22 Cdo 585/2025 – Nejvyšší soud

22 Cdo 585/2025-5128 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) FÜRST VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG, registrační číslo FL – 0001,030.270-0, se sídlem v Bergstrasse 5, Vaduz, Lichtenštejnské knížectví, a b) H. A. XY. V. u. z. L., oba zastoupení Dr. Erwinem Hanslikem, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1078/1, proti žalovaným: 1) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, 2) Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, 3) Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupený Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, 4) Národní památkový ústav, IČO 75032333, se sídlem v Praze 1, Valdštejnské náměstí 162/3, zastoupený JUDr. Petrem Wünschem, advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 753/27, 5) Česká republika – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, IČO 62933591, se sídlem v Praze 11, Kaplanova 1931/1, zastoupená JUDr. Pavlem Pfajfrem, advokátem se sídlem v Ohrazenicích 119, 6) Ředitelství silnic a dálnic s. p., IČO 65993390, se sídlem v Praze 4, Čerčanská 2023/12, 7) Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem v Praze 1, Dlážděná 1003/7, zastoupená prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, 8) Česká republika – Generální ředitelství cel, IČO 71214011, se sídlem v Praze 4, Budějovická 1387/7, 9) Česká republika – Vězeňská služba České republiky, IČO 00212423, se sídlem v Praze 4, Soudní 1672/1a, 10) Lesy České republiky, s.p., IČO 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, 11) Povodí Moravy, s.p., IČO 70890013, se sídlem v Brně, Dřevařská 932/11, 12) Česká pošta, s.p., IČO 47114983, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 909/4, zastoupená prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, 13) Státní statek Valtice s.p., v likvidaci, IČO 00488992, zastoupený JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, a 14) Národní zemědělské muzeum, s. p. o., IČO 75075741, se sídlem v Praze 7, Kostelní 1300/44, zastoupené JUDr. Kristýnou Vlčkovou Daňkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, o vyklizení nemovitostí a určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 8 C 349/2018, o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2023, č. j. 14 Co 282/2022-4291, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 11. 2023, č. j. 14 Co 282/2022-4877, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. IV. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 719 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Běliny. V. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému 4) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 719 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Wünsche. VI. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému 7) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 721 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám prof. JUDr. Miroslava Běliny, CSc. VII. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému 9) na náhradě nákladů dovolacího řízení 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. VIII. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému 11) na náhradě nákladů dovolacího řízení 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. IX. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému 12) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 721 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám prof. JUDr. Miroslava Běliny, CSc. X. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému 13) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 719 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Nemanského. XI. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 5), 6), 8), 10) a 14) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Břeclavi (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 2. 2022, č. j. 8 C 349/2018-2824, zastavil řízení ve vztahu k pozemkům, „ohledně kterých byla žaloba vzata podáním ze dne 4. 3. 2019 zpět, a toto podání je nedílnou součástí tohoto rozsudku“ (výrok I), výrokem II rozhodl o tom, že „ve zbylé části se žaloba ve znění žalobního petitu v podání žalobců ze dne 12. 1. 2022, které je nedílnou součástí tohoto rozsudku“, zamítá, a rozhodl o nákladech řízení (výroky III-XVI). 2. V žalobě, kterou soud prvního stupně učinil součástí rozsudku, se žalobci domáhali vyklizení a předání tam specifikovaných pozemků žalobcům a zaplacení peněžité náhrady za tyto nemovitosti žalobcům a dále určení, že žalobce a) je vlastníkem těchto nemovitostí. 3. Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 19. 10. 2023, č. j. 14 Co 282/2022-4291, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 11. 2023, č. j. 14 Co 282/2022-4877, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že a) zastavil řízení o vyklizení a předání, eventuelně v případě nevyklizení na zaplacení finanční náhrady 100 000 Kč každým z žalovaných, dále o zaplacení náhrady za užívání a o určení vlastnictví, to vše k nemovitostem uvedeným v částečných zpětvzetích žaloby obsažených v podáních žalobců ze 4. 3. 2019 a 4. 2. 2020, která jsou nedílnou součástí tohoto rozsudku, b) zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II o vyklizení a předání, eventuelně v případě nevyklizení o zaplacení finanční náhrady, dále o zaplacení náhrady za užívání a o určení vlastnictví k pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY v rozsahu odpovídajícím části původního pozemku číslo XY ve vztahu k 3. žalovanému a řízení v tomto rozsahu zastavil a c) ve zbývající části výroku II změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na vyklizení a předání, eventuelně v případě nevyklizení na zaplacení finanční náhrady 100 000 Kč každým z žalovaných, dále o zaplacení náhrady za užívání ve výši 100 000 Kč každým z žalovaných a o určení vlastnictví, to vše k nemovitostem uvedeným v podání žalobců z 12. 1. 2022 nazvaném „Úprava žalobního petitu“, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, vyjma pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY v rozsahu odpovídajícím části původního pozemku číslo XY (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Rozhodl dále o nákladech řízení (výroky II-XV). 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Obsahem podaného dovolání je zejména zpochybnění procesu konfiskace majetku jejich právního předchůdce, lichtenštejnského knížete F. J. XY., ke které došlo na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Vymezují otázky týkající se dopadu exekuční a jurisdikční imunity F. J. XY. na provedenou konfiskaci, nesprávné interpretace stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. - st. ÚS 21/05, nesprávné interpretace restitučních předpisů, zákonné ochrany faktického užívání nemovitostí, přípustnosti soudního přezkumu správních aktů a nesprávnosti posouzení nároku na peněžitou náhradu. Navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Žalovaní 5), 6), 8), 10) a 14) se k dovolání nevyjádřili. 6. Žalovaní 1), 2), 3), 4), 7), 9) 11), 12) a 13) ve vyjádření k dovolání shodně navrhli, aby bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné. Shodně také odkazují na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, kterou byla stejná argumentace opakovaně dostatečně vypořádána, zejména na nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/24. Žalovaný 3) dále poukazuje na to, že dovolací námitky vycházejí zčásti z jiného skutkového stavu, než který byl zjištěn nalézacími soudy, žalovaný 1) upozorňuje, že rozsah dovolání byl výslovně vymezen jako dovolání proti výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu, tedy proti nákladovým výrokům, proti kterým není dovolání přípustné. Žalovaní 3), 7) a 12) se dále obsáhle vyjádřili k naléhavému právnímu zájmu na požadovaném určení, konfiskaci, mezinárodněprávnímu rámci i k peněžité náhradě a náhradě škody. 7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodo