22 Cdo 2792/2007 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2792/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 2. 2009 Spisová značka:22 Cdo 2792/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.2792.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 127 odst. 5 písm. c) předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2792/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) L. P., a b) O. P., zastoupených advokátkou, proti žalovanému L. J., zastoupenému advokátem, o ochranu proti neoprávněnému zásahu do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 3 C 90/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. ledna 2007, č. j. 17 Co 331/2006-246, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům jako společně a nerozdílně oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.525,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. V. B. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. května 2006, č. j. 3 C 90/2003-197, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 13. června 2006, č. j. 3 C 90/2003-201, uložil žalovanému, aby se zdržel nad míru přiměřenou poměrům obtěžování žalobců hlukem a výfukovými plyny z nákladního motorového vozidla v době od 22.00 hodin každého dne do 05.00 hodin následujícího dne. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalobci jsou vlastníky domu č. p. 207 na pozemku st. parc. č. 286 v kat. území L., který sousedí s domem a pozemkem žalovaného. Dům žalobců se nachází ve vzdálenosti 692 cm od plotu mezi nemovitostmi účastníků. V domě žalobců je směrem k plotu orientováno okno z ložnice v přízemí, dvě ze tří oken z ložnice v prvním nadzemním podlaží, okna z obývacího pokoje, balkonové dveře i balkon tamtéž. Žalovaný podniká v oboru vnitrostátní silniční nákladní motorové dopravy a ke své podnikatelské činnosti používá automobil zn. Avia o hmotnosti větší než 3,5 t, který parkuje na svém pozemku podél uvedeného plotu kabinou směrem k silnici a výfukem směrem k plotu a pozemku žalobců. Při místním ohledání byla kabina automobilu vzdálena od plotu 104 cm a jeho zadní část 160 cm. Žalovaný s automobilem pravidelně s výjimkou neděle odjíždí okolo 1.45 hodin. Žalobci a jejich dcera A. J. s manželem, kteří bydlí v domě žalobců, jsou obtěžování provozem automobilu žalovaného, v nočních hodinách jsou buzeni hlukem vznikajícím při otevírání a zavírání automobilu a výfukovými plyny, pronikajícími na jejich pozemek a do domu, a to i přesto, že žalovaný postavil vedle stávajícího plotu prkenný plot a v poslední době se chová ohleduplněji. Na obtěžování hlukem a kouřem vznikajícím při provozu automobilu žalovaným, včetně ranního buzení, si na Obecním úřadu v L. stěžoval v roce 2002 i P. A., obyvatel domu č. p. 100. Poté žalovaný začal automobil parkovat na straně sousedící se žalobci. Znalec Ing. O. K., CSc., provedl měření hluku způsobeného provozem nákladního automobilu žalovaného za původního stavu bez prkenného plotu a po jeho postavení. V prvém případě bylo zjištěno, že hlučnost stojícího automobilu odpovídá hlučnosti uvedené v technickém průkazu a je v souladu s platnými předpisy. Ke zvýšení úrovně hladiny hluku před okny i uvnitř dětského pokoje a ložnice domu žalobců došlo při nastupování a vystupování žalovaného, startování automobilu, výjezdu na veřejnou komunikaci a odjezdu. Hluk související s provozem automobilu žalovaného lze v dané lokalitě považovat za rušivý. Při druhém měření byly zjištěny nižší úrovně hladiny hluku vyhovující platné normě pro venkovní i vnitřní hluk. Na tomto měření se částečně projevil stínící účinek prkenného plotu, ale zejména velice ohleduplné zavírání dveří automobilu žalovaným. I v tomto případě „probouzení vznikající hlukem“ lze v dané lokalitě považovat za rušivé. Nemovitosti se nacházejí v intravilánu obce L. v zástavbě rodinných domů, tedy v lokalitě určené k bydlení při veřejné komunikaci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že i když tato lokalita není vyznačena jako obytná zóna, je parkování a provozování nákladního automobilu v takové obytné lokalitě