20 Cdo 2879/2024 – Nejvyšší soud

20 Cdo 2879/2024-102 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného RISING LLC, se sídlem v Běloruské republice, Privolnyj, ul. Mira 2B/1, registrační číslo 101559965, zastoupeného JUDr. Denisem Kašicynem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1722/16, proti povinnému NOPO ENGINEERING s.r.o., se sídlem v Hradci Králové, Zemědělská 898/3, identifikační číslo osoby 62064096, zastoupenému Mgr. Adamem Stawaritschem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, pro 8 550 EUR a smluvní pokutu 97 128 EUR s příslušenstvím, o částečné zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 28 EXE 871/2020, o dovolání oprávněného i povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 2. 2024, č. j. 21 Co 486/2023-64, takto: I. Dovolání povinného se odmítá. II. Výrok II usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 2. 2024, č. j. 21 Co 486/2023-64, se mění tak, že se potvrzuje usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2023, č. j. 28 EXE 871/2020-45, v části, jíž byl návrh povinného na zastavení exekuce co do částky 48 307,50 EUR zamítnut. III. Výrok III usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 2. 2024, č. j. 21 Co 486/2023-64, se zrušuje. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Hradci Králové (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 27. 9. 2023, č. j. 28 EXE 871/2020-45, zamítl návrh na částečné zastavení exekuce ze dne 19. 5. 2023, jímž se povinný domáhal zastavení v rozsahu vymáhání smluvní pokuty ve výši 97 128 EUR z důvodu její nepřiměřenosti, nemravnosti, resp. rozporu exekučního titulu a na základě něj prováděné exekuce s principy demokratického právního státu. Oprávněnému byla přiznána za prvních 30 dní prodlení povinného s úhradou ceny přepravy smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z dlužné částky (celkem 513 EUR) a počínaje 31. dnem prodlení ve výši 2 % denně z dlužné částky (celkem 96 615 EUR). Soud prvního stupně takto sjednanou a vymáhanou smluvní pokutu považoval za souladnou s principy demokratického právního státu. Zdůraznil, že povinným je obchodní korporace (podnikatel) mající svobodu riskovat v podnikání. Zákonodárce bere tuto skutečnost na vědomí, protože riskantní či jednostranně nevýhodné obchody k podnikání patří. Nejde tu ani o zjevnou nerovnováhu mezi podnikajícími smluvními partnery. Pokuta zajišťovala obchod o podstatné hodnotě (v objemu 21 350 EUR), povinný o ní předem věděl, souhlasil s ní, navýšení mohl zabránit splněním, učinil tak nicméně pouze zčásti, takže smluvní pokuta narostla do značné výše s ohledem na délku jeho prodlení. 2. Krajský soud k odvolání povinného v záhlaví specifikovaným rozhodnutím zamítavé usnesení soudu prvního stupně co do částky 48 820,50 EUR potvrdil (viz jeho výrok I) a co do částky 48 307,50 EUR změnil tak, že exekuci v tomto rozsahu zastavil (viz jeho výrok II). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci jde o posouzení přiměřenosti smluvní pokuty za prodlení s placením závazku, odvolací soud přihlédl k judikatuře Ústavního soudu týkající se maximální ústavně přípustné výše úroku z prodlení, podle níž je ústavně neakceptovatelné sjednání úroku z prodlení ve výši přesahující 0,5 % denně, tj. 182,5 % ročně, přičemž překročení maximální ústavně přípustné výše úroku z prodlení je zásadní vadou exekučního titulu. Nejen sjednání, ale i uplatnění práva na úroky z prodlení v neústavní výši v exekučním řízení představuje zneužití práva. V projednávané věci (v níž je za ústavně rozpornou považována smluvní pokuta ve výši přesahující 1 % denně) je podle odvolacího soudu vymáhané plnění v rozporu s ústavním pořádkem a principy demokratického právního státu, představující výjimku umožňující zastavit exekuční řízení pro zásadní vady exekučního titulu (viz body 21, 24 nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18), a to i v situaci, kdy je ochrana před exekucí poskytnuta podnikatelskému subjektu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1490/2019). Nicméně právě s ohledem na podnikatelskou povahu subjektu pouze smluvní pokuta převyšující sazbu 1 % denně, zde konkrétně smluvní pokuta za dobu od 31. dne prodlení (tj. od 26. 6. 2018) do podání žaloby dne 10. 1. 2020 (představující částku 48 307,50 EUR) je ústavně neakceptovatelná, a jen v tomto rozsahu je dán důvod zastavení exekuce. 