29 NSCR 72/2018 – Nejvyšší soud

MSPH 79 INS XY 29 NSČR 72/2018-B-33 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice H. B., narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání věřitele Audentes s. r. o., se sídlem v Praze 6, Podbabská 865/14, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 05484669, zastoupeného Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem, se sídlem v Brně, Štěpánská 317/3, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. února 2018, č. j. MSPH 79 INS XY, 3 VSPH XY, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Usnesením ze dne 13. prosince 2017, č. j. MSPH 79 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné schválil oddlužení dlužnice H. B. plněním splátkového kalendáře. Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1/ Usnesením ze dne 11. září 2017, č. j. MSPH 79 INS XY, byl zjištěn úpadek dlužnice a povoleno řešení úpadku oddlužením. 2/ Ze zprávy insolvenčního správce (Mgr. Jana Jukla) pro oddlužení (B-2) neplynou důvody pro odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. 3/ Věřitelé kvalifikovanou většinou [dle § 399 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)] nenavrhli svolat schůzi věřitelů, na níž by hlasovali o způsobu oddlužení dlužnice. Věřitelé tak o způsobu oddlužení nejednali, ani o něm na takové schůzi nehlasovali. 4/ Věřitel č. 8 Audentes s. r. o. (dále jen „věřitel A“) hlasoval o způsobu oddlužení dlužnice (B-3, B-5) mimo schůzi věřitelů. 5/ Očekávaná míra uspokojení zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů v celkové výši 546 683,01 Kč v průběhu příštích 5 let činí s ohledem na současné majetkové poměry dlužnice 83,05 %. 6/ Podle soupisu majetkové podstaty (B-2/10-14) dlužnice vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti ideální poloviny k nemovitému majetku (pozemku a rodinnému domu), který se nachází ve společném jmění dlužnice a jejího manžela. Na tomto základě insolvenční soud uzavřel, že i přes existenci nemovitého majetku dlužnice nepovažuje způsob oddlužení zpeněžením majetkové podstaty za výrazně výhodnější, než je způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dále přihlédl ke zjevné obtížnosti při zpeněžování podílu na majetku, jakož i k potřebě zajištění bytových potřeb dlužnice i jejího manžela. Protože schůze věřitelů nebyla svolána, a věřitelé tak na schůzi ani nehlasovali, nepřihlédl insolvenční soud k hlasovacímu lístku věřitele A. K odvolání věřitele A Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Odvolací soud – vycházeje z § 400 odst. 2 insolvenčního zákona – dovodil, že „předpokladem účinků hlasovacího lístku o způsobu oddlužení je, že insolvenční soud svolá schůzi věřitelů, jejímž předmětem je hlasování o této otázce“. Nebyla-li svolána schůze věřitelů, nemůže být k hlasovacímu lístku přihlíženo, byť by byl formálně bezvadný, když žádné hlasování neproběhlo. Odvolací soud se proto blíže nezabýval ani náležitostmi hlasovacího lístku, i když jej věřitel A neopatřil ověřeným podpisem, nýbrž pouze zaručeným elektronickým podpisem. Závěrem odvolací soud dodal, že nesdílí názor věřitele A, že hlasoval o způsobu oddlužení mimo schůzi věřitelů, neboť v důsledku toho, že nebyla svolána taková schůze, k žádnému hlasování o způsobu oddlužení nedošlo, tím méně s výsledkem, že jediný hlas věřitele A představoval 100 % hlasů, tedy s výsledkem, který měl insolvenční soud zavázat ke schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel A dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též je „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice: 1/ Otázky účinnosti hlasování nezajištěných věřitelů o způsobu oddlužení dlužníka mimo schůzi věřitelů. 2/ Otázky kvora pro přijetí rozhodnutí věřitelů o způsobu oddlužení dlužníka. Dovolatel především míní, že věřitelé jsou oprávněni vykonávat hlasovací právo v rámci rozhodování o způsobu oddlužení dlužníka i mimo schůzi věřitelů, a to prostřednictvím distančního hlasování (hlasovacími lístky), aniž by účinky takového hlasování byly podmíněny svoláním a konáním schůze věřitelů na základě návrhu kvalifikované většiny nezajištěných věřitelů. Kromě toho dovolatel spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí v tom, jak odvolací soud interpretoval § 402 odst. 3 insolvenčního zákona v otázce kvora pro přijetí rozhodnutí věřitelů o způsobu oddlužení dlužníka, když podle dovolatele by mohlo distanční hlasování jediného nezajištěného věřitele mimo schůzi věřitelů představovat 100 % hlasů, a tedy výsledek zavazující insolvenční soud v rámci usnesení o schválení oddlužení, a to bez ohledu na skutečnost, jakou poměrnou část z celkové částky přihlášených nezajištěných pohledávek tvoří jeho nezajištěná pohledávka. Dovolatel tvrdí, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, zejména pak od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 91/2013, uveřejněného pod číslem 47/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, když interpretoval uvedené ustanovení insolvenčního zákona odlišně. Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu (případně též usnesení insolvenčního soudu) zrušil a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu projednání. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky, zda je při hlasování o způsobu oddlužení možné přihlížet k hlasovacím lístkům věřitelů, kteří hlasovali pro určitý způsob oddlužení, i tehdy, nebyla-li svolána schůze postupem dle § 399 insolvenčního zákona (neboť to žádný z věřitelů nenavrhl); potud jde o otázku dovolacím soudem neřešenou. Druhá z položených otázek naopak přípustnost dovolání nezakládá, neboť na jejím zodpovězení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil (jeho rozhodnutí na jejím zodpovězení nespočívá). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně plyne, že odvolací soud nevzal v potaz hlasovací lístek dovolatele proto, že nebyla svolána schůze věřitelů. Jeho konstatování k „výsledku“ hlasování, které ve skutečnosti (podle odvolacího soudu) neproběhlo, tj. slovní spojení „tím méně s tím výsledkem, že jeho (dovolatelův) hlas představoval 100 % hlasů“, bylo učiněno nad rámec odůvodnění a nelze z něho dovozovat, že šlo o další (samostatný) důvod pro nevyhovění odvolání. Nejvyšší soud se nejprve – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Skutkový stav, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. S přihlédnutím k době podání hlasovacího lístku věřitele A (16. listopadu 2017 a 5. prosince 2017) a k době vydání usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (13. prosince 2017) jsou pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodná dále citovaná ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. července 2017 do 31. května 2019. Podle § 399 odst. 1 insolvenčního zákona není-li dále stanoveno jinak, použije se o hlasovacím právu věřitelů při oddlužení obdobně § 49 až 53. K projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí dochází na schůzi věřitelů svolané za tím účelem na návrh nadpoloviční většiny věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše (§ 49 odst. 1) činí zároveň nadpoloviční většinu nezajištěných přihlášených pohledávek, do 7 dnů od zveřejnění zprávy o přezkumu a zprávy pro oddlužení v insolvenčním rejstříku nebo za podmínek stanovených tímto zákonem mimo schůzi věřitelů; jinak rozhodne o způsobu oddlužení insolvenční soud. Obdobně to platí pro hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle § 400 insolvenčního zákona o přijetí způsobu oddlužení mohou věřitelé hlasovat i mimo schůzi věřitelů, a to i před podáním návrhu na povolení oddlužení nebo i před podáním insolvenčního návrhu, jestliže měli možnost seznámit se s informacemi, které svým obsahem a rozsahem odpovídají informacím, které musí být obsaženy v návrhu na povolení oddlužení a v jeho přílohách. Obdobně to platí pro