5 Tz 8/2016 – Nejvyšší soud

5 Tz 8/2016-58 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2016 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Roušalové a soudců JUDr. Františka Púryho, Ph.D., a JUDr. Bc. Jiřího Říhy, Ph.D., stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného akad. arch. V. S. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 12 To 73/2014, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta stížnost státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 5 T 56/2005, a podle § 268 odst. 2 tr. řádu rozhodl t a k t o : Pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 12 To 73/2014, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a v řízení mu předcházejícím v ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu, a to ve prospěch obviněného akad. arch. V. S. Odůvodnění Dne 28. 2. 2014 podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze (dále jen „státní zástupce“) pod sp. zn. KZV 63/2008 u Krajského soudu v Praze obžalobu na obviněného akad. arch. V. S. pro skutky, které jsou kvalifikovány jako tři přečiny porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (body A. I., II. obžaloby) a jako zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 4 tr. zákoníku (bod C. obžaloby). Obviněný akad. arch. V. S. byl původně trestně stíhán pro jednání popsaná ve výše uvedené obžalobě ve společném trestním řízení spolu s obviněnými M. S. , a Ing. L. P. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství podal dne 12. 8. 2005 obžalobu na všechny obviněné ke Krajskému soudu v Praze. Tento soud v předběžném projednání obžaloby rozhodl usnesením ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 5 T 56/2005 o vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Na podkladě stížnosti státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. 12 To 29/2006 tak, že ji zamítl jako nedůvodnou. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch všech tří obviněných, o níž rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 5 Tz 4/2007 tak, že pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. 12 To 29/2006 byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu a v řízení mu předcházejícím v ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu ve prospěch všech obviněných. S ohledem na ustanovení § 269 odst. 1 tr. řádu se rozhodnutí Nejvyššího soudu nedotklo právní moci citovaného usnesení Vrchního soudu v Praze. Dne 22. 4. 2008 byla trestní věc obviněného akad. arch. V. S. ve stadiu přípravného řízení vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí, a to s ohledem na jeho zdravotní stav. Následně bylo usnesením státního zástupce ze dne 6. 5. 2008, sp. zn. KZV 63/2008, trestní stíhání obviněného akad. arch. V. S. přerušeno podle § 173 odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť ho nešlo pro těžkou chorobu postavit před soud. Na obviněné M. S. a Ing. L. P. podal státní zástupce dne 9. 10. 2009 obžalobu ke Krajskému soudu v Praze; tato trestní věc byla vedena pod sp. zn. 5 T 80/2009. Soud prvního stupně přibral opatřením ze dne 12. 9. 2012 znalecký ústav Česká znalecká, a. s., k podání znaleckého posudku za účelem objasnění ekonomické situace obchodních společností, jejichž hospodaření bylo předmětem trestního stíhání všech spoluobviněných, a mj. též ekonomických důsledků konkrétních úkonů obviněných s finančními prostředky a dalším majetkem těchto obchodních společností. Znalecký ústav měl též k dispozici znalecký posudek vypracovaný v té době již zemřelým znalcem Ing. Vladimírem Komedou včetně jeho dvou dodatků. Nový znalecký posudek byl znaleckým ústavem zpracován ke dni 29. 11. 2013. Trestní stíhání ohledně obou obviněných však bylo Krajským soudem v Praze zastaveno usnesením ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 5 T 80/2009, a to v případě obviněného Ing. L. P. z důvodu jeho úmrtí podle § 231 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. e) tr. řádu, a v případě obviněného M. S. z důvodu rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013 podle § 231 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Ve věci obviněného akad. arch. V. S. bylo usnesením státního zástupce ze dne 12. 3. 