Úřední zdrojee-Sbírka · nsoud.cz · nssoud.cz · nalus.usoud.cz · justice.cz · EUR-Lexdatabáze aktualizována 7. 10. 2026Jak ověřujeme data
Europaius
§ 31

§ 31 zákon ČNR o správě daní a poplatků – Dokazování

Zákon České národní rady o správě daní a poplatků · 337/1992 Sb. · Daňové právo

Stručně: Paragraf 31 zákona č. 337/1992 Sb. upravuje proces dokazování v daňovém řízení, stanovuje, kdo dokazování provádí, jaké důkazní prostředky lze použít a jak se postupuje, pokud daňový subjekt nesplní své povinnosti při dokazování. Dokazování provádí správce daně, který má za úkol zjistit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daně co nejúplněji, a to i nad rámec návrhů daňového subjektu. (§ 31 zákona č. 337/1992 Sb., zákon ČNR o správě daní a poplatků, stav k 7. 10. 2026)

Klíčová fakta

  • Předmět úpravy: Dokazování
  • Týká se: správce daně, daňový subjekt, obec
  • Judikatura: na § 31 odkazuje 1 440 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
  • Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
  • Zdroj: e-Sbírka, 337/1992 Sb.

Shrnutí z výkladu níže, závazné je znění zákona.

(1) Dokazování provádí správce daně, který vede daňové řízení, nebo z jeho pověření správce daně dožádaný.

(2) Správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů. Vždy však provede navržené důkazní prostředky, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. O provádění svědecké výpovědi správce daně daňový subjekt včas vyrozumí, nehrozí-li nebezpečí z prodlení.

(3) Není třeba prokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé správci daně z jeho činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České a Slovenské Federativní Republiky a ve Sbírce zákonů České republiky.

(4) Jako důkazních prostředků lze užít všech prostředků, jimiž lze ověřit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti a které nejsou získány v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Jde zejména o různá podání daňových subjektů (přiznání, hlášení, odpovědi na výzvy správce daně apod.), o svědecké výpovědi a znalecké posudky, veřejné listiny, zprávy o daňových kontrolách, protokoly a úřední záznamy o místním šetření a ohledání, povinné záznamy vedené daňovými subjekty a doklady k nim apod. Pokud ohledání nebylo možno provést v rámci místního šetření nebo daňové kontroly, provede se u správce daně. Jednotlivé skutečnosti rozhodné pro daňové řízení se prokazují v rámci důkazního řízení. Provedené důkazní řízení pak osvědčí, které z předložených důkazních prostředků se staly skutečně důkazem.

(5) Nesplní-li daňový subjekt při dokazování jím uváděných skutečností některou ze svých zákonných povinností, takže zde není možno daňovou povinnost stanovit dokazováním podle odstavců 1 až 4, je správce daně oprávněn stanovit daňovou povinnost za použití pomůcek, které má k dispozici nebo které si obstará bez součinnosti s daňovým subjektem.

(6) Pomůckami podle odstavce 5 mohou být zejména listinné doklady, výpisy z veřejných záznamů, daňové spisy jiných daňových subjektů, znalecké posudky a výpovědi svědků v jiných daňových věcech a osob přezvědných, zprávy a vyjádření jiných správců daně, státních orgánů a orgánů obcí, zájmových sdružení a vlastní poznatky správce daně, a to jak z průběhu zdaňování u dotčeného daňového subjektu, tak i u daňových subjektů obdobných.

(7) Dojde-li za daňového řízení k situaci, že daňový subjekt neprokázal své údaje ohledně daňového základu a výše daně podle odstavců 1 až 4 a daňový základ a výši daně nelze dostatečně spolehlivě stanovit ani podle pomůcek, které má k dispozici správce daně, může správce daně v dohodě s daňovým subjektem základ daně a daň sjednat. Tato dohoda o sjednané dani musí být zachycena vždy protokolárně.

