20 Cdo 2611/2025 — Nejvyšší soud

20 Cdo 2611/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 11. 2025 Spisová značka:20 Cdo 2611/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:20.CDO.2611.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastavení exekuce Notářský zápis Podnikatel Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 2611/2025-189 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné COLETTE INVESTMENT s. r. o., se sídlem v Praze 1, U Bulhara 1611/3, identifikační číslo osoby 04514181, proti povinnému M. F., zastoupenému JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Karlova 252, za účasti manželky povinného M. F., zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Karlova 252, pro 115 148 Kč s příslušenstvím, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitých věcech, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 12 E 7/2023, o dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2024, č. j. 20 Co 299/2024-56, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2024, č. j. 20 Co 299/2024-56, a usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 7. 5. 2024, č. j. 12 E 7/2023-43, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu ve Vyškově k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud ve Vyškově (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 7. 5. 2024, č. j. 12 E 7/2023-43, zamítl návrh povinného a jeho manželky na zastavení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na pozemku p. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. 405, v k. ú. XY, nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 1. 12. 2023, č. j. 12 E 7/2023-22 (výrok I), a uložil povinnému a jeho manželce společně a nerozdílně zaplatit oprávněné na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč (výrok II). Soud prvního stupně zjistil, že oprávněná jako úvěrující uzavřela s povinným jako úvěrovaným dne 15. 12. 2021 smlouvu o úvěru, v níž povinný vystupoval jako podnikatel s uvedením svého identifikačního čísla a místa podnikání; předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 132 000 Kč a čl. I smlouvy obsahuje prohlášení povinného, že je podnikatelem, smlouvu uzavírá výlučně v rámci své podnikatelské činnosti a veškeré poskytnuté finanční prostředky podle smlouvy se zavazuje použít pro své podnikání. Exekučním titulem je notářský zápis sepsaný notářkou JUDr. Věrou Hodějovskou dne 24. 10. 2022 o uznání dluhu se svolením k přímé vykonatelnosti pro částku 132 000 Kč s příslušenstvím. 2. Soud prvního stupně uvedl, že povinný vystupuje též v dalších exekučních věcech jako povinný z titulu pohledávek plynoucích z podnikatelských úvěrů, jež mu byly poskytnuty coby úvěrovanému. Dospěl k závěru, že povinný nejen vůči oprávněné, ale též vůči dalším úvěrujícím subjektům jednal způsobem, který zakládá důvodné podezření ze spáchání úvěrového podvodu podle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kdy ani v jednom případě povinný neupozornil úvěrující subjekty, že ve skutečnosti nepodniká a potřebuje v rámci nebankovního sektoru získat peněžní prostředky s tvrzenou legendou aktivního podnikatele, jenž potřebuje úvěr pro své další podnikatelské aktivity. Četnost sjednaných úvěrových smluv podle názoru soudu prvního stupně svědčí o tom, že povinný si cíleně vybíral nebankovní subjekty. Soud prvního stupně dále konstatoval, že manželka povinného musela vědět o transakcích svého manžela a s pravděpodobností rovnající se jistotě povinný v této věci obdržel souhlas s takovým právním jednáním. Uzavřel, že návrh na zastavení výkonu rozhodnutí není důvodný, neboť kdo jedná způsobem, který vykazuje podvodné jednání, nemůže těžit z vlastní nepoctivosti. Povinný věděl, že jedná protiprávně, neboť v takovém rozsahu jím realizovaná úvěrová jednání, jímž vždy předcházelo ze strany povinného úvěrujícím společnostem sdělení pro poskytnutí úvěru nepravdivých informací, v důsledku nichž byly tyto společnosti uvedeny v omyl, zcela jednoznačně svědčí o jednotícím záměru povinného podvodně získávat peněžní prostředky a následně namítat, že byl do těchto situací úvěrujícími subjekty vmanévrován. 3. Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a uložil povinnému a jeho manželce společně a nerozdílně zaplatit oprávněné náhradu dalších nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 300 Kč. Zdůraznil, že povinný neupozornil úvěrující subjekty na zásadně významnou okolnost pro posouzení poskytnutí úvěru a to, že ve skutečnosti nepodniká a potřebuje v rámci nebankovního sektoru získat peněžní prostředky na provoz své domácnosti s tvrzeným příběhem aktivního podnikatele, což vypovídá o neserióznosti a nečestnosti jeho konání. Povinný nekalým způsobem uvedl oprávněnou v omyl, neboť jí sdělil a vystupoval s ní při jednání jako aktivní podnikatel. Z obsahu spisu nelze dovodit, že by oprávněná svým jednáním uvedla povinného v omyl. Manželka povinného musela vědět, resp. věděla o transakcích povinného, kdy ze získaných úvěrových peněžitých částek povinný měl hradit náklady na domácnost a běžné provozní výdaje. Lze tedy uzavřít, že závazek plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy se stal součástí zákonného majetkového společenství. Uvádí-li nyní povinný, že se ocitnul v tzv. dluhové pasti, z níž pro něj podle jím sdělených informací nebylo úniku, odvolací soud nemůže pouze na základě této skutečnosti dovodit či jakkoliv konstruovat příznivější procesní postavení povinného a jeho manželky v tomto řízení. Ocitl-li se skutečně povinný v dluhové pasti a jsou-li pravdivá – v této části – sdělení povinného, pak měl povinný tuto skutečnost řešit jinak a po poradě s právním zástupcem než uzavíráním nových úvěrových smluv. Soudu prvního stupně proto nelze vytknout, že neprováděl povinným navržené důkazy, které měly prokázat, že se měl nezaviněně ocitnout v dluhové pasti, neboť nejsou pro právní posouzení věci určující. 4. Dovolatelé přípustnost dovolání spatřují v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu: a) Soudy při posuzování platnosti smlouvy o úvěru nezjišťovaly její faktický účel a vyšly čistě z jejího označení. b) Soudy odmítly pro nadbytečnost provést dovolateli navrhované důkazy, ačkoliv posléze rozhodly v jejich neprospěch. c) Odvolací soud porušil právo dovolatelů na legitimní očekávání, neboť rozhodl jinak než v obdobné věci. d) Soudy nenařídily ústní jednání, ačkoliv nebyly splněny podmínky podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2714/2005. 5. K dovolací otázce pod písm. a) dovolatelé poukázali na rozsudek ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1685/2015, v němž Nejvyšší soud uvedl, že pro posouzení, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem [§ 52 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále „obč. zák.“)] je v postavení spotřebitele (§ 52 odst. 3 obč. zák.), je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Dovolatelé odkázali též na usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 1176/21, podle kterého pro určení, zda smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, není relevantní výslovně ujednaná smluvní identifikace stran, ale je třeba zkoumat faktický stav věci, tj. odlišit, zda podnikající fyzická osoba jedná v rámci své podnikatelské činnosti či nikoli; osoba s živnostenským oprávněním tak může vystupovat v konkrétním vztahu také jako spotřebitel, jedná-li mimo rámec své podnikatelské činnosti. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat pouze tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva „skrytě“ obsahuje ve formulářových ustanoveních blíže neurčené označení „podnikatelské účely“. 6. Dovolatelé zdůraznili, že smlouva o úvěru byla ze strany poskytovatele úvěru formálně a účelově koncipována jako úvěr určený pro podnikatelskou činnost povinného, ovšem bez vědomí povinného, který s poskytovatelem vůbec o podnikatelském účelu úvěru nejednal a nežádal o něj. Povinný se v době žádosti o úvěr nacházel v dluhovém kolotoči, který započal čerpáním spotřebitelských úvěrů k zajištění finančních prostředků na běžné výdaje sebe a své rodiny, a tyto úvěry následně vyplácel úvěry dalšími, poskytovanými za horších podmínek a často zastřenými jako úvěry podnikatelské, byť jimi měly být hrazeny dřívější osobní závazky povinného, které s jeho pod