22 Cdo 1963/2005 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1963/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 10. 2005 Spisová značka:22 Cdo 1963/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.1963.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 24a předpisu č. 94/1963Sb. § 24 předpisu č. 94/1963Sb. § 39 předpisu č. 40/1964Sb. § 143 předpisu č. 40/1964Sb. § 149 předpisu č. 40/1964Sb. § 150 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1963/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Františka Baláka, ve věci žalobkyně A. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému R. K., zastoupenému advokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 C 107/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. května 2005, č. j. 28 Co 166/2005-60, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. května 2005, č. j. 28 Co 166/2005-60, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 23. listopadu 2004, č. j. 8 C 107/2004-28, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 11. 2004, č. j. 8 C 107/2004-28, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud provedl vypořádání společného jmění účastníků. Současně rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaný za trvání manželství, a to dne 11. 12. 2003, uzavřeli smlouvu nazvanou jako „Dohoda o výchově a výživě nezletilých dětí před a po rozvodu manželství a smlouva podle § 24a odst. 1 zákona o rodině ve znění č. 210/1998 Sb.“ Touto smlouvou jednak upravili práva a povinnosti k dětem pro dobu před a po rozvodu a dále i vzájemné majetkové vztahy. V rámci úpravy majetkových vztahů provedli vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“) tak, že do výlučného vlastnictví žalovaného připadly dům čp. 33 a pozemky: parc. č. 1100-zast. plocha a nádvoří, parc. č. 1101-zahrada a parc. č. 1102-zahrada, vše zapsané pro obec K., k.ú. D., a dále ještě provozní a bytové zařízení ze společného bydliště a osobní automobil. Žalobkyně se zavázala dům čp. 33 vyklidit nejpozději do 31. 12. 2003. Naproti tomu se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni na vypořádání SJM vypořádací podíl 1 200 000,-Kč. V souvislosti s vypořádáním SJM žalovaný převzal veškeré nesplacené závazky spojené s pořízením, opravami, úpravami a provozem nemovitostí. Ty závazky, které některý z manželů převzal po 1. 10. 2003, byly v dohodě prohlášeny za závazky bez souhlasu druhého manžela, které netvoří společné jmění manželů a odpovědnost za ně nese každý z manželů zvlášť. Dne 23. 2. 2004 žalovaný od té části smlouvy, která upravovala vzájemné majetkové vztahy, odstoupil. Manželství účastníků bylo proto rozvedeno rozsudkem ze dne 15. 3. 2004, č. j. 19 C 29/2004-20 podle § 24 odst. 1 zák. č. 94/1963 Sb., zákona o rodině (dále jen „zákon o rodině“) a byly zjišťovány příčiny rozvratu manželství. Rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci dne 15. 3. 2004. Soud prvního stupně v řízení o vypořádání SJM dospěl k závěru, že společné jmění účastníků bylo vypořádáno smlouvou ze dne 11. 12. 2003. Smlouva byla uzavřena v souladu s § 24a zákona o rodině s odkládací podmínkou pro dobu po rozvodu. Stala se tak účinnou právní mocí rozsudku o rozvodu manželství účastníků. Soud prvního stupně dovodil, že zákon o rodině sice takovou smlouvu předpokládá jako podmínku a podklad pro rozvod manželství podle § 24a, nicméně samotná skutečnost, že účastníci byli rozvedeni podle § 24 zákona o rodině, není na překážku platnosti takové smlouvy. Ke zrušení smlouvy ze dne 11. 12. 2003 nemohlo dojít ani odstoupením, které provedl žalovaný „výpovědí ze dne 23. 2. 2004“. Podle § 48 ObčZ může účastník odstoupit od smlouvy jen, je-li to v zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Soud prvního stupně provedl právní rozbor důvodů, které žalovaný uplatnil jako důvod k odstoupení a dospěl k závěru, že žádný z těchto důvodů se nevejde do zákonné úpravy. Vzhledem k tomu, že společné jmění účastníků bylo vypořádáno platnou dohodou, nelze je vypořádávat znovu. Krajský soud v Praze jako odvolací soud rozsudkem ze dne 3. 