(8) Správce daně prokazuje

a) doručení vlastních písemností daňovému subjektu,

b) existenci skutečností rozhodných pro užití právní domněnky a nebo právní fikce,

c) existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí či záznamů, vedených daňovým subjektem,

d) existenci skutečností rozhodných pro uplatnění zákonných sankcí.

(9) Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván.

Srozumitelný výklad

Co to znamená v praxi

  • Dokazování provádí správce daně, který má za úkol zjistit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daně co nejúplněji, a to i nad rámec návrhů daňového subjektu.
  • Jako důkazní prostředky lze použít vše, co ověří rozhodné skutečnosti a nebylo získáno nezákonně, například podání daňových subjektů, svědecké výpovědi, znalecké posudky, veřejné listiny nebo záznamy z kontrol.
  • Pokud daňový subjekt nesplní své povinnosti při dokazování, může správce daně stanovit daňovou povinnost pomocí dostupných pomůcek, jako jsou listinné doklady, výpisy z veřejných záznamů nebo vlastní poznatky.

Na co si dát pozor

  • Správce daně musí daňový subjekt včas vyrozumět o provádění svědecké výpovědi, pokud nehrozí nebezpečí z prodlení.
  • Není nutné prokazovat skutečnosti, které jsou obecně známé nebo známé správci daně z jeho činnosti, ani právní předpisy uveřejněné ve Sbírce zákonů.

Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.

Judikatura k § 31

1 440
NS
Nejvyšší soud
19. 2. 2014
NS
Nejvyšší soud
25. 10. 2012
NS
Nejvyšší soud
14. 4. 2010
ÚS
Ústavní soud
6. 4. 2021
ÚS
Ústavní soud
12. 8. 2015
ÚS
Ústavní soud
11. 8. 2015
NSS
Krajský soud v Hradci Králové
30. 1. 2026
NSS
Krajský soud v Ústí nad Labem
25. 8. 2025
NSS
Městský soud v Praze
13. 8. 2025

Novější rozhodnutí z každého soudu. Rozhodnutí citují § 31 zákona 337/1992 Sb. – vazby extrahované z plných textů.

Jak soudy aplikují § 31

… 2009, čímž zatajil své daňové povinnosti podle § 8 odst. 1 zákona č. 16/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zkrátil tento druh daně ve výši 111 168,- Kč. Podle nejvyššího státního zástupce je zde bez významu, že příslušný správce daně stanovil obviněnému daňovou povinnost následným doměřením za použití pomůcek (§ 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů), protože tento postup následoval až po dokonání citovaného přečinu.

5 Tdo 6/2014 · Nejvyšší soud · 19. 2. 2014

Odvolacímu soudu přitom vytkl, že přenesl důkazní povinnost státu při prokazování, zda byl spáchán trestný čin, na obžalovaného, když použil argumentace podle § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., resp. podle § 24 odst. 1 téhož zákona.

6 Tdo 1204/2012 · Nejvyšší soud · 25. 10. 2012

… § 26 a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 7b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a tím ohrozil včasné a řádné vyměření daně z přidané hodnoty, která mu byla za zdaňovací období roku 2006 doměřena za použití pomůcek podle § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 648 811,- Kč. Obviněný popřel zanedbání výše uvedené povinnosti s tvrzením, že od 1. 1. 2005 byl povinen jednak vést toliko seznam …

5 Tdo 363/2010 · Nejvyšší soud · 14. 4. 2010

Výňatky z odůvodnění rozhodnutí, která toto ustanovení citují. Celý kontext najdete v textu rozhodnutí.

Související

§ 218 Doplnění dokazování (Zákon o trestním řízení soudním (trestní)§ 206e Dokazování (Zákon o trestním řízení soudním (trestní)§ 51 Dokazování (Zákon správní řád)§ 88 DOKAZOVÁNÍ (Zákon o trestním řízení soudním (trestní)§ 213a (Občanský soudní řád)