2013, sp zn. KZV 63/2008, nejprve rozhodnuto o pokračování v trestním stíhání a následně bylo trestního stíhání podle § 172 odst. 1 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) tr. řádu s ohledem na rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013 zastaveno. Obviněný však využil svého práva podle § 11 odst. 4 tr. řádu a prohlásil, že na projednání věci trvá. Do trestního spisu obviněného byl dne 11. 12. 2013 zařazen vypracovaný znalecký posudek od České znalecké, a. s., s jehož obsahem se obviněný akad. arch. V. S. a jeho obhájce seznámili v rámci prostudování trestního spisu dne 16. 1. 2014. Ze strany obviněného ani jeho obhájce nebyly učiněny žádné návrhy na doplnění vyšetřování ve smyslu § 166 odst. 1 tr. řádu a dne 28. 2. 2014 podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze na obviněného akad. arch. V. S. obžalobu, jak byla citována shora. Krajský soud v Praze rozhodl po předběžném projednání této obžaloby usnesením ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 5 T 56/2005, tak, že trestní věc obviněného akad. arch. V. S. podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu vrátil státnímu zástupci k došetření. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost, jež byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 12 To 73/2014, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“) stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného akad. arch. V. S. s tím, že zákon byl porušen v ustanoveních § 147 odst. 1, § 148 odst. 1 písm. c) a § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že za účelem objasnění trestní věci obviněných akad. arch. V. S. , M. S. a Ing. L. P. byl ve společném přípravném řízení opatřen mimo jiné též znalecký posudek znalce z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence, ceny a odhady Ing. Vladimíra Komedy, na jehož základě bylo možné konat trestní řízení pod sp. zn. 5 T 80/2009 proti obviněným M. S. a Ing. L. P. Ministr spravedlnosti dodal, že otázkou kvality tohoto znaleckého posudku jako podkladu pro konání řízení před soudem se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 5 Tz 4/2007, v němž výhrady k údajné neúplnosti znaleckého posudku a podkladů, na jejichž základě byl znalecký posudek zpracován, neshledal důvodnými. Dále zdůraznil skutečnost, že od doby, kdy Nejvyšší soud učinil v dané věci tyto závěry, do doby podání obžaloby na obviněného akad. arch. V. S. , nedošlo (s výjimkou úmrtí znalce Ing. Vladimíra Komedy) k žádné změně důkazní situace. Ministr spravedlnosti odkázal na závěry soudu druhého stupně, že „je třeba předpokládat potřebu doplnění podkladů pro zpracování posudku, kdy ... lze očekávat aktivní součinnost stran řízení, zejména obviněného, v důsledku čehož nelze vyloučit ani nežádoucí odročování hlavního líčení“, a s poukazem na výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu je označil za jednoznačně spekulativní a nepodložené. Podle jeho názoru stížnostní soud stanovil orgánům činným v trestním řízení další nejasné požadavky na provádění dokazování, aniž by vycházel ze současného stavu věci. Soud druhého stupně v souvislosti s potřebou nového znaleckého zkoumání téže věci odkázal na právní názor vyslovený v usnesení bývalého Nejvyššího soudu SSR uveřejněné pod č. 54/1983 Sb. rozh. tr., avšak nepřihlédl ke změně procesních předpisů upravujících dokazování v trestním řízení, k níž došlo na základě zákona č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002, ani ke konkrétní skutkové, důkazní a procesní situaci v trestní věci vedené pod sp. zn. 5 T 56/2005. Novelou trestního řádu došlo k zásadnímu posunu v nahlížení na význam jednotlivých stadií trestního řízení, kdy přípravné řízení má funkci skutečně přípravnou a těžiště dokazování se přenáší před soud prvního stupně. Tyto teze se následně promítly také do institutu vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu. Podle názoru ministra spravedlnosti je s ohledem na výše uvedenou novelu trestního řádu třeba kriticky a obezřetně pohlížet na použitelnost judikatury uveřejněné do 31. 12. 2001, a to právě z hlediska změněného právního stavu. Ministr spravedlnosti se dále ve své stížnosti vyjádřil v tom smyslu, že pokud je v projednávané věci jediným důvodem pro vrácení trestní věci k došetření požadavek na opatření nového znaleckého posudku z