5 Tz 101/2001 – Nejvyšší soud

5 Tz 101/2001 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. července 2001 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců JUDr. Jindřicha Urbánka a JUDr. Zdeňka Sováka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch i v neprospěch obviněného K. C., proti usnesení vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Rakovníku ze dne 21. 11. 2000, ČVS: OVRA - 344/00, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu a za splnění podmínek podle § 272 odst. 1 tr. řádu t a k t o : Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Rakovníku ze dne 21. 11. 2000, ČVS: OVRA - 344/00, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu ve prospěch obviněného K. C. Citované usnesení se z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Vyšetřovateli Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Rakovníku se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Proti obviněnému K. C. bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák., kterého se podle záznamu o sdělení obvinění vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Rakovníku ze dne 12. 9. 2000, ČVS: OVRA - 344/00, (doručeného obviněnému dne 18. 9. 2000) měl jmenovaný dopustit tím, že jako soukromý podnikatel - fyzická osoba se živností koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej dovážel v období let 1996 a 1997 ze zahraničí na základě živnostenského oprávnění motorová vozidla a při prodeji těchto vozidel vystavoval zákazníkům faktury, na kterých byly uvedeny nižší částky, než zákazníci ve skutečnosti zaplatili, což bylo doloženo fakturami v jedenácti konkretizovaných případech (s uvedením fakturované částky, jména zákazníka a skutečně obdržené částky), přičemž tímto svým jednáním způsobil Finančnímu úřadu v Rakovníku škodu na neodvedené dani z příjmů fyzických osob za období let 1996 a 1997 v celkové výši 50 673 Kč. V průběhu přípravného řízení vyšetřovatel vyslechl jako svědky osoby, které od obviněného zakoupili motorová vozidla a jimž byly v jednotlivých případech vystaveny faktury, opatřil fotokopie těchto faktur, zprávy Finančního úřadu v Rakovníku, fotokopie daňových přiznání obviněného a některé další listinné důkazy. Obviněný K. C. využil svého práva a odmítl k věci vypovídat. Usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Rakovníku ze dne 21. 11. 2000, ČVS: OVRA - 344/00, bylo podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastaveno trestní stíhání obviněného K. C. pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že jako soukromý podnikatel - fyzická osoba se živností koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej dovážel v období let 1996 a 1997 ze zahraničí na základě živnostenského oprávnění motorová vozidla a při prodeji těchto vozidel vystavoval zákazníkům faktury, na kterých byly uvedeny nižší částky, než zákazníci ve skutečnosti zaplatili, čímž měl způsobit Finančnímu úřadu v Rakovníku škodu na neodvedené dani z příjmů fyzických osob za období let 1996 a 1997 v celkové výši 50 673 Kč. Vyšetřovatel tedy dospěl k závěru, že skutek, pro který byl obviněný stíhán, není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Jak je patrné z odůvodnění citovaného rozhodnutí, podle názoru vyšetřovatele je na základě provedených důkazů zcela zřejmé, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu, pro který byl obviněný K. C. stíhán, neboť přepočtem zkrácení daně vůči Finančnímu úřadu v Rakovníku bylo zjištěno, že neodvedená daň činí částku pod 40 000 Kč. K tomuto závěru dospěl vyšetřovatel s poukazem na obsah výpovědí pěti svědků - zákazníků, kteří uvedli, že vozidla zakoupili od obviněného za cenu uvedenou na vystavených fakturách. Právě s ohledem na výpovědi této části svědků, kteří potvrdili shodu zaplacené ceny a ceny uvedené na faktuře vystavené obviněným, klesla celková výše neodvedené daně na částku nedosahující ani 40 000 Kč. Usnesení vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci dne 9. 12. 2000, když stížnost proti němu podána nebyla a nebylo zrušeno ani postupem státního zástupce podle § 174 odst. 2 písm. e) tr. řádu. Proti citovanému usnesení vyšetřovatele podal dne 7. 