5 Tdo 1180/2012 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1180/2012 citace  Název judikátu:Zákonnost procesních úkonů Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 11. 2012 Spisová značka:5 Tdo 1180/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1180.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení práv k ochranné známce a jiným označením Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:13. 3. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1180/2012-21 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2012 o dovolání, které podal obviněný M. X. D . , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 6 To 302/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 12/2010, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný M. X. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 9 T 12/2010, uznán vinným přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), jehož se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli poškození odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 6 To 302/2011, tak, že ho podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Obviněný M. X. D. podal dne 16. 4. 2012 prostřednictvím své obhájkyně proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, přičemž podle něj popis skutku neodpovídá zákonným znakům přečinu, pro který byl stíhán a odsouzen. V této souvislosti obviněný především zpochybnil závěr o naplnění objektivní a subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným, protože podle jeho názoru v popisu skutku nejsou konkretizovány padělky zboží, jež měl nabízet k prodeji, a nelze dospět k tomu, že věděl o existenci padělků zboží. Dále obviněný vytkl orgánům cizinecké policie vystupujícím ve věci nedodržení podmínek ustanovení § 158c tr. řádu o předstíraném převodu. Obviněný je rovněž přesvědčen, že provedení osobní prohlídky u něj a prohlídky jeho vozidla neodpovídalo ustanovením trestního řádu, protože před provedením těchto úkonů nebyl řádně poučen a nebyl mu zajištěn ani tlumočník, přičemž o úkonu spočívajícím v prohlídce vozidla policejní orgán nesepsal žádný protokol. Podle názoru obviněného byly stěžejní důkazy ve věci opatřeny nezákonným způsobem. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Tachově a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, anebo aby ho postupem podle § 265m odst. 1 tr. řádu zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného M. X. D. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru skutková věta obsažená ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně neodpovídá právní kvalifikaci skutku, takže právní závěry jsou v rozporu se zásadou „nullum crimen sine lege“. Jak dále státní zástupce zdůraznil, úkony policistů spočívající v nákupu zboží lze považovat za neodkladné a neopakovatelné úkony a mají formu předstíraného převodu ve smyslu § 158c tr. řádu. Podle státního zástupce totiž policisté získali tímto úkonem poznatky, které nakonec vedly k provedení osobní prohlídky obviněného a k ohledání jeho vozidla. Jestliže však předstíraný převod nebyl proveden v souladu s trestním řádem, považuje státní zástupce veškeré důkazy získané na jeho základě za nezákonné a ve věci nepoužitelné. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil v celém rozsahu napadené usnesení Krajského soudu v Plzni, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Tachově, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc Okresnímu soudu v Tachově k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný M. X. D. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím své obhájkyně (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvody, obviněný M. X. D. opírá své přesvědčení o jejich naplnění o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání podaného proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud především považuje za nutné zdůraznit, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný M. X. D. ve svém dovolání, lze dovodit tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze shledat pouze za situace, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. V rámci svých dovolacích námitek však obviněný M. X. D. převážně zpochybnil správnost rozhodných skutkových zjištění, zákonnost provedení některých důkazů a způsob jejich opatření a hodnocení. V této souvislosti totiž obviněný poukázal na určité skutkové okolnosti, jimiž se soudy nižších stupňů podle jeho názoru nezabývaly dostatečně pečlivě, zejména pokud jde o postup při opatřování a zajišťování některých důkazů. K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávná (odlišná, neúplná) skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, ani vady při provádění a hodnocení důkazů, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, které naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto není možné podat dovolání ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže posuzovat správnost samotných skutkových zjištění a postupu při dokazování, a to ani v souvislosti s námitkou vytýkající nesprávnou právní kvalifikací skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti sám prováděl či opakoval tyto důkazy v řízení o dovolání, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r