25 Cdo 1896/2007 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1896/2007 citace  Název judikátu:*Cenová regulace, úhrada zdravotní péče.* Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2008 Spisová značka:25 Cdo 1896/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.1896.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1896/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyně N. P. k. zast.  advokátem, proti žalované V. z. p. Č. r., o 2.413.145,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 57 C 70/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 55 Co 349/2006-81, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 55 Co 349/2006-81, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.                      Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 11. 6. 2005, č. j. 57 C 70/2004-61, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.413.145,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala úhrad za poskytnutou zdravotní péči ve druhém pololetí roku 2001 a prvním pololetí roku 2002 podle smluv a dodatků uzavřených mezi účastníky. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako zdravotnické zařízení uzavřela s žalovanou zdravotní pojišťovnou dne smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče ve znění dodatků pro 2. pololetí roku 2001 ze dne 9. 10. 2001 a pro 1. pololetí roku 2002 ze dne 6. 9. 2002, v nichž bylo mimo jiné sjednáno, že žalobkyni bude zdravotní péče hrazena paušální sazbou za ošetřeného pojištěnce s tím, že pokud vykáže méně ošetřených pojištěnců než v porovnávacím období, bude tato sazba snížena podle koeficientu změny počtu ošetřených pojištěnců žalované. Úhradu zdravotní péče za II. pololetí roku 2001 a I. pololetí roku 2002 žalovaná ponížila o tzv. deregulační srážku (v celkové výši 2.413.145,- Kč), která vycházela z bodového ohodnocení zdravotní péče podle vyhlášky č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, a z maximální ceny jednoho bodu zdravotního výkonu ve smyslu § 10 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve spojení s částí 1, oddílem A, bodem 4, odstavcem 1 výměru Ministerstva financí č. 01/2001 ze dne 5. 12. 2000, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami. Soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě sjednaný způsob úhrady poskytnuté zdravotní péče – tzv. paušální způsob úhrady – postrádá jakoukoliv souvztažnost (závislost na) k množství provedených zdravotních výkonů, a tedy i k jejich bodovému ohodnocení; cenová regulace (podle zákona č. 526/1990 Sb.) se stanovenou maximální cenou jednoho bodu zdravotního výkonu je tak irelevantní a na daný případ paušální úhrady nedopadající. Cenová regulace pomocí maximální hodnoty bodu se uplatňuje pouze stran zdravotních výkonů, tj. reguluje se hodnota jednoho zdravotního výkonu, což je však pojem, se kterým mechanismus úhrad sjednaný paušálním způsobem, který byl dohodnut i v posuzovaném případě, nepracuje. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 11. 2006, č. j. 55 Co 349/2006-81, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 2.413.145,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Vyšel ze zjištění, že ve smlouvě uzavřené dne mezi N. s p. K. a žalovanou si její účastníci sjednali, že závazkový vztah zakládaný touto smlouvou se bude řídit obchodním zákoníkem. S odkazem na § 758 obchodního zákoníku a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 1166/2005 dovodil, že došlo-li v dané věci, byť zákonem povoleným způsobem úhrady za poskytnutou zdravotní péči, k překročení stanovené maximální ceny za poskytování zdravotní péče, byla porušena cenová regulace, a tím došlo k právnímu úkonu, jímž byl porušen zákon č. 526/1990 Sb. Odvolací soud s ohledem na to, že žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení rozdílu mezi úhradou ceny za poskytnutou zdravotní péči ve výši regulované státem a úhradou ve výši sjednané paušální úhrady, uzavřel, že její požadavek na zaplacení takové částky byl neoprávněný, neboť vycházel z neplatného ujednání o výši úhrady zdravotní péče. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že právní závěr odvolacího soudu je na místě pouze v případě sjednání úhrady za zdravotní výkony podle seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, avšak tento způsob úhrady smluvními stranami (účastníky řízení) sjednán nebyl. Dodatky ke smlouvě byl výslovně sjednán paušální způsob úhrady pevnou sazbou v Kč na jednoho unikátního ošetřeného pojištěnce (nikoli na bod) pro jednotlivé druhy péče včetně úhrady za zvlášť účtovaný materiál a léčivé přípravky. Tento způsob úhrady lze považovat za jiný způsob úhrady podle § 2 odst. 2 vyhlášky č. 211/2001 Sb. a § 2 odst. 4 vyhlášky č. 458/2001 Sb., který je na základě dohody smluvních stran možný. Dovolatelka svůj právní názor rovněž  opírá o rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. III ÚS 312/06, podle něhož zjevně nelze paušální způsob úhrady za poskytnuté zdravotní služby připodobňovat k pojetí platby zálohové, jež podléhá vyúčtování. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je i důvodné. Podle ustanovení § 17 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v rozhodném znění, tj. ve znění účinném k 2. 8. 2001 (před novelou provedenou zák. č. 123/2005 Sb.), kdy byla uzavřena smlouva o poskytování a úhradě zdravotní péče, za účelem zajištění věcného plnění při poskytování zdravotní péče pojištěncům uzavírají Všeobecná zdravotní pojišťovna a ostatní zdravotní pojišťovny, zřízené podle zvláštního zákona, smlouvy se zdravotnickými zařízeními o poskytování zdravotní péče. Smlouvu o poskytování zdravotní péče lze uzavřít jen na ty druhy péče, které je zdravotnické zařízení oprávněno poskytovat. Smlouvy se nevyžadují při poskytnutí nutné a neodkladné zdravotní péče pojištěnci (odstavec 1). Smlouva podle odstavce 1 uzavřená mezi zdravotní pojišťovnou a zdravotnickým zařízením se řídí rámcovou smlouvou, která je výsledkem dohodovacího řízení mezi zástupci svazů zdravotních pojišťoven a zástupci příslušných skupinových smluvních zdravotnických zařízení zastupovaných svými zájmovými sdruženími. Jednotlivé rámcové smlouvy jsou předkládány Ministerstvu zdravotnictví, které je posoudí z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem, a poté je vydá jako vyhlášku. Jestliže před ukončením platnosti smlouvy nedojde k uzavření smlouvy nové, bude platnost smlouvy prodloužena až do doby, než bude uzavřena nová rámcová smlouva. Pokud mezi účastníky dohodovacího řízení nedojde k dohodě o obsahu rámcové smlouvy do šesti měsíců nebo pokud předložená rámcová smlouva odporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu, je oprávněno učinit rozhodnutí Ministerstvo zdravotnictví. Rámcová smlouva obsahuje vždy ustanovení, které se týká doby účinnosti, způsobu a důvodu ukončení smlouvy podle odstavce 1 s tím, že smlouvu je možno ukončit vždy k 1. lednu následujícího roku, přičemž výpovědní lhůta musí být nejméně šest měsíců. Tato výpovědní lhůta neplatí v případech, že v důsledku závažných okolností nelze rozumně očekávat další plnění smlouvy. Dále rámcová smlouva musí obsahovat způsob provádění úhrady poskytované zdravotní péče, práva a povinnosti účastníků smlouvy podle odstavce 1, pokud nejsou stanoveny zákonem, obecné podmínky kvality a účelnosti poskytování zdravotní péče, podmínky nezbytné pro plnění smlouvy podle odstavce 1, kontrolní mechanismus kvality poskytované péče a správnosti účtovaných částek, jakož i povinnost vzájemného sdělování údajů nutných ke kontrole plnění smlouvy o poskytování zdravotní péče, způsob a důvody ukončení smlouvy podle odstavce 1, ustanovení o rozhodčím řízení (odstavec 2). Do doby nabytí účinnosti vyhlášky p