5. 2001 ministr spravedlnosti ve prospěch i v neprospěch obviněného K. C. stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu ve prospěch i v neprospěch obviněného. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti zrekapituloval obsah sděleného obvinění i usnesení o zastavení trestního stíhání a s poukazem na znění citovaných ustanovení dovodil, že se jimi vyšetřovatel neřídil a tudíž rozhodl o zastavení trestního stíhání předčasně, neboť ve věci nebyl úplně zjištěn skutkový stav, vyšetřovatel nepřihlédl ke všem výpovědím svědků a nekriticky hodnotil zprávy Finančního úřadu v Rakovníku. Dále ministr spravedlnosti popsal šest případů zahrnutých do stíhaného skutku, v nichž obviněný K. C. v období let 1996 a 1997 vystavením nepravdivých faktur a uvedením nesprávných údajů ve svém účetnictví zatajil příjmy v celkové výši 379 000 Kč. Ministr spravedlnosti nesouhlasí s postupem vyšetřovatele, pokud ten nekriticky převzal závěry ze zprávy Finančního úřadu v Rakovníku a s odkazem na skutečnost, že obviněný podnikal ve sdružení s dalšími dvěma podnikateli, vyčíslil rozsah zkrácení daně z příjmů jen jednou třetinou z celkově zkrácené daňové povinnosti. K tomu bylo podle ministra spravedlnosti nutné zjistit, jaký důsledek mělo jednání obviněného na plnění daňových povinností zmíněných dalších dvou účastníků sdružení P. H. a J. K., přičemž v tomto směru vyšetřovatel neprovedl žádné důkazy, nevyslechl obviněného ani zmíněné účastníky sdružení jako svědky, neopatřil jejich účetnictví a nevyžádal doplňující zprávu příslušného finančního úřadu k určení celkové výše zkrácené daně, jakož i zprávu o stavu a výsledku daňového řízení s uvedenými dvěma účastníky sdružení. Jak dále ministr spravedlnosti zdůraznil, pachatelem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák. může být nejen subjekt daně, ale kdokoli, kdo svým úmyslným jednáním způsobí, že zákonná daň nebyla jemu anebo jinému subjektu vyměřena buď vůbec, nebo nikoli v zákonné míře, a daň tak byla zkrácena ve větším rozsahu. Pokud tedy obviněný jako poplatník daně z příjmů fyzických osob podnikal na základě smlouvy o sdružení společně s dalšími dvěma poplatníky téže daně, přičemž podle smlouvy o sdružení mělo docházet k rozdělení příjmů i výdajů rovným dílem, podle názoru ministra spravedlnosti musel obviněný K. C. vědět, že v důsledku zkreslování výše svých skutečných příjmů ve skutečnosti zkresluje celkové příjmy i dalších poplatníků a že s tím bude spojen nevyhnutelný následek v podobě zkrácení daně, a to nejen jeho, ale i ostatních účastníků sdružení. V této souvislosti je vyšetřovateli vytýkán nesprávný postup, pokud neprovedl důkaz smlouvou o sdružení, nezabýval se jejími důsledky pro daňové řízení a tím, zda byla dána příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a celkovým zkrácením daně i ve vztahu k dalším dvěma osobám. Ministr spravedlnosti rovněž namítá, že vyšetřovatel před vydáním napadeného rozhodnutí nevyčkal na doručení vyžádané písemné zprávy k novému vyčíslení daňového nedoplatku a že rozhodl jen na základě telefonického sdělení blíže neuvedené pracovnice kontrolního oddělení Finančního úřadu v Rakovníku. Vzhledem k uvedenému ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil vytýkané porušení zákona, k němuž podle názoru ministra spravedlnosti došlo ve prospěch i v neprospěch obviněného K. C., dále aby Nejvyšší soud České republiky podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení vyšetřovatele a aby pak postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu, tj. přikázal vyšetřovateli nové projednání a rozhodnutí věci. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen ve prospěch obviněného K. C. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud na základě následujících skutečností: Základní nedostatek v posuzované věci obviněného K. C. spatřuje Nejvyšší soud v tom, že dosud provedené dokazování zůstalo neúplné a neposkytovalo dostatečný podklad k tomu, aby mohl vyšetřovatel Policie České republiky, Okresního úřadu vyšet