21 Cdo 2316/2004 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2316/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2005 Spisová značka:21 Cdo 2316/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.2316.2004.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Dotčené předpisy:§ 93 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 5 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 3 odst. 3 písm. c) předpisu č. 236/1995Sb. ve znění do 31.12.2002 § 6 odst. 2 písm. c) předpisu č. 253/1992Sb. § 7 odst. 2 písm. c) předpisu č. 253/1992Sb. § 7 odst. 2 písm. c) předpisu č. 219/2000Sb. § 133 odst. 2 písm. c) předpisu č. 218/2002Sb. § 158 odst. 2 písm. c) předpisu č. 218/2002Sb. § 169 odst. 2 písm. c) předpisu č. 218/2002Sb. § 191 odst. 2 písm. c) předpisu č. 218/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2316/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobce Mgr. M. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 5 se sídlem v Praze 5, nám. Kinských č. 5, o 42.200,- Kč s příslušenstvím, za účasti České republiky - Ministerstva spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, zastoupené advokátem, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 308/2003, o dovolání žalované a vedlejšího účastníka proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2004 č.j. 54 Co 647/2003-73, takto: I. Dovolání vedlejšího účastníka se odmítá. II. Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 42.200,- Kč s 5,5% úrokem od 11.7.2002 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl přidělen k výkonu soudcovské činnosti k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 a vykonává funkci předsedy senátu a že \"platovým výměrem Spr. 209/2002\" ze dne 2.3.2002 mu byl stanoven měsíční \"pracovní příjem\" ve výši 48.800,- Kč a víceúčelová paušální náhrada výdajů ve výši 2.600,- Kč. Za měsíc červen 2002 mu byla vyplacena částka 51.400,- Kč (plat 48.800,- Kč a nezdanitelná víceúčelová paušální náhrada výdajů 2.600,- Kč) (a dále 50% dalšího platu za 1. pololetí roku 2002 ve výši 24.400,- Kč, tuto částku však žalobce po žalované \"pro zjednodušení prozatím nepožaduje\"), ačkoliv při výpočtu platu soudce je třeba po dni 28.5.2002, kdy nabyl účinnosti zákon č. 218/2002 Sb., vycházet z platové základny, která se stanoví na základě nejvyššího platového tarifu určeného podle ustanovení § 135 tohoto zákona (\"za použití\" ustanovení § 254 tohoto zákona), který je třeba zvýšit podle ustanovení § 1 odst.2 písm.a) a § 6 odst.2 nařízení vlády č. 253/1992 Sb. o 25%, a k výsledné částce pak přičíst maximální výši osobního příplatku podle ustanovení § 7 odst.2 nařízení vlády č. 253/1992 Sb.; z takto určené platové základny se stanoví podle ustanovení § 28 zákona č. 236/1995 Sb. plat soudce a víceúčelová paušální náhrada výdajů. Na základě provedených výpočtů žalobce dovozuje, že platová základna činí 84.640,- Kč (sestávající z částky 33.850,- Kč jako nejvyššího platového tarifu pro zaměstnance ministerstev, ze zvýšení této částky o 25% představující \"maximální výši osobního příplatku\" a z částky 42.320,- Kč jako \"maximální výše osobního příplatku\"), že jeho plat činí 88.900,- Kč (určený z platové základny platovým koeficientem 1,05) a že jeho víceúčelová paušální náhrada výdajů činí 4.700,- Kč (ve výši 5,5% platové základny). Protože žalovaná vyplatila žalobci za měsíc červen 2002 pouze částku 51.400,- Kč, ačkoliv mu náleží 93.600,- Kč, žalobce požaduje zaplacení \"rozdílu\" ve výši 42.200,- Kč. Podáním ze dne 15.10.2003 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to v části, ve které požadoval zaplacení částky 600,- Kč s 5,5% úrokem od 11.7.2002 do zaplacení, s odůvodněním, že při výpočtu vycházel z nesprávné vstupní hodnoty u průměrné nominální hrubé měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře v roce 2002. Žalovaná namítla, že platová základna pro výpočet platu soudce je stanovena podle ustanovení § 3 odst.3 zákona č. 236/1995 Sb. jako souhrn nejvyššího platového tarifu a maximální výše osobního příplatku stanovených zvláštním právním předpisem pro zaměstnance ministerstev \"s odkazem\" na ustanovení § 6 odst. 2 a § 7 odst. 2 nařízení vlády č. 253/1992 Sb., přičemž tento právní předpis platí \"i po datu 28.5.2002\" a jeho \"platnost nebyla zákonem č. 218/2002 Sb. dotčena, neboť byl vydán na základě stále platného zákona č. 143/1992 Sb.