24 Cdo 572/2026 — Nejvyšší soud

24 Cdo 572/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 3. 2026 Spisová značka:24 Cdo 572/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.572.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zdravotnictví Dotčené předpisy:§ 38 odst. 1 písm. b) předpisu č. 372/2011 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 4. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 572/2026-79 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. ve věci umístěné I. Š., zastoupené ustanoveným opatrovníkem pro řízení Mgr. Petrem Šmídem, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Komenského 1321/1, za účasti zdravotního ústavu Psychiatrické nemocnice XY, identifikační číslo osoby XY, se sídlem v XY o vyslovení přípustnosti převzetí umístěné do zdravotního ústavu, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 23 L 589/2025, o dovolání posuzované proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 29. 8. 2025, č. j. 54 Co 227/2025-41, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Jihlavě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 31. 7. 2025, č. j. 23 L 589/2025-7, vyslovil, že k převzetí umístěné I. Š. (dále jen „umístěná“), do zdravotního ústavu došlo ze zákonných důvodů a tyto důvody trvají (výrok I). Zdravotnímu ústavu dále uložil, aby sdělil Okresnímu soudu v Jihlavě ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení, zda je umístěná I. Š., nadále omezena ve styku s vnějším světem (výrok II). 2. Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně v jeho výroku I potvrdil. 3. Takto soudy obou stupňů rozhodly v rámci první fáze tzv. detenčního řízení, když dospěly k závěru, že v rozhodné době byl pobyt umístěné mimo zdravotní ústav nebezpečný pro ni a zejména pro její okolí, pročež byly splněny podmínky zákona (vtělené do § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011, o zdravotních službách, dále jen „zákon“). Soud prvního stupně konkrétně uvedl, že posuzovaná napadala lidi „ve vesnici“ (míněna obec XY), opakovaně a úmyslně na ně mimo jiné najížděla osobním vozidlem. Několika svědky bylo potvrzeno, že najížděla též na sedmnáctiletého chlapce, který před ní musel uskočit z vozovky do příkopu. Po pokusu o komunikaci s posléze umístěnou z její strany eskalovala verbální agrese a následně se pokusila přes výzvy policie o únik z místa zásahu. Při přijetí do zdravotního ústavu s lékaři umístěná nespolupracovala, křičela, byla agresivní, bylo nutno ji omezit fixačními pásy na terapeutické izolaci. Proběhlé události umístěná popírá a je zcela nekritická ke svému chování. Pravděpodobně se u ní projevuje paranoidní bludná produkce. Umístěná rovněž při přijetí do zdravotního ústavu jevila podle ošetřujících lékařů známky duševní choroby (akutní přechodové psychotické poruchy převážně s bludy) a ohrožovala bezprostředně a závažným způsobem své okolí. Druh a stupeň duševní choroby umístěné byl dle závěru soudu prvního stupně takový, že vyžadoval zbavení osobní svobody umístěné. Užití jiného, méně restriktivního opatření než nedobrovolné hospitalizace, nebylo podle něj možné. 4. Odvolací soud v podstatném rozsahu doplnil dokazování a přisvědčil závěrům soudu prvního stupně, když dále akcentoval, že již z oznámení o převzetí umístěné do ústavní péče bylo patrno, že umístěná trpí paranoidní bludnou produkcí, kterou částečně disimiluje, je emotivně labilní směrem do agrese. V obci, v níž žije, napadala opakovaně spoluobčany, a to tím způsobem, že na ně například najížděla autem. Pacientka byla negativistická, své jednání popírala, eskalovala verbální agrese, a to i za použití hrubých vulgarit vůči svému okolí. Po příjezdu záchranné služby odmítla vyšetření, s obtížemi byla umístěna na transportní lehátko s nutností pout a fixace pásy, pro psychotickou ataku byla odvezena na urgentní příjem Nemocnice XY, pro pokračující agresivitu pak byla tamním lékařem odeslána do Psychiatrické nemocnice v XY, kde i nadále popírala proběhlé události s tím, že jí naopak všichni ostatní křivě obviňují. Umístěná závadové chování popírá a bagatelizuje jeho následky, naopak sama se cítí být obětí svého okolí, ve zdravotním ústavu s lékaři nespolupracovala, odmítala medikaci i následnou hospitalizaci, byla agresivní. 