21 Cdo 3138/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3138/2013 citace  Právní věta:Soudní exekutor, jemuž byl v trestním řízení před 1. 1. 2013 pravomocně uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu činnosti soudního exekutora, nemohl ode dne právní moci tohoto rozhodnutí vykonávat exekuční činnost a další činnost podle exekučního řádu (§ 1 odst. 2 ex. ř.) kdyby tak přesto činil, neměl by k výkonu exekutorské činnosti pravomoc. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2014 Spisová značka:21 Cdo 3138/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3138.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Exekuce Oceňování majetku Prodej movitých věcí a nemovitostí Dotčené předpisy:§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 336a o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 1 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. § 1 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. § 28 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.12.2012 § 45 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění od 01.11.2009 § 7 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění od 01.11.2009 § 9 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.12.2012 § 15 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.12.2012 § 10 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:14. 8. 2014 Publikováno ve sbírce pod číslem:110 / 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3138/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v exekuční věci oprávněné VaP Bransouze, spol. s r.o. se sídlem v Jihlavě, Heroltická č. 19/5449, IČO 46342516, zastoupené JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí č. 32/26, proti povinnému J. Z., zastoupenému Mgr. Barborou Čihákovou, advokátkou se sídlem v Chebu, Obrněné brigády č. 20/20, pro 379.961,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené nyní u soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála, Exekutorský úřad Zlín, se sídlem ve Zlíně, Lešetín č. IV/707, pod sp. zn. 177 EX 27197/13, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května 2013, č. j. 61 Co 248/2013 - 121, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení JUDr. Ivo Dědka ze dne 8. 6. 2012, č. j. 012 EX 4766/10 - 117, se zrušují a věc se vrací soudnímu exekutorovi Mgr. Marku Jenerálovi, Exekutorský úřad Zlín, se sídlem ve Zlíně, Lešetín č. IV 707, k dalšímu řízení. Odůvodnění: Usnesením ze dne 8. 6. 2012, č. j. 012 EX 4766/10 - 117, JUDr. Ivo Dědek jako tehdejší soudní exekutor Exekutorského úřadu Zlín, se sídlem v Lešetíně č. IV/707, určil podle ustanovení § 28, § 66 a § 69 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), cenu nemovitostí povinného se všemi součástmi a příslušenstvím - rodinného domu č.p. stojícího na p.č. st. 6065, a pozemků p.č. st. 6065, p.č. 728/35, p.č. 728/36, p.č. 728/71 a p.č. 2695/4, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrálního pracoviště Cheb, na listu vlastnictví č. 3255 pro katastrální území a obec Ch., částkou 3.000.000,- Kč (výrok I.), cenu závady - věcného břemene užívání zřízeného ve prospěch J. K. na základě (bezúplatné) smlouvy o zřízení věcného břemene, uzavřené dne 24. 2. 2010 s právními účinky vkladu práva k témuž dni, určil částkou 960.000,- Kč (výrok III.) s tím, že jiná práva ani závady spojené s nemovitostmi, které by měly vliv na cenu nemovitostí, nebyly zjištěny (výrok II.), a výslednou cenu nemovitostí určil částkou 2.040.000,- Kč (výrok IV.). K odvolání povinného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. 5. 2013, č. j. 61 Co 248/2013 - 121, usnesení JUDr. Ivo Dědka potvrdil. Odvolací soud nepovažoval za právně významné námitky povinného, že znalecký posudek Znaleckého ústavu Odhadci a znalci CZ, s.r.o. ze dne 4. 6. 2012, č. 1496-226/2012, na jehož základě bylo vydáno usnesení o výsledné ceně nemovitostí, je nesprávný z důvodů, že obestavěný prostor domu je o 100 m3 větší, že nebyla oceněna pergola, dřevník, rozestavěná kůlna a porosty, že porovnávací nemovitosti byly nevhodné, že v popisu nemovitostí byl chybně uveden druh krytiny, povrchy podlah a že nebyla zhodnocena provedená vnitřní kanalizace a částečná rekonstrukce domu, včetně výměny oken, neboť takové námitky „nesouvisí s obsahem vydaného rozhodnutí a nelze je nikterak promítnout do výsledného ocenění nemovitostí“. Pouze obecně vytčená námitka, že podkladový znalecký posudek nebyl proveden řádně a v souladu se zásadami znalecké činnosti, rovněž nemůže sama o sobě vést ke změně napadeného usnesení. Podle odvolacího soudu znalec ve věci postupoval standardním způsobem a pracoval s dostatkem relevantního podkladového materiálu, když měl k dispozici poznatky z místního šetření, včetně dokumentace, údajů z katastru nemovitostí, výpis z geografického informačního systému a zjištěné ceny o nabízeném a případně realizovaném prodeji srovnatelných nemovitostí v daném místě a čase. Získané poznatky pak znalec zpracoval podle svých odborných znalostí a veřejně dostupných podkladů a nezjistil jiná práva a závady, které by vázly na oceňovaných nemovitostech. Pakliže tedy JUDr. Ivo Dědek v souladu s ustanovením § 336a o. s. ř. určil na základě tohoto posudku výslednou cenu nemovitostí, byl jeho postup souladný se zákonem. Dále odvolací soud připomněl, že účelem ocenění nemovitostí není stanovení ceny, za kterou budou nemovitosti v rámci dražby prodány, a že určená výsledná cena je pouze východiskem pro stanovení výše nejnižšího podání ve smyslu ustanovení § 336e odst. 1 o. s. ř. Veden těmito důvody odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. napadené usnesení JUDr. Ivo Dědka jako věcně správné potvrdil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, neboť má za to, že odvolací soud nepostupoval při rozhodování podle „ustálené judikatury Nejvyššího soudu“, z níž vyplývá, že rozhodnutí musí být právně přezkoumatelné. Odvolacímu soudu vytýká, že z odůvodnění jeho rozhodnutí není zřejmé, o kterou právní normu spojenou se znaleckou činností se opírá, a jakým způsobem dospěl k závěru o správnosti znaleckých zjištění. Podle jeho názoru je cena předmětných nemovitostí významně podhodnocena a kromě toho bylo opomenuto věcné břemeno, resp. nájemní smlouva na umístění a provozování fotovoltaické elektrárny. Dále dovolatel s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2012, sp. zn. 21 Cdo 4022/2010, namítá, že napadené usnesení bylo vydáno předčasně, neboť nenastaly právní účinky exekučního příkazu soudního exekutora ze dne 23. 2. 2011, č. j. 012 EX 4766/10 - 21, jelikož nebyl v souladu s ustanovením § 49 odst. 4 exekučního řádu doručen oprávněné z věcného břemene J. K., z čehož dovozuje, že usnesení o ceně je neúčinné. Poukazuje rovněž na rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 9. 12. 2011, sp. zn. 21 T 134/2008, jenž nabyl právní moci dne 18. 4. 2014 a jímž JUDr. Ivo Dědkovi byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu činnosti soudního exekutora na dobu pěti let, z čehož vyplývá, že usnesení o výsledné ceně nemovitostí nemohl dne 8. 6. 2012 vydat. Navrhl, aby dovolací soud usnesení JUDr. Ivo Dědka a usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil „orgánu prvního stupně“ k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 1. 2013, neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.