\". Platová základna se tedy nemůže vypočítávat \"z tarifů stanovených zákonem č. 218/2002 Sb.\"; opačný výklad by představoval \"neplatnost uplatněného nároku\" ve smyslu ustanovení § 242 odst.1 zákoníku práce, neboť by se \"svým účelem příčil zájmům společnosti\", když \"zákonodárce zák. č. 218/2002 Sb. bezesporu nezamýšlel zvýšit platy ústavních činitelů a dalších představitelů státní moci o několik desítek procent, ale upravit nově postavení vybraných státních úředníků v rámci dokončení profesionalizace a depolitizace státní správy\". Žalovaná současně poukázala na to, že dosud \"nebyla splněna povinnost podle ustanovení § 135 odst.3 zákona č. 218/2002 Sb.\" o vyhlášení stupnice platových tarifů ve Sbírce zákonů a že tedy určení platu je pouze \"v rovině teoretických matematických výpočtů\". Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 21.10.2003 č.j. 25 C 308/2003-19 žalované uložil, aby zaplatila žalobci 41.600,- Kč s 5,5% úrokem od 11.7.2002 do zaplacení, zastavil řízení v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 600,- Kč s 5,5% úrokem ode dne 11.7.2002 do zaplacení, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 1.690,- Kč. Poté, co dovodil, že \"zde není žádný důvod pochybovat o nepodjatosti předsedkyně senátu i obou přísedících\" (a ani žádný z účastníků námitku podjatosti nevznesl), že nejsou tedy vyloučeny z projednání a rozhodnutí dané věci, a že není ani důvod, pro který by měla být věc přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti (a účastníci ani takový postup nenavrhli), dospěl k závěru, že účastníci jsou věcně legitimováni, neboť žalobce byl jmenován soudcem dne 26.4.1996 a poté přidělen k výkonu soudcovské funkce k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 a žalovaná je \"druhou stranou takovýmto způsobem vzniklého pracovního vztahu\". Při úvaze, zda má být platová základna pro určení platu, dalšího platu a náhrady výdajů soudce stanovena ve smyslu zákona č. 236/1995 Sb. (ve znění zákonů č. 138/1996 Sb., č. 287/1997 Sb., č. 155/2000 Sb. a č. 231/2001 Sb.) podle nařízení vlády č. 253/1992 Sb., vydaného \"na základě stále účinného zákona č. 143/1992 Sb.\", nebo na základě ustanovení zákona č. 218/2002 Sb., která nabyla účinnosti dnem 28.5.2002 (ačkoliv jako celek má tento zákon nabýt účinnosti až dnem 1.1.2004), soud prvního stupně nejprve dovodil, že tu \"došlo ke střetu dvou právních úprav\" a že je třeba proto vycházet zásadně z právní normy vyšší právní síly (tedy z již účinných ustanovení zákona č. 218/2002 Sb.) a \"jen zcela podpůrně (tam, kde nejsou ve vzájemném rozporu)\" z nařízení vlády č. 253/1992 Sb., a uzavřel, že platová základna, z níž se odvozuje plat soudce, vychází z ustanovení § 135 zákona č. 218/2002 Sb. (ohledně platového tarifu) a z nařízení vlády č. 253/1992 Sb. (ohledně osobního příplatku). K námitkám žalované uvedl, že poznámka pod čarou u ustanovení § 3 odst.3 zákona č. 236/1995 Sb., která odkazuje na ustanovení § 6 odst. 2 a § 7 odst. 2 nařízení vlády č. 253/1992 Sb., nemá \"normativní charakter\" a \"navíc neodkazuje na způsob určení samotného tarifu, ale pouze na způsob jeho zvýšení o osobní příplatek, což je až další složka tvořící plat soudce\", že nesplnění \"povinnosti podle ustanovení § 135 odst.3 zákona č. 218/2002 Sb. je naprosto irelevantní, neboť tvorba stupnice platových tarifů je zákonným způsobem popsána v ustanovení § 135 zákona č. 218/2002 Sb. a tento matematický výpočet je pouze technickou součástí zákona\", a že nárok žalobce nemůže být podle ustanovení § 242 odst.1 zákoníku práce \"neplatný\", neboť \"se nejedná o nárok z právního úkonu, ale o nárok vyplývající přímo ze zákona\". Z uvedených důvodů soud prvního stupně dospěl k závěru, že