22 Cdo 1622/2000 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1622/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 1. 2002 Spisová značka:22 Cdo 1622/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.1622.2000.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 5 předpisu č. 41/1957Sb. § 13 předpisu č. 41/1957Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1622/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové, ve věci žalobce města B., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu životního prostředí, se sídlem v Praze 10 - Vršovicích, Vršovická 65, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované, J. Š., o určení vlastnictví k ložisku štěrkopísků, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 13 C 25/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 1999, čj. 30 Co 416/99-97, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. listopadu 1999, čj. 30 Co 416/99-97, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále „soud prvního stupně“) ze dne 21. dubna 1999, čj. 13 C 25/98-63, ve výroku, kterým byl zamítnut návrh, aby bylo určeno, že „část ložiska štěrkopísku B. pod svrchní vrstvou zeminy pozemku p. č. 748/2 v kat. území B., vymezená hranicemi tohoto pozemku, je součástí parcely p. č. 748/2 a ve vlastnictví Města B.“. Dále rozhodl o nákladech řízení a zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání. Odvolací soud, rozhodující k odvolání žalobce, převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Vyšel ze skutečnosti, že žalobce je vlastníkem pozemku uvedeného ve výroku rozsudku, není ale vlastníkem ložiska štěrkopísku, nacházejícím se pod svrchní vrstvou zeminy. Tento štěrkopísek byl ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) ve znění zákona č. 541/1991 Sb., posouzen jako nevyhrazený nerost, přičemž pokud se ložiska tohoto nerostu před účinností zákona č. 541/1991 Sb. stala majetkem státu, zůstala ve smyslu § 43a odst. l) tohoto zákona v jeho vlastnictví i nadále. Oba soudy shodně konstatovaly, že koncepce horních zákonů vycházela ze závěru, že ložiska vyhrazených i nevyhrazených nerostů, pokud o nich bylo rozhodnuto tak, že jsou vhodná pro potřeby a rozvoj národního hospodářství, se nepovažovala na součást pozemku, ale stala se majetkem státu. V daném případě o předmětných ložiscích štěrkopísku takto poprvé rozhodlo podle horního zákona č. 41/1957 Sb. v roce 1959 Ministerstvo stavebnictví. Nelze však zjistit, zda toto rozhodnutí splňovalo všechny náležitosti správního aktu a že bylo řádně oznámeno; proto podle odvolacího soudu nevyvolalo zamýšlené právní důsledky. O předmětných ložiscích štěrkopísku bylo S. krajským národním výborem pod čj. VÚP 333/2-3922/80 vydáno 18. 7. 1980 další rozhodnutí, které splňovalo všechny náležitosti správního rozhodnutí a bylo řádně doručeno všem účastníkům řízení. Šlo o rozhodnutí vydané věcně i místně příslušným správním orgánem, neboť podle § 19 zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech, vykonávaly národní výbory státní správu mimo jiné i na úseku využití nerostného bohatství. Proto předmětná ložiska štěrkopísku zůstala ve vlastnictví státu. Odvolací soud zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání, neboť dospěl k závěru, že se v dané věci nejedná o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu a že výklad ustanovení § 19 zákona č. 69/1967 Sb. nevyvolal žádné pochybnosti. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 239 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., a uplatňuje dovolací důvody ve smyslu § 241 odst. 3 písm. c) a d) OSŘ. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že o ložiscích štěrkopísku, označených jako blok 6, resp. o všech ložiscích nacházejících se pod svrchní vrstvou zeminy předmětné pozemkové parcely, bylo rozhodnutím o průmyslovém dobývání, vydaným technickým odborem Ministerstva stavebnictví ze 17. 2. 1959 pod zn. P 2/I - VO a rozhodnutím S. krajského národního výboru z 18. 7. 1980 pod čj. VÚP 332/2 - 3922/80, rozhodnuto správně. V prvním případě nešlo o výslovné rozhodnutí, ale toliko o souhlas s dobýváním, odkazující na usnesení komise pro klasifikaci zásob, přičemž jediným usnesením, které bylo možné pro účely rozhodování jmenovaného ministerstva v té době použít, bylo usnesení této komise z 24. 