3 Ads 23/2010 — Nejvyšší správní soud

33 A 11/2013- 42 - text pokračování 14 33 A 11/2013 33 A 11/2013-42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce L. J., bytem Brno, ………., zastoupeného JUDr. Marošem Matiaško, LL.M., advokátem se sídlem advokátní kanceláře Rumunská 28, 120 00 Praha 2 proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.10.2013, č.j. MPSV-UM/15930/13/4S-JMK, sp.zn. SZ/2324/2013/4S-JMK, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 17.10.2013, č.j. MPSV-UM/15930/13/4S-JMK, sp. zn. SZ/2324/2013/4S-JMK, s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný má povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 2.600 Kč k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Maroše Matiaška, LL.M., advokáta se sídlem advokátní kanceláře Rumunská 28, 120 00 Praha do 30 dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že 23.1.2012 uplatnil žádost o doplatek na bydlení u Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Brně (dále jen „úřad práce“), současně úřadu práce doložil nájemní smlouvu, jejímž předmětem je užívání bytu v suterénu bytového domu na adrese …….. . Prostor na adrese ……., který žalobce k bydlení užívá, tvoří ucelenou jednotku, která je schopna samostatně plnit funkci bydlení. Žalobce má k dispozici jednu obytnou místnost s kuchyňským koutem. Místnost je dostatečně osvětlena velkým oknem a samostatně vytápěna s možností regulace vnitřní teploty. K obytné místnosti náleží samostatná toaleta a samostatná koupelna. Žalobce fakticky a dlouhodobě užívá tyto prostory k bydlení na základě nájemní smlouvy, má zde hlášen také trvalý pobyt a jinou možnost bydlení nemá. Doplatek na bydlení byl žalobci přiznán a vyplácen až do února 2013. K tomuto dni úřad práce odňal žalobci doplatek na bydlení, neboť prostor, který užívá, není podle rozhodnutí stavebního úřadu zkolaudován jako byt. Proti rozhodnutí úřadu práce ze dne 6.8.2013, č.j.: MPSV ÚP/4396170/13/HMN, kterým byl žalobci odňat doplatek na bydlení od 1.2.2013, podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Dne 17.10.2013 Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, potvrdilo shora uvedené rozhodnutí prvostupňového orgánu. S uvedeným rozhodnutím žalovaného žalobce nesouhlasí z důvodu nezákonnosti v celém rozsahu, neboť jím byla porušena jeho práva a domáhá se proto, aby toto rozhodnutí bylo zrušeno. V žalobě dále uváděl, že je osobou v tíživé sociální situaci a bez pomoci státem garantovaného sociálního systému mu hrozí bezdomovectví, resp. sociální vyloučení. Z právního hlediska je stěžejní v tomto případě otázka vymezení pojmu „byt“ pro účely dávky pomoci v hmotné nouzi podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Žalobce má zato, že jde i o problém základních lidských práv a svobod, proto se v žalobě věnuje i ústavně právní argumentaci, na kterou navazuje pojednáním o účelu dávky pomoci v hmotné nouzi a v poslední části se žalobce věnuje i otázce možného alternativního řešení situace prostřednictvím výkladu naplnění podmínky „jiné než nájemní formy bydlení“ podle zákona o pomoci v hmotné nouzi. Podpora zajištění důstojného bydlení jako otázka základních lidských práv. Žalobce má za to, že jeho případ je primárně otázkou ochrany základních lidských práv a svobod, konkrétně otázka naplnění závazků vyplývajících z tzv. sociálních práv, resp. práva na bydlení. Již podle čl. 25 odst. 1 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948 „Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítají s to zejména výživu, šatstvo, byt lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření …“. Toto ustanovení našlo odraz v čl. 11 odst. 1 věta první Paktu OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech, podle kterého „státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň pro něj a jeho rodinu, zahrnující v to dostatečnou výživu, šatstvo, byt a na neustálé zlepšování životních podmínek“. Konkrétní závazky vyplývající státům, včetně ČR byly blíže rozpracovány Výborem OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva ve Všeobecném vyjádření č. 4 z roku 1991. Výbor OSN v této souvislosti uvedl, že právo na náležité bydlení se vztahuje na každého, na jednotlivce i rodiny. Pro případ žalobce je důležité, že Výbor OSN se dotkl i otázky interpretace práva na bydlení. V tomto směru konkrétně uvedl, že „právo na bydlení