5. Ze zjištění učiněných (a podrobně rekapitulovaných) odvolacím soudem plyne, že umístěná podle sdělení občanů dané obce, včetně starosty, dle sdělení svědků incidentu i nejbližších rodinných příslušníků (jejichž rad posuzovaná ke své újmě rovněž nedbá) v minulosti opakovaně obtěžovala spoluobčany svým chováním, které bylo nepředvídatelné a místy nebezpečné, když kupř. v nočních a brzkých ranních hodinách vjížděla na soukromé pozemky, do oken spoluobčanů svítila baterkou či reflektory svého vozidla, blokovala provoz v obci, když např. úmyslně stála vozidlem v křižovatkách, pronásledovala a „vybržďovala“ jiná vozidla, stejným vozidlem najížděla na své spoluobčany, což vyvolávalo u veřejnosti obavy o bezpečnost, přičemž tyto incidenty byly průběžně oznamovány starostovi obce. Dne 24. 7. 2025, během dopoledne, obdržel starosta obce čtyři telefonické stížnosti od občanů na chování umístěné, téhož dne ohrožovala též nezletilého O. L., do nějž najížděla autem, což se opakuje poměrně pravidelně. Jednání umístěné všichni zainteresovaní svědci incidentu popisovali jako zpočátku relativně klidné, byť celkově nepřirozené s tím, že po krátké době začala být umístěná verbálně agresivní, její jednání nakonec přešlo až do nekontrolovatelných skřeků. 6. Odvolací soud připomenul, že nebezpečí opakovaného jednání umístěné pro okolí je o to horší, že většina incidentů se odehrávala za volantem motorového vozidla. Pro nedostatek spolupráce i ve zdravotním ústavu při hospitalizaci umístěná trpěla duševním onemocněním s příznaky psychotické poruchy s bludy, s převážně paranoidně persekučními a kverulačními a dyslogismy v myšlení. Pod vlivem bludů pak dle názoru odborníků – psychiatrů – je umístěná nebezpečná nejenom svému okolí, ale i sama sobě. Pokud jako alternativu umístěná navrhovala opatření ve formě „odebrání řidičského oprávnění“, pak k tomu odvolací soud dodal, že tento postup by nemohl zaručit, že by umístěna motorové vozidlo i přesto neřídila. Tuto obavu podporuje i její chování poté, kdy jí „léčebna“ umožnila strávit víkend v rodinném prostředí a umístěna i přesto, že jí to bylo lékaři výslovně zakázáno, se dožadovala přes protesty nejbližších rodinných příslušníků umožnění jízdy autem. 7. Usnesení odvolacího soudu umístěná (dále též „dovolatelka“) napadla v rozsahu jeho výroku I dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. 8. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 9. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 10. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. ovšem není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává až tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. 11. Přestože je dovolání sepsáno na náležité úrovni a je vybaveno předepsanými obsahovými náležitostmi, pak jím předestřená otázka, zda bylo možno ve smyslu § 38 odst. 1 písm. b) zákona nahradit detenci pro umístěnou méně omezujícím opatřením, zejména ve formě dočasného odebrání řidičského průkazu, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím posouzení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. 12. S dovolatelkou je možné souhlasit v tom, že k rozhodnutí o naplnění zákonných podmínek nedobrovolné hospitalizace zásadně nepostačuje skutečnost, že pacient trpí duševní poruchou (případně jeví známky duševní poruchy nebo je pod vlivem návykové látky), nýbrž k této skute