27 Cdo 122/2024 – Nejvyšší soud

27 Cdo 122/2024-907 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně J. P., zastoupené JUDr. Martinem Hostinským, advokátem, se sídlem v Brně, Tišnovská 1444/67, PSČ 613 00, proti žalované FIBO MARKETS LIMITED, se sídlem v Limassolu, Agias Zonis 29, Floor 1, 3027, Kyperská republika, registrační číslo osoby HE 242381, zastoupené Mgr. Karolínou Babákovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Pujmanové 1753/10, PSČ 140 00, o zaplacení 8.927,90 USD s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 Cm 242/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 7. 2023, č. j. 5 Cmo 63/2023-843, takto: I. Nejvyšší soud na základě čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie předkládá Soudnímu dvoru Evropské unie tuto předběžnou otázku: Musí být čl. 6 odst. 4 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), vykládán v tom smyslu, že mezi práva a povinnosti, které představují finanční nástroj, patří i práva a povinnosti týkající se procesu cenotvorby finančních rozdílových smluv (contracts for differences), respektive procesu utváření rozdílu mezi cenami podkladových aktiv, ohledně nichž je finanční rozdílová smlouva uzavírána? II. Řízení se přerušuje na dobu do rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie o předběžné otázce uvedené pod bodem I výroku tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Skutkový základ sporu a dosavadní průběh řízení před českými soudy a) Skutkový základ sporu 1. Žalovaná (dříve vystupující pod názvem FIBO Group Holdings Limited, se sídlem v Limassolu, Agias Fylaxeos 182, Kofteros Business Center, Office 103, 3083, Kyperská republika, registrační číslo osoby HE 242381) je brokerskou obchodní společností založenou podle kyperského práva se sídlem v Kyperské republice, jež působí jako obchodník s cennými papíry a poskytuje svoje služby prostřednictvím internetu. Žalobkyně je fyzickou osobou s bydlištěm v České republice. 2. Žalobkyně a žalovaná dne 2. 10. 2014 distančně (bez možnosti vyjednávání ze strany žalobkyně) uzavřely rámcovou smlouvu („Terms of Business“; dále jen „rámcová smlouva“), jejímž účelem bylo umožnit žalobkyni prostřednictvím uzavírání dílčích tzv. finančních rozdílových smluv (Contracts for Differences, dále jen „CFD“) uskutečňovat transakce na mezinárodním devizovém trhu FOREX (Foreign Exchange). Podle rámcové smlouvy měla jednotlivé transakce na základě příkazů žalobkyně k nákupu a prodeji základní měny učiněné prostřednictvím online obchodní platformy realizovat žalovaná. 3. Podle čl. 8.10 rámcové smlouvy si žalovaná vyhradila právo neodeslat příkaz k provedení nebo změnění počáteční (závěrečné) ceny transakce v případě technického selhání obchodní platformy, které by mělo vliv na přísun kotací finančních nástrojů, a rovněž v případě jiných technických poruch. Čl. 30.2 rámcové smlouvy obsahoval doložku o volbě kyperského práva, a to jak pro rámcovou smlouvu samotnou, tak i pro veškeré transakční vztahy mezi žalobkyní a žalovanou. 4. CFD uzavírané mezi účastníky na základě rámcové smlouvy byly založeny na vyrovnávání rozdílů v devizových kurzech mezi cenami nákupů základní měny (amerického dolaru – USD) a jejími následnými prodeji ve vztahu k měně křížové (japonskému jenu – JPY). Žalobkyně na trhu FOREX obchodovala v tzv. lotech (1 lot = 100.000 USD) za použití tzv. pákového efektu, což jí umožnilo obchodovat prostřednictvím žalované s větším objemem finančních prostředků, než se kterými ve skutečnosti disponovala. 5. Samotné transakce probíhaly tak, že v okamžiku zadání příkazu k nákupu základní měny byla žalovanou žalobkyni poskytnuta zápůjčka na nákup požadovaného množství základní měny (USD) denominované v křížové měně (JPY) a přepočtené aktuálním kurzem pro nákup. Současně byla žalovanou provedena na devizovém trhu transakce v podobě nákupu požadovaného množství základní měny (USD) za křížovou měnu (JPY) se stejným kurzem. Uskutečněním nákupu došlo k otevření pozice žalobkyně jako investora v základní měně. Transakce byla dokončena tzv. uzavřením pozice, tj. uskutečněním opačné finanční transakce – prodeje nakoupeného množství základní měny (USD) oproti zpětnému nákupu křížové měny (JPY) za aktuální křížový kurz prodeje – čímž zároveň došlo k realizaci zisku či ztráty. Ve stejný okamžik došlo i ke splacení zápůjčky ze strany žalobkyně. 6. Žalobkyně uzavřela dne 3. 10. 