by nemělo být interpretováno úzce nebo restriktivně, např. tak, že přístřeší znamená jenom střecha nad hlavou nebo přístřeším se rozumí výlučně nějaká komodita. Právo na bydlení by mělo být spíše chápáno jako právo žít někde v bezpečí, míru a důstojnosti. Takové vymezení je vhodné alespoň ze dvou důvodů. Za 1) právo na bydlení je integrálně spjato s jinými lidskými právy a základními principy, na kterých je Pakt vybudován … 2) odkaz na byt v čl. 11 odst. 1 Paktu nesmí být chápán jako pouhý odkaz na bydlení, ale jako odkaz na náležité bydlení …“. Právo na bydlení velmi úzce souvisí s právem na sociální zabezpečení, které je upraveno v čl. 9 Paktu. Jedním z aspektů práva na bydlení je totiž finanční dostupnost, což předpokládá mimo jiné i dostupnost systému sociálního zabezpečení, který náležitě reaguje na sociální rizika, přičemž Výbor OSN zdůraznil, že „sociální zabezpečení by mělo být považováno za společenské dobro a ne za pouhý nástroj ekonomické a finanční politiky“. Žalobce má za to, že výše uvedené lidskoprávní východiska by měly najít svůj odraz v tom, jak správní orgány přistupují k otázce naplňování práva na bydlení a práva na sociální zabezpečení v rámci diskrece v případě rozhodování o dávkách systému sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi. Zároveň žalobce argumentuje, že tato východiska jsou relevantní při posuzování jeho případu prismatem práva na sociální zabezpečení podle čl. 30 Listiny základních práv a svobod. Účel doplatku na bydlení v systému pomoci v hmotné nouzi. Důstojné bydlení nachází ve státním systému podpory a pomoci osobám v tíživé sociální situaci odraz ve dvou konkrétních dávkách: i) doplatek na bydlení podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a ii) příspěvek na bydlení podle zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi. Smyslem obou dávek je podpořit rodiny či jednotlivce v tom, aby si dokázali zajistit a udržet lidsky důstojné bydlení. Podle důvodové zprávy k zákonu o státní sociální podpoře, „stání sociální podpora se stává výrazem sociálního rozdělení mezi nepotřebnými a potřebnými a projevem státem organizované solidarity“. Podle NSS je účelem příspěvku na bydlení primárně poskytnout finanční pomoc na úhradu nákladů na bydlení. Podle důvodové zprávy k zákonu o pomoci v hmotné nouzi je účelem vytvořit systém dávek, které budou „sloužit k zajištění základních životních podmínek“, přičemž součástí těchto podmínek je i bydlení a účelem doplatku na bydlení je „po dobu nezbytně nutnou zajistit osobě, aby mohla krýt své náklady na bydlení tak, aby jí z jejích příjmů zbyly prostředky na živobytí“. Podle názoru žalobce doplatek na bydlení tvoří integrální součást systému pomoci v hmotné nouzi a doplňuje zejména příspěvek na živobytí tak, aby sociálně slabá rodina nebo jednotlivec měli důstojné životní podmínky, včetně důstojného bydlení. Prostřednictvím poskytování doplatku na bydlení dochází k realizaci tzv. práva na bydlení. Právo na bydlení sice není explicitně vyjádřeno v Listině základních práv a svobod, to však neznamená, že nejde o ústavně zaručené právo. Právo na bydlení lze dovodit z ustanovení čl. § 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, které říká, že každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Bydlení je bezesporu třeba vnímat jako základní životní podmínku. Pomoc v tomto směru je zajištěna prostřednictvím poskytování doplatku na bydlení a příspěvku na bydlení, který je primárně dávkou určenou k úhradě nákladů na bydlení. Problém definice bytu. Vymezení pojmu byt podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Zákon o pomoci v hmotné nouzi, který stanoví hmotněprávní podmínky nároku na doplatek na bydlení, nedefinuje pojem bytu pro účely doplatku na bydlení. Pojem bytu vymezuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Předmětem právní úpravy zákona o životním a existenčním minimu je ovšem způsob posouzení, zda příjmy osob dosahují částek životního minima (minimální hranice peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních životních potřeb) nebo existenčního minima (minimální hranice příjmů osob k „přežití“). Výslovně je v zákoně o životním a existenčním minimu určeno, že poskytování pomoci k zajištění úhrady nezbytných nákladů na bydlení stanoví zvláštní právní předpisy, kterými jsou zákon o pomoci v hmotné nouzi a zákon o státní s