikace § 3, 4 zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Kárný senát Nejvyššího soudu České republiky dospěl v projednávané věci k závěru, že kárně obviněný soudce si musel být vědom důsledků svého jednání a takového jednání se měl zdržet. Kárně obviněný soudce převzetím zmocnění a jeho následnou realizací v podobě nahlížení do spisů nejen že nerespektoval omezení v tomto směru zákonem pro soudce stanovené, nýbrž toto jeho jednání bylo jednoznačně způsobilé vzbudit nedůvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, tedy slovy zákona tuto důvěru ohrozit. Ze strany kárně obviněného soudce tak došlo k zaviněnému porušení v zákoně výslovně uvedeného zákazu (v § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb.), tj. k zaviněnému ohrožení nebo narušení důvěry v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Následně kárný senát Vrchního soudu v Olomouci rozhodnutím ze dne 16. 2. 2009, sp. zn. 1 Ds 7/2008, opětovně rozhodl ve věci tak, že uznal kárně obviněného soudce JUDr. M. N. vinným ze spáchání výše specifikovaného kárného provinění podle § 87 zák. č. 6/2002 Sb., za což mu uložil podle § 88 odst. 1 písm. a) zák. č. 6/2002 Sb. kárné opatření – důtku. V odůvodnění citovaného rozhodnutí kárný senát Vrchního soudu v Olomouci uvedl, že ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb. neshledal v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, proto nevyhověl návrhu obhajoby uplatněnému při ústním jednání na přerušení kárného řízení z důvodu předložení věci Ústavnímu soudu. K problematice rozsahu navrženého dokazování kárný senát Vrchního soudu v Olomouci uvedl, že se mu jeví z hlediska řešené problematiky nadbytečný s tím, že neshledal potřebu provádění dalšího dokazování. Při posuzování otázky viny kárný soud prvního stupně posoudil prokázané skutečnosti jako jeden celek, jeden skutek naplňující znaky kárného provinění podle § 87 zák č. 6/2002 Sb. (neboť kárně obviněný soudce převzal zastupování všech žalovaných stejného dne a oprávnění z vystavených plných mocí realizoval taktéž ve vyjmenované dny vždy ve vztahu k více zastup