6. 1955, které se však netýkalo bloku 6, na kterém je předmětný pozemek situován. Z provedeného dokazování je zřejmé, že soud správně nezjistil, o kterém konkrétním ložisku štěrkopísku bylo 17. 2. 1959, resp. 18. 7. 1980, vlastně rozhodováno. V lokalitě B. se v té době nalézala minimálně tři samostatná ložiska štěrkopísku a nelze se ztotožnit s konstatováním soudu, že pod celým sporným pozemkem jsou ložiska štěrkopísku označená jako blok 6, aniž bylo nade vší pochybnost zjištěno, zda ložisko s blokem 6 existovalo v době rozhodování správních orgánů. I kdyby se rozhodnutí S. krajského národního výboru z 18. 7. 1980 týkalo skutečně ložiska pod povrchem zmíněného pozemku, jmenovaný orgán neměl v červenci 1980 pravomoc rozhodovat podle § 13 odst. l zákona č. 41/1957 Sb., o vhodnosti ložisek nevyhrazených nerostů k průmyslovému dobývání, neboť nebyl jako ústředním hospodářským orgánem. Dovolatel zastává názor, že toto rozhodnutí bylo vydáno nepříslušným orgánem a jde tedy o nicotný akt. Podle § 19 zákona č. 69/1967 Sb. mohl sice národní výbor vykonávat státní správu na úseku využití nerostného bohatství, avšak podle zvláštních předpisů Tímto zvláštním předpisem byl 13 odst. l zákona č. 41/1957 Sb. Ve výčtu orgánů, majících pravomoc rozhodnout o tom, zda se ložisko hodí k průmyslovému zpracování, nebyl S. krajský národní výbor jmenován. Soud se navíc nezabýval otázkou správnosti jeho rozhodnutí o určení těžebního podniku, kterým se stal Okresní stavební podnik v M. Ten byl ale řízen tamním okresním národním výborem. Pravomoc uvedeného krajského národního výboru v dané věci rozhodnout, nelze dovodit ani z obecného znění § 19 zákona č. 69/1967 Sb., aniž by tato pravomoc nebyla výslovně upravena ve zvláštním zákoně, na který ostatně odkazoval. Národní výbor byl podle citovaného zákona oprávněn rozhodnout toliko o využití existujícího nerostného bohatství státu, nikoliv o tom, zda to které ložisko nerostů se nerostným bohatstvím, a majetkem státu, teprve stane. Rozhodnout mohl také o využití ložiska, pokud takové ložisko již ve vlastnictví státu bylo. Žalobce se domáhal připuštění dovolání k otázce, zda S. krajský národní výbor měl v roce 1980 pravomoc rozhodovat podle § 13 odst. l zákona č. 41/1957 Sb. Jde o rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam, neboť se týká velkého počtu typově stejných případů. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně i soudu odvolacího a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve vyjádření k dovolání žalovaná navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvádí, že její odbor geologie vede podle § 29 odst. 4 zákona č. 44/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, souhrnnou evidenci zásob výhradních ložisek, z níž vyplývá, že předmětný pozemek se nachází v ploše výhradního ložiska B., ev. č. 3162701. V katastru této obce se nacházejí pouze dvě ložiska štěrkopísků a obě jsou ve vlastnictví státu. Shora uvedené ložisko bylo nalezeno v letech 1952 - 1953. Jeho bloky č. 1, 2 a 3 byly v minulosti téměř vytěženy, bloky č. 5, 6 a 7 jsou naopak těžbou téměř nedotčeny. Sporný pozemek se nachází v ploše bloku č. 6, a to podle výpočtu z let 1951 a 1952. Rozhodnutí bývalého Ministerstva stavebnictví, čj. T 2/1-Vo ze 17. 2. 1959 a částečně duplicitní rozhodnutí S. krajského národního výboru, čj. 332/2-3922/80 z 18. 7. 1980, se týkala ložiska č. 3162701 a tedy i té části ložiska, která se nachází pod pozemkem p. č. 748/2. Pokud jde o oprávnění bývalých krajských národních výborů (dále též jen „KNV“) vydávat rozhodnutí o vhodnosti ložisek k průmyslovému dobývání, ztotožňuje se odbor geologie s názory obou soudů. Záležitosti týkající se geologie a dobývání ložisek zpracovávali tzv. krajští geologové, které metodicky řídil bývalý Český geologický úřad. KNV působily z pozice ústředních hospodářských orgánů státní zprávy v případech všech podniků, jako byly např. „Silnice, OSP“ apod. Obdobných rozhodnutí, jako je napadené, byly vydány desítky a jejich zpochybnění by mělo závažné ekonomické