27 Nd 157/2025 — Nejvyšší soud

27 Nd 157/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 10. 2025 Spisová značka:27 Nd 157/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:27.ND.157.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příslušnost soudu místní Dotčené předpisy:§ 11 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:27. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Nd 157/2025 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně Colonnade Insurance S. A., se sídlem v Lucemburku, 1, rue Jean Piret, L-2350, Lucemburské velkovévodství, registrační číslo B61605, jednající prostřednictvím Colonnade Insurance S. A., organizační složky, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1683/127, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 04485297, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5, PSČ 110 00, proti žalované AIFM PL XIII SPÓŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚCIĄ, se sídlem ve Varšavě, Emilii Plater 53, PSČ 00-113, Polská republika, KRS: 0000736711, registrační číslo 381055081, o zaplacení 4.000 EUR s příslušenstvím, o návrhu na určení místně příslušného soudu, takto: I. Neurčuje se, který soud je místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci. II. K projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni okresní soudy. III. Věc se postupuje k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Odůvodnění: [1] Nejvyššímu soudu byla dne 19. 3. 2025 doručena žaloba o zaplacení 4.000 EUR s příslušenstvím spolu s návrhem na určení místně příslušného soudu. Žalobkyně se žalobou domáhá vrácení zálohy poskytnuté na pojistné plnění poté, kdy v rámci šetření škodné události dospěla k závěru, že žalované nárok na pojistné plnění nevznikl. [2] V odůvodnění návrhu na určení místní příslušnosti žalobkyně uvedla, že dohody o poskytnutí záloh na pojistné plnění obsahují doložku, podle které „veškeré spory z této dohody plynoucí nebo s ní související budou řešeny místně a věcně příslušnými soudy v České republice a podle českého práva“. Místní příslušnost soudu však stanovena není. S ohledem na skutečnost, že podmínky místní příslušnosti chybějí, žalobkyně podala k Nejvyššímu soudu žalobu a návrh na určení, který soud věc projedná a rozhodne. [3] Podle § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu. [4] Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. [5] Jelikož návrh na určení místní příslušnosti byl předložen přímo žalobkyní, aniž by v dané věci dosud probíhalo řízení před českými soudy, Nejvyšší soud posoudil, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (§ 11 odst. 3 o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Postupoval přitom podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „nařízení Brusel I bis“). [6] K posouzení podmínek pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českých soudů podle nařízení Brusel I bis soud (zásadně) neprovádí dokazování při jednání postupem podle § 122 odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5535/2015, uveřejněné pod číslem 94/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud proto vyšel z obsahu žaloby a spisu. [7] V poměrech projednávané věci jde o spor s mezinárodním prvkem, týkající se pojištění. Ze smluv o poskytnutí záloh na pojistné plnění vyplývá, že si smluvní strany v dané věci sjednaly ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodní příslušnost soudů České republiky bez toho, aby též označily místně příslušný soud, u něhož má být řízení zahájeno. [8] Podle bodu 19 recitálu nařízení Brusel I bis pokud jde o volbu příslušného soudu, měla by být respektována smluvní volnost stran s výjimkou smluv týkajících se pojištění, spotřebitelských a pracovních smluv, u kterých je možnost volby příslušných soudů omezena (což je případ projednávané věci), aniž by tím byla dotčena výlučná kritéria pro určení příslušnosti stanovená tímto nařízením. [9] V projednávaném případě Nejvyšší soud nemohl přehlédnout, že na věc dopadá zvláštní úprava oddílu 3 kapitoly II nařízení Brusel I bis. Možnost volby příslušného soudu ve věcech týkajících se pojištění je omezena články 15 a 25 odst. 4 nařízení Brusel I bis tak, aby nedocházelo k narušení systému pravidel obligatorní příslušnosti tím, že pojistitel vnutí slabší straně pro sebe výhodnou volbu příslušného soudu. [10] Podle článku 15 nařízení Brusel I bis je možné se od ustanovení tohoto oddílu odchýlit pouze dohodou: 1) uzavřenou po vzniku sporu; 2) umožňující pojistníkovi, pojištěnému nebo oprávněné osobě zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle; 3) uzavřenou mezi pojistníkem a pojistitelem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, a to i v případě, že by škodná událost nastala v cizině, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná; 4) uzavřenou pojistníkem, který nemá bydliště v členském státě, pokud se nejedná o povinné pojištění nebo o pojištění nemovitostí nacházejících se v některém členském státě; 5) nebo týkající se pojistné smlouvy do té míry, v níž se vztahuje na jedno či více z rizik uvedených v čl. 16. [11] Podle článku 16 odst. 5 nařízení Brusel I bis rizika uvedená v čl. 15 bodu 5 jsou bez ohledu na body 1 až 4 všechna "velká rizika" ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. 11. 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II). [12] Podle článku 25 odst. 4 nařízení Brusel I bis dohody o příslušnosti ani obdobná ustanovení v zakládací listině trustu nemají právní účinek, jsou-li v rozporu s čl. 15, 19 nebo 23 nebo pokud mají soudy, jejichž příslušnost má být vyloučena, podle čl. 24 výlučnou příslušnost. [13] Podle čl. 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná pojistné ze smlouvy nebo poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odstavce 1 ověří, že je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem. [14] V poměrech projednávané věci nelze na prorogační doložku aplikovat (jak se domnívá žalobkyně) článek 15 odst. 1 body 2 a 3 nařízení Brusel I bis, neboť zcela zjevně nejsou naplněny v nich uvedené předpoklady (žalobu podává pojistitel, a nikoliv osoby vypočtené v článku 15 odst. 1 bodu 2 nařízení Brusel I bis, a žalobkyně a žalovaná neměly v době uzavřené dohody bydliště ve stejném členském státu, jak vyžaduje článek 15 odst. 1 bod 3 nařízení Brusel I bis). Splnění předpokladů vypočtených v článku 15 odst. 1 bodu 5 nařízení Brusel I bis pak ze žaloby ani z obsahu spisu neplyne. [15] Podle obsahu spisu tak nelze mezinárodní příslušnost českých soudů dovodit z prorogační doložky předestřené žalobkyní (článek 25 odst. 4 nařízení Brusel I bis) a nepodává se ani z jiných dostupných skutečností. Podmínky pro určení místní příslušnosti soudu Nejvyšším soudem podle § 11 odst. 3 o. s. ř. tudíž nejsou naplněny. [16] Pravomoc (mezinárodní příslušnost) však může být v řízení vedeném před věcně příslušným českým soudem založena konkludentním jednáním žalované za podmínek čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis, tj. tím, že se žalovaná řízení před takovým soudem bude účastnit (vyjádří se k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesla námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu). Soud tedy nemůže (s výjimkou věcí výlučné příslušnosti podle čl. 24 nařízení Brusel I bis, o níž v nyní posuzované věci nejde) řádně přezkoumat svou mezinárodní příslušnost (pravomoc) a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalované a umožní jí tak, aby se k ní vyjádřila (srov. usnesení Nejv