11 Tcu 128/2019 — Nejvyšší soud

11 Tcu 128/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2019 Spisová značka:11 Tcu 128/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.128.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právní styk s cizinou Dotčené předpisy:§ 95 odst. 6 z. m. j. s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 3. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tcu 128/2019- USNESENÍ Nejvyšší soud projednal dne 18. 12. 2019 v neveřejném zasedání návrh ministryně spravedlnosti podaný podle § 95 odst. 5 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, na přezkoumání usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 14 To 139/2018, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. Nt 410/2018, o přípustnosti vydání Ch. S. –K., nar. XY v XY, státního příslušníka Čínské lidové republiky, k trestnímu stíhání do Čínské lidové republiky, a rozhodl takto: Podle § 95 odst. 6 zákona č. 104/2013 Sb. o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, se návrh ministryně spravedlnosti na zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. Nt 410/2018, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 14 To 139/2018, zamítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) usnesením ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. Nt 410/2018, rozhodl, že vydání Ch. S. –K., nar. XY, státního příslušníka Čínské lidové republiky (dále také jen „vydávaný“), k trestnímu stíhání do Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“) pro spáchání trestného činu podvodu podle článku 266 trestního zákoníku ČLR je přípustné, a to za současného přijetí ujištění poskytnutých Ministerstvem zahraničních věcí ČLR, která jsou v označeném usnesení explicitně vyjmenována [konkrétně šlo o ujištění obsažená v nótě Ministerstva zahraničních věcí ČLR ze dne 7. 2. 2018, č. j. (2018) B.T.Zi.No28, a v nótách Velvyslanectví ČLR v České republice ze dne 7. 6. 2018, č. j. 075/2018, a ze dne 22. 7. 2018, č. j. 102/2018]. 2. Výrok usnesení městského soudu obsahuje také vymezení skutku, jímž měl vydávaný, společně s dalšími osobami, o jejichž vydání příslušné orgány ČLR rovněž požádaly Českou republiku, naplnit skutkovou podstatu uvedeného trestného činu, který spočíval v podstatě v tom, že: v době od července 2017 tyto osoby (tj. vydávaný společně s dalšími ustanovenými osobami – pozn. Nejvyššího soudu) společným jednáním založily v Praze organizovanou skupinu, jejíž členové se vydávali za policii ČLR, prokurátory a ostatní představitele státních orgánů ČLR a jiných subjektů, kontaktovali cestou internetové komunikace z nemovitosti na adrese XY státní příslušníky ČLR žijící v Austrálii, přičemž pod různými záminkami vylákali od kontaktovaných osob převedení různě vysokých finančních částek na bankovní účty v ČLR, a to: 1. v době od 14. do 31. 8. 2017 od poškozené paní H. J., žijící v Austrálii, celkovou částku 13,630,000 Yuanů a 515,000 australských dolarů (přibližně 2,072,000 EUR celkem), 2. v době od 24. 11. do 1. 12. 2017 od poškozené paní L. Y., žijící v Austrálii, celkovou částku 2,703,000 Yuanů (přibližně 344,000 EUR) a 3. dne 22. 12. 2017 od poškozené paní Ch. L., žijící v Austrálii, celkovou částku 100,000 Yuanů (přibližně 13.000 EUR). 3. Z podnětu stížnosti vydávaného se věcí zabýval Vrchní soud v Praze (dále jen „vrchní soud“), který svým usnesením ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 14 To 139/2018, podle § 149 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. zrušil napadené usnesení městského soudu, avšak pouze v té části výroku, jíž daný soud rozhodl o přijetí diplomatických záruk poskytnutých ze strany orgánů ČLR. Znovu pak rozhodl o přípustnosti vydání Ch. S. –K., za současného přijetí diplomatických záruk obsažených ve shora specifikovaných nótách Ministerstva zahraničí ČLR a Velvyslanectví ČLR v České republice, jakož i o přijetí ujištění obsažených v Dodatku 4 Žádosti o vydání ze dne 29. 1. 2018 a dodatku 2 nóty Velvyslanectví ČLR v České republice ze dne 3. 2. 2019, č. 034/2019 o závazku týkajícího se spravedlivého procesu a zákazu mučení, nebo nelidského či ponižujícího zacházení v podobě výslovného prohlášení o „Právech podezřelých z trestné činnosti po jejich vydání do Čínské lidové republiky“. 4. Dne 2. 