samo o sobě rušivým jevem, nikoli obvyklým (přiměřeným poměrům), zvláště jestliže obtěžuje nejbližší okolí. Specifické pro danou věc je, že žalovaný provozuje automobil okolo půl druhé až druhé hodiny, tedy v době nočního klidu, za který se obecně považuje doba od 22.00 hodin do 6.00 hodin, a to vyjma neděle každou noc. I když v důsledku postavení prkenného plotu žalovaným došlo k částečnému snížení hluku a přímého vnikání výfukových plynů na pozemek žalobců, podle soudu prvního stupně to nemění nic na tom, že k obtěžování žalobců dochází a že míru tohoto obtěžování nelze vzhledem k poměrům na daném místě a v uvedeném čase kvalifikovat jinak, než nad míru přiměřenou poměrům. Nejde o místo a čas, kdy lze provoz nákladních automobilů se všemi doprovodnými jevy očekávat a kde je obvyklým bez ohledu na denní dobu (např. nemovitosti u dálnic, parkoviště, prodejny s pravidelným nočním zásobováním). Dále soud poukázal na to, že část zahrady žalovaného sousedící s nemovitostí žalobců i s prkenným plotem není prostorem určeným k parkování vozidla o hmotnosti nad 3,5 t podle zákona o silniční dopravě. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 30. ledna 2007, č. j. 17 Co 331/2006-246, poté, co připustil změnu žaloby, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že a) žalovanému uložil, aby se zdržel obtěžování žalobců hlukem pocházejícím z motorového vozidla umístěného na pozemkové parc. č. 1248/6 v kat. území L. v době od 22.00 hodin každého dne do 5.00 hodin následujícího dne, a to v míře přesahující 40 decibelů ve vnějším prostoru na pozemkové parc. č. 1248/7 v kat. území L. a v míře přesahující 30 decibelů ve vnitřním prostoru v domě č. p. 207 postaveném na stavební parc. č. 286 v tomtéž kat. území, a b) zamítl žalobu, pokud se jí žalobci domáhali, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se jejich obtěžování výfukovými plyny z označeného motorového vozidla v uvedenou dobu. Dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně ohledně povinnosti žalovaného zdržet se obtěžování žalobců hlukem. S odkazem na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně dále uvedl, že míru přiměřenou poměrům ve smyslu § 127 odst. 1 ObčZ je třeba posuzovat z hlediska objektivního. S ohledem na konkrétní okolnosti lze za hranici míry přiměřené poměrům považovat intenzitu hluku ve smyslu změněné žaloby, která je nejvýše přípustnou hranicí danou nařízením vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibracemi. Setrval na právním závěru vysloveným v předcházejícím zrušovacím usnesení, že k rušení ze strany žalovaného nad míru přiměřenou poměrům došlo, s tím, že „provoz nákladního automobilu, spojený s manipulací s dveřmi a nastartováním motoru v těsné blízkosti nemovitosti žalobců v době nočního klidu, je třeba považovat za jednání rušivé, a to tím spíše, že je ze strany žalovaného prováděno soustavně (vyjma jednoho dne v týdnu)“. Ze závěrů znaleckého posudku vyplynulo, že snížení hladiny hluku závisí vedle existence prkenného plotu na počínání žalovaného. Pokud ze strany žalovaného došlo k rušení žalobců hlukem nad míru přiměřenou poměrům a pokud je i po zřízení prkenného plotu dána možnost rušení s ohledem na momentální počínání žalovaného, pak zákaz neoprávněného rušení žalobců přichází v úvahu. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Značná část dovolání obsahuje rekapitulaci skutkových zjištění podle žalovaného. K právnímu posouzení věci namítl, že soud na daný případ nesprávně aplikoval § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích,neboť pozemní komunikaci není zahrada, na které parkuje svůj nákladní automobil. Správný není ani závěr soudů, že parkování a provozování nákladního automobilu je samo o sobě v dané lokalitě jevem rušivým a nikoli obvyklým, obtěžujícím okolí. V daném případě nejde o klidnou lokalitu, neboť přes ni vede hlavní spojovací cesta okolních obcí a města S. n. S. V celé obci parkují, startují a jezdí osobní automobily, nákladní automobily, zemědělské stroje, a to ve dne i v noci. Nebylo kvantitativně ani kvalitativně zjišťováno,