3. Usnesení odvolacího soudu napadli dovoláním oprávněný (výrok II usnesení) i povinný (výrok I usnesení). 4. Oprávněný namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť při aplikaci judikatury nerozlišuje ochranu práv fyzické osoby (spotřebitele) a právnické osoby (podnikatele). Použití závěrů rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18 zde není namístě. Exekuce neslouží k autoritativnímu nalézání práva (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 871/11 bod IV a sp. zn. IV. ÚS 2735/11 body 14 a 15). Bylo třeba přihlédnout i k tomu, že povinný zůstal až dosud nečinný. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 104/2022 nestačí pouhé zjištění nesouladu vymáhaného plnění s hmotným právem, ale je třeba zohlednit konkrétní okolnosti případu, jakož i aktuální poměry a postavení účastníka, který má být realizací exekučního titulu poškozen. Též je třeba provést test proporcionality (zda je v daném případě přiměřené exekuci zastavit, a tím setřít rozdíl mezi nalézacím a vykonávacím řízením). Nadužívání takového postupu odporuje principům právního státu a respektu k pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím. Povinný není osobou požívající zvláštní ochrany ani netrpí zvláštním fyzickým či právním handicapem. Oprávněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu v části, v níž soud zastavil exekuci co do částky 48 307,50 EUR, a vrátil věc v tomto rozsahu k dalšímu projednání. 5. Povinný dovoláním napadl výrok I rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že závisí na řešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 33 Cdo 156/2018, 32 Cdo 1490/2019, 20 Cdo 1612/2019, 20 Cdo 1655/2020, 20 Cdo 1858/2020, 31 Cdo 2273/2022), a to, zda je v daném případě výše smluvní pokuty 1 % denně přiměřená a v souladu se zásadami demokratického právního státu i ve vztazích mezi podnikateli. Při tomto zkoumání není relevantní, zda a jak efektivně povinný hájil svá práva v nalézacím řízení, včetně vyčerpání opravných prostředků. Obecně z hlediska přiměřenosti obstojí smluvní pokuta do výše 0,5 % denně. Ochraně proti excesům podléhají jak podnikatelé, tak spotřebitelé. Podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/2018 je zásadní vadou titulu přiznání úroků z prodlení ve výši 0,5 % denně a vyšší. Na to reagoval Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1655/2020, kde aproboval postup soudu pokládající za protiústavní úrok z prodlení 1 % denně z dlužné částky a jako přiměřený úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně (přičemž pro vymáhání úroku z prodlení ve zbývajícím rozsahu 0,8 % denně výkon rozhodnutí zastavil). Při posouzení přiměřenosti nutno přihlédnout i k funkci konkrétní smluvní pokuty, která v daném případě byla ryze sankční. Podle povinného ani sazba 1 % denně nemůže obstát, ač se jedná o jednání mezi podnikateli, a vymáhání tohoto nároku je v rozporu se zásadami demokratického právního státu. Povinný navrhuje odklad právní moci napadeného rozhodnutí, neboť složil vymáhanou částku k rukám exekutora. Pokud exekutor částku vyplatí oprávněnému, povinný se v případě kladného rozhodnutí dovolacího soudu již nedomůže tohoto plnění zpět s ohledem na sídlo oprávněné v Běloruské republice. Navrhuje též, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu ve výroku I zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu k dalšímu řízení. 6. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o nich podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. 7. Dovolání oprávněného je přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. s odkazem na rozpor vymáhaného plnění s ústavním pořádkem a principy demokratického právního státu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. 8. V projednávané věci exekuční soud posuzoval, zda a do jaké míry je konkrétně vymáhaná výše smluvní pokuty ústavně akceptovatelná (v souladu se zásadami demokratického právního státu) a lze pro ni provádět exekuci. Podkladovým exekučním titulem je zde platební rozkaz Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2020, č. j. 21 C 8/2020-45 (ve znění opravného usnesení ze dne 21. 5. 2020, č. j. 21 C 8/2020-51), jímž bylo povinnému uloženo zaplatit částku 8 550 EUR, smluvní pokutu 97 128 EUR a náhradu nákladů řízení 204 813,50 Kč, vše do 15 dnů od doručení platebního rozkazu. Platební rozkaz nabyl právní moci 12. 3. 2020. Ze spisu naléza