20 Cdo 2473/2023 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2473/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 11. 2023 Spisová značka:20 Cdo 2473/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2473.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Úroky Dotčené předpisy:§ 268 písm. h) o. s. ř. § 268 odst. 4 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2473/2023-100 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti povinnému J. K., zastoupenému JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, pro 72 630 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 EXE 1298/2022, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, č. j. 11 Co 134/2023-66, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, č. j. 11 Co 134/2023-66, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 22. 3. 2023, č. j. 34 EXE 1298/2022-50, částečně zastavil exekuci v rozsahu vymožení úroku ve výši 81,68 % ročně z částky 46 230 Kč od 17. 9. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 162 172 Kč (výrok I.), ve zbývající části návrh povinného na zastavení exekuce zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Exekuční titulem je rozsudek pro uznání, kterým bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněné 72 630 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 49 127 Kč od 17. 9. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 81,68 % ročně z částky 46 230 Kč od 17. 9. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 162 172 Kč, a náklady řízení ve výši 19 313,60 Kč. Jedná se o nárok ze spotřebitelské úvěrové smlouvy uzavřené dne 16. 1. 2019. Exekuční soud konstatoval, že v intencích závěrů judikatury Ústavního soudu není povolán k posuzování platnosti či neplatnosti této smlouvy (což může činit pouze soud nalézací), ale může pouze posoudit zjevnou nespravedlnost přisouzeného plnění. Soud dospěl k závěru, že zjevnou nespravedlností je v tomto případě v poměrech spotřebitele přisouzené plnění toliko v části přisouzeného úroku ve výši 81,68 % ročně z částky 46 230 Kč, přestože je v jeho horní výši limitován, a který vychází ze smluvního úroku ve výši 120,38 %, potažmo RPSN ve výši 123,06 %, a to s ohledem na obvyklou úrokovou míru u úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy ve výši 10 až 13 % ročně, kdy uvedená sazba převyšuje zhruba osmkrát průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v době uzavření úvěrové smlouvy. Pouze v této části se proto přiznaný nárok jeví v rozporu s principy demokratického právního státu a realizace exekuce v tomto rozsahu by byla zjevnou nespravedlností. 2. K odvolání oprávněné Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud uvedl, že úroky jsou podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, sjednání jejich výše však podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru není a není-li ve smlouvě jejich výše sjednána, bude úvěrovaný povinen platit úroky stanovené na základě zákona (§ 1802 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Úroky se platí za peněžní prostředky, které byly skutečně čerpány (nikoliv za celý úvěrový limit) a za dobu od čerpání peněžních prostředků úvěrovaným do jejich vrácení (§ 2399 odst. 2 poslední věta o. z.). Úroky se počítají z dlužné částky (jistiny) za použití úrokové sazby sjednané mezi stranami; úroková sazba může být sjednána jako pevná (jako v souzené věci) nebo pohyblivá. Odvolací soud se ztotožnil s úvahou soudu prvního stupně, že v posuzované věci je vymáhání úroku v návrhem požadované výši opírající se o exekuční titul (rozsudek pro uznání) ve zjevném rozporu s dobrými mravy a představuje zneužití práva, tudíž nejsou splněny předpoklady pro vedení exekuce. Právním důvodem vymáhané pohledávky je smlouva o úvěru, v níž povinný vystupoval jako spotřebitel, jednalo se o formulářovou smlouvu se stanovenou výší úvěru 50 000 Kč, celková částka, kterou měl povinný zaplatit, činila 135 144 Kč v 36 měsíčních splátkách po 3 754 Kč, úroková sazba byla sjednána jako pevná po celou dobu splácení úvěru ve výši 120,3 % ročně, částka úroku splatná za jeden kalendářní den činila 113,44 Kč a výše RPSN byla 123,06 %. Smluvní strany si sjednaly, že při prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů vzniká klientovi povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku a souhrn veškerých smluvních pokut činí 2 999 Kč. Nezaplatí-li klient novou jistinu v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. 3. Odvolací soud poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, podle níž sice přezkum věcné správnosti exekučního titulu není v exekučním řízení přípustný, není však vyloučeno, aby se otázka platnosti úvěrové smlouvy stala významnou a byla v souladu se zákonnými principy ochrany spotřebitele. Jde-li o posouzení výše smluvené sazby úroků a jejího souladu s dobrými mravy, je ji třeba vyhodnotit nejen se zřetelem k její nominální výši, ale i vzhledem ke všem rozhodným okolnostem konkrétního případu. V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Tato obecná východiska je třeba vztáhnout i na případ exekučního titulu, jímž je rozsudek pro zmeškání a analogicky též rozsudek pro uznání. Odvolací soud konstatoval, že zásadně jde o to, aby výkon rozhodnutí nevedl ke zjevné nespravedlnosti, přičemž nejen sjednání, ale i uplatnění práva na úroky z prodlení, jakož i úrok v neústavní výši, představuje zneužití práva. Případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor ujednání o úroku s dobrými mravy však musí být výjimečný a odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu, neboť možnost ujednat si výši úrokové sazby je obsahovým projevem smluvní volnosti stran a nejedná se o sjednání případné sankce za porušení smluvního závazku jako v případě úroku z prodlení. 4. Odvolací soud zdůraznil, že exekuční soud neučinil zjištění, v jaké finanční situaci byl povinný v době sepsání úvěrové smlouvy, do jaké míry s ní byla oprávněná seznámena a zda po povinném měla požadovat osvědčení o úvěruschopnosti, přesto lze přistoupit k částečnému zastavení exekuce ohledně části úroku z úvěru přiznaného pravomocným soudním rozhodnutím, neboť jeho nemravnost již dosahuje takové intenzity, že vydaný exekuční titul v rozsahu přesahujícím tuto výši nelze vykonat. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, který zvolil jako kritérium trojnásobek nejvyšší úrokové sazby podle databáze ARAD vedené Českou národní bankou, neboť toto kritérium je přezkoumatelné a objektivní, přičemž trojnásobek vychází ze závěrů Nejvyššího soudu přijatých v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 (pro vyšší míru rizikovosti nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvoj či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů). Nelze ale tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem – v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, je za takový úrok považován téměř čtyřnásobek, který již může dosáhnout intenzity vyžadované pro naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy. Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně správně vycházel při stanovení výše přiměřeného úroku z úvěru ze sazby uveřejněné Českou národní bankou časové řady ARAD pro leden 2019, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, a to pro hodnotu „domácnosti a NISD, Kontokorenty a revolvingové úvěry“ ve výši 12,4 %, nikoli (jak dovozuje oprávněná) ze sazby 19,1 % či 24 % časové řady ARAD pro kreditní karty, a to proto, že se jednalo o bezúčelový úvěr; vyšší sazba u kreditních karet odráží nezanedbatelná specifika kreditních karet (např. bezúročné období) a v souzené věci se nepodává, že kreditní karta měla být vydána. Odvolací soud proto uzavřel, že byl-li v úvěrové smlouvě sjednán