9 2019 podala ministryně spravedlnosti podle § 95 odst. 5 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. m. j. s.“) k Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání shora označených usnesení městského soudu a vrchního soudu s tím, aby tato rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil městskému soudu k opětovnému projednání, doplnění dokazování a k novému rozhodnutí, nebo aby po zrušení označených usnesení sám rozhodl tak, že vydání Ch. S. –K. k trestnímu stíhání do ČLR, je podle § 91 odst. 1 písm. b) z. m. j. s., nepřípustné. II. Návrh ministryně spravedlnosti na přezkum uvedených rozhodnutí 5. Svůj návrh ministryně spravedlnosti rozdělila na několik částí. V první a druhé části po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení úvodem namítá, že městský a vrchní soud nedostatečně zkoumaly všechny právně relevantní skutečnosti, jež se mohou stát překážkou vydání, včetně existence závažných důvodů zakládajících domněnku, že vydávanému, bude-li vydán, hrozí v ČLR nebezpečí špatného zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). V tomto kontextu ministryně spravedlnosti připomíná závazky České republiky vyplývající z mezinárodních smluv o lidských právech a z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), a zdůrazňuje, že Česká republika je povinna v každém konkrétním případě posoudit, zda hrozí reálné riziko, že vydávaná osoba bude v cílové zemi podrobena mučení či nelidskému zacházení. Je přitom nutné vycházet z pokud možno aktuálních informací o situaci v daném státě, které lze získat ze zpráv mezivládních a nevládních organizací o stavu dodržování lidských práv. Toto riziko je dle ministryně spravedlnosti v projednávané věci založeno především na základě celkové situace v ČLR, osobní situace vydávaného, jakož i na kvalitě diplomatických záruk. 6. K celkové situaci v ČLR ministryně spravedlnosti uvádí, že soudy nižších stupňů pochybily, když k této pouze uvedly své závěry učiněné z listinných materiálů, aniž by obsah těchto materiálů adekvátně hodnotil jednotlivě i v souvislosti s dalšími provedenými důkazy, a tedy tyto řádně odůvodnily. Poukazuje přitom na to, že se soudy nižších stupňů například nikterak nevypořádaly s informací obsaženou v soudním spisu, z níž plyne, že v ČLR, která dle zpráv ministerstev USA a Velké Británie čelí řadě lidskoprávních problémů, jsou zaznamenávány případy nelidského a ponižujícího zacházení a v některých případech i mučení. Ministryně spravedlnosti je přitom přesvědčena, že i když městský soud a vrchní soud v odůvodnění svých usnesení odkazují na několik zpráv nevládních organizací stran stavu lidských práv v ČLR, závěry, které z těchto vyvozují, jsou vágní. Vydávaný je stíhán v dané trestní věci pro majetkovou trestnou činnost, avšak soudy nižších stupňů se dle ministryně spravedlnosti nijak blíže nezabývaly tím, jakým způsobem je vedeno trestní stíhání v ČLR proti takovým osobám, ale pouze poukázaly na zprávu zastupitelského úřadu České republiky v Pekingu, podle které se zaznamenané případy nelidského zacházení, ponižujícího zacházení, případně i mučení týkají výslechů lidskoprávních aktivistů, či osob podezřelých z korupce nebo jiného nežádoucího chování, které poškozuje „image“ Komunistické strany Číny. Postupu soudů nižších stupňů dále ministryně spravedlnosti vytýká, že si tyto nezabezpečily spolehlivé a objektivní informace o situaci v ČLR ve smyslu příslušné judikatury ESLP. Za nepřiléhavou pak ministryně spravedlnosti považuje Zprávu Human Rights Watch ze dne 18. 1. 2019, na kterou soudy nižších stupňů ve svých usneseních na podporu svých závěrů odkazují, neboť tato se zabývá zacházením s jinou skupinou obviněných (obránci lidských práv, ženy a dívky, postižení apod.) než je vydávaný, tedy nikoli obviněných z majetkové trestné činnosti, jímž by se vydávaný v případě jeho vydání k trestnímu stíhání stal. Trestná činnost vydávaného a dalších souvisejících osob je nadto specifická v tom ohledu, že se při jejím páchání údajně měly vydávat za představitele státních orgánů ČLR (policie, prokuratury a soudů), čímž snižovaly důvěru v uvedené orgány moci veřejné. Dále ministryně spravedlnosti soudům nižších stupňů vytýká, že v rozporu se svou povinností vůbec nezkoumaly podmínky ve věznicích, v nichž by měl být vydáv