2014 s žalovanou konkrétní CFD, při níž žalobkyně na svém obchodním účtu u žalované úspěšně zobchodovala měnový pár USD/JPY. V 15:30:00 žalobkyně zadala příkaz k nákupu 35 lotů při kurzu 109,00 USD/JPY, přičemž si zvolila maximální odchylku 13 pips, což znamená, že v případě protinávrhu ceny ze strany žalované, který bude horší než cena 109,13, žalovaná pokyn vůbec neprovede. Obchodní systém jí obratem oznámil, že aktuální kurz USD/JPY je 109,0500 (v rozmezí odchylky), což žalobkyně akceptovala a potvrdila příkaz k nákupu. 7. Vlivem zpracování dlouhé fronty příkazů v obchodním systému žalované, které bylo způsobeno skokovým posílením kurzu USD oproti křížovým měnám v důsledku zveřejnění informací o pozitivním vývoji ukazatelů zaměstnanosti v nezemědělském sektoru USA za měsíc září 2014, došlo po 16 sekundách reakční doby obchodního systému k nákupu požadovaného množství 3.500.000 USD, ovšem již za 382.900.000 JPY (tj. s kurzem 109,4000 USD/JPY), což představovalo zhoršení nákupní ceny o 35 pips. Na nákup požadovaného množství USD byla žalobkyni poskytnuta krátkodobá zápůjčka 382.900.000 JPY. 8. Žalobkyně spornou obchodní transakci ukončila (tj. uzavřela svou pozici) ještě téhož dne, když v 15:48:11 zadala do obchodního systému žalované příkaz k prodeji nakoupeného množství USD a zpětnému nákupu JPY. Následným potvrzením prodejního kurzu 109,5600 USD/JPY ze strany žalované došlo k prodeji základní měny ve výši 3.500.000 USD a nákupu křížové měny v hodnotě 383.460.000 JPY, přičemž došlo k vrácení zápůjčky poskytnuté žalovanou žalobkyni a k realizaci hrubého zisku žalobkyně z této transakce ve výši 560.000 JPY, tedy v hodnotě 4.081,33 USD. 9. Žalobkyně na základě průběhu posledně uvedené CFD v řízení před českými soudy uplatnila nárok na náhradu ušlého zisku, jenž odůvodňuje tím, že její příkaz k nákupu základní měny učiněný v souladu s rámcovou smlouvou byl realizován s časovou prodlevou 16 sekund, a to za jiný kurz než přikázaný (mimo sjednanou přípustnou odchylku). Důsledkem této časové prodlevy a související změny kurzu na devizovém trhu FOREX tak činil zisk žalobkyně z CFD o žalovanou částku (8.927,90 USD) méně, než by činil v případě včasného provedení transakce žalovanou v souladu se zadaným příkazem. V takovém případě by zisk žalobkyně totiž činil 1.785.000 JPY, tedy 13.009,23 USD. Žalovaná oprávněnost svého postupu vůči žalobkyni odůvodňuje aplikací čl. 8.10 rámcové smlouvy (viz odst. 3 tohoto usnesení). b) Dosavadní průběh řízení před českými soudy 10. Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 12. 2022, č. j. 42 Cm 242/2015-776, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 8.927,90 USD s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 13. 2. 2016 do zaplacení (výrok I), žalobu co do úroku z prodlení z částky 8.927,90 USD za období od 3. 10. 2014 do 12. 2. 2016 zamítl (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Před rozhodnutím ve věci samé však musel řešit otázku rozhodného práva, tj. zda na projednávaný spor o náhradu ušlého zisku aplikovat kyperské nebo české právo. 11. Soud prvního stupně na základě v této věci dříve podané žádosti o odpověď na předběžnou otázku mezinárodní příslušnosti a v této souvislosti vydaného rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 3. 10. 2019, ve věci C-208/18, J. P. proti FIBO Group Holdings Limited (dále jen „věc C-208/18“), vyšel z toho, že rámcová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je spotřebitelskou smlouvou, u níž je třeba pro potřeby určení rozhodného práva vycházet zejména z pravidel upravených v čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES/) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „nařízení Řím I“). Dále posuzoval, zda se na rámcovou smlouvu nevztahuje výjimka ze spotřebitelské ochrany podle čl. 6 odst. 4 písm. d) nařízení Řím I, respektive zda v projednávané věci nejde o „práva a povinnosti, které představují finanční nástroj“. 12. Podle soudu prvního stupně je třeba rozlišovat, zda je obsahem smlouvy samotný finanční nástroj nebo zda jsou jím práva a povinnosti pro obchodování s finančním nástrojem. V posledně uvedeném případě jde totiž o poskytování finančních služeb, na které se výjimka stanovená v čl. 6 odst. 4 písm. d) nařízení Řím I nevztahuje. Platí tedy, že čl. 6 odst. 4 písm. d) nařízení Řím I vylučuje z působnosti spotřebitelské ochrany pouze a jenom finanční nástroje jako takové, nikoliv smlouvy, které upravují nabývání těchto nástrojů a obchodování s nimi.