5. 2005, č. j. 28 Co 166/2005-60, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.Odvolací soud zcela převzal skutkové a právní závěry soudu prvního stupně. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jako důvod k dovolání uplatnil nesprávné právní posouzení věci, které spatřoval v názoru soudů obou stupňů, že dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů uzavřená podle § 24a zákona o rodině je platná i v případě, že soud rozvede manželství podle § 24 zákona o rodině. Poukazoval na to, že v dané věci účastníci sjednali smlouvu o vypořádání zaniklého SJM ještě za trvání manželství. Možnost dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, jejímž obsahem je vypořádání SJM, které zanikne rozvodem manželství, je zákonem připuštěna pouze v § 24a zákona o rodině. Dispozice manželů s rozsahem a existencí majetkového společenství je totiž kogentně upravena v příslušných ustanoveních občanského zákoníku a manželé mohou s majetkovým společenstvím disponovat pouze potud, pokud to zákon připouští. Nemohou proto například sjednat zánik společného jmění manželů za trvání manželství, neboť to zákon nepřipouští. Z toho dále plyne, že nemohou ani sjednat způsob vypořádání SJM pro případ zániku manželství rozvodem, vyjma výslovně stanovených vyjímek, za které je možno označit právě § 24a zákona o rodině. Lze proto uzavřít, že dohody, které obsahují ujednání manželů o způsobu vypořádání pro dobu po rozvodu manželství, jsou platnými pouze za předpokladu, že soud při rozvodu manželství postupuje podle § 24a zákona o rodině. V daném případě však bylo manželství účastníků rozvedeno podle § 24 zákona o rodině a byly zjišťovány příčiny rozvratu manželství. Žalovaný se dovolával závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 6. 2001, sp. zn. 30 Cdo 257/2001. Dodal i to, že je přesvědčen o ,,platnosti“ své výpovědi z dohody o vypořádání společného jmění manželů, ale protože je samotná dohoda neplatná, není zapotřebí řešit „platnost“ jeho výpovědi ze dne 23. 2. 2004. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Kladně. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání namítala, že dovolání není přípustné. Argumentovala § 237 odst. 2 písm. b) OSŘ, podle kterého dovolání podle § 237 odst. 1 OSŘ není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině. Dále v dovolání rekapitulovala průběh událostí, které předcházely vydání rozsudku o rozvodu manželství a poukazovala na to, že žalovaný nejprve uzavřel dohodu podle § 24a zákona o rodině, jejíž součástí byla dohoda o vypořádání společného jmění a posléze ještě před vydáním rozsudku o rozvodu manželství od dohody o vypořádání společného jmění účelově odstoupil. V řízení o rozvod manželství však soud nebyl oprávněn řešit platnost či neplatnost dohody o vypořádání společného jmění manželů. Proto soud rozvedl manželství účastníků podle § 24 zákona o rodině. Vzhledem k pochybnostem, které žalobkyně měla o opodstatněnosti odstoupení žalovaného od části smlouvy ze dne 11. 12. 2003, vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce, aby jí sdělil, zda trvá na svém odstoupení. Z odpovědi žalovaného však nevyplynulo, že by uznával platnost dohody o vypořádání společného jmění. Proto jí nezbylo než podat návrh na vypořádání soudem. Oponovala právnímu názoru žalovaného vyslovenému v dovolání a namítala, že není rozhodující, že manželství účastníků nebylo rozvedeno podle § 24a zákona o rodině a že rozvod byl povolen podle § 24 uvedeného zákona. Rozhodující je, zda nastaly předpoklady pro rozvod manželství podle § 24a zákona o rodině. Tyto předpoklady byly v době, kdy soud rozhodoval o rozvodu manželství, splněny. Manželství účastníků trvalo více než jeden rok, oba manželé spolu nejméně šest měsíců nežili, druhý z manželů se k návrhu na rozvod manželství připojil a soudu byly předloženy písemná smlouva s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost, a pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. Žalobkyně namítala i vadu řízení spočívající v tom, že žalovaný nepodal odvolání proti rozsudku soudu prvního