5 Afs 60/2017 — Nejvyšší správní soud

29 Af 9/2019- 269 - text 27 29 Af 9/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., a JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., ve věci žalobce: a) Tabák Plus Export, spol. s r.o., IČO 029 95 905 sídlem Nové sady 606/40, Staré Brno, 602 00 Brno b) J. Š., insolvenční správce dlužníka Tabák Plus Export, spol. s r.o. sídlem Lannova tř. 16/13, 370 01 České Budějovice oba zastoupeni advokátkou JUDr. Monikou Novotnou sídlem Platnéřská 191/2, 110 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2018, č. j. 46062/18/5300-22442-706033, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále také jen „správce daně“), po provedené daňové kontrole vydal platební výměry ze dne 13. 9. 2017, č. j. 4008906/17/3004-51521-701260, č. j. 4009111/17/3004-51521-701206, č. j. 4009139/17/3004-51521-701260, a č. j. 4009173/17/3004-51521-701260, kterými žalobci a) vyměřil za zdaňovací období od 6. 6. 2004 do 30. 6. 2014, a za zdaňovací období září, říjen a listopad roku 2014 nadměrné odpočty daně z přidané hodnoty ve výši 1 920 Kč, 630 Kč, 201 338 Kč a 154 210 Kč; správce daně tak žalobci a) neuznal nárok na odpočet daně z přidané hodnoty ze zdanitelných plnění přijatých (poskytnutí služeb – dobíjecích kupónů do mobilních telefonů) od společnosti Tabák Plus, spol. s r.o. (dále jen „Tabák Plus“) v celkové výši 17 008 360 Kč. Proti těmto platebním výměrům podal žalobce a) odvolání, o němž žalovaný rozhodl tak, že je dle § 116 odst. 1 písm. c) zákona c. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) zamítl a odvoláním napadené platební výměry potvrdil. 2. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že dne 14. 5. 2014 byl žalobce a) zapsán do obchodního rejstříku. Od 6. 6. 2014 se stal plátcem daně z přidané hodnoty („DPH“). V měsících červen až listopad 2014 žalobce a) mimo jiné dodával dobíjecí kupóny tuzemských mobilních operátorů odběratelům ze Slovenska. Vzhledem k tomu, že šlo o intrakomunitární transakce, nárokoval si odpočet DPH z poskytnutých služeb. 3. Na základě provedené daňové kontroly týkající se zdaňovacích období červen až listopad 2014 správce daně uzavřel, že žalobce a) splnil veškeré formální a hmotněprávní podmínky pro vznik nároku na odpočet daně na vstupu. Doložil, že nákupy kupónů byly fakticky uskutečněny a že byly použity v rámci ekonomické činnosti. Žalobce a) tedy ve vymezených zdaňovacích obdobích uplatnil nárok na odpočet daně z přidané hodnoty u jím přijatých zdanitelných plnění v souladu s § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). Správce daně však konstatoval, že se žalobce a) stal účastníkem řetězce zasaženého podvodem na DPH, přičemž zjištěné skutečnosti svědčily o tom, že o existenci tohoto podvodu věděl, a že nepřijal taková opatření, která lze po něm s ohledem na rozsah a charakter plnění spravedlivě požadovat, aby svojí účasti na podvodu na DPH předešel. Správce daně proto žalobci a) neuznal nárok na odpočet DPH na vstupu u nákupu všech dobíjecích kupónů, které nakoupil od společnosti Tabák Plus (nyní v konkursu) a které následně žalobce a) prodal odběratelům ze Slovenska. S tímto závěrem se žalovaný ztotožnil. 4. Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci žalobu, v níž navrhli, aby soud dané rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalobci v žalobě tvrdí, že se žalovaný dopustil nesprávného posouzení skutkového stavu, když pominul rozhodné skutečnosti, které vyšly v daňovém řízení najevo, a v důsledku toho chybně aplikoval příslušné právní normy. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 5. Žalobci, insolvenční správce žalobce a) a samotný žalobce a), podali proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného žalobu. Uvedli, že předmětem činnosti žalobce a) bylo zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod. Založení žalobce a) bylo součástí plánované úpravy v rámci koncernu, přičemž hlavní náplní jeho činnosti bylo dodávání trafikového sortimentu mimo Českou republiku. V předmětném období žalobce a) dodával mimo jiné dobíjecí kupóny šesti zákazníkům ze Slovenské republiky. Jednalo se o intrakomunitární plnění, proto nebyla uplatněna DPH. Žalobci nesouhlasí se závěrem žalovaného, že se žalobce a) stal účastníkem řetězce zasaženého podvodem na DPH a že skutečnosti zjištěné v řízení nasvědčují tomu, že věděl o existenci podvodu a nepřijal opatření, aby své účasti na podvodu zabránil. 6. Z § 72 a § 73 zákona o DPH dle žalobců nelze dovodit, že by odpovědnost za podvod na DPH spáchaný jinou osobou mohla bez dalšího spočinout na plátci, který nárokuje odpočet daně. To dokládá i příslušná judikatura Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), potažmo Nejvyššího správního soudu. Lze tak učinit pouze při kumulativním splnění dvou podmínek, tj. při existenci podvodného řetězce u konkrétních dodávek (objektivní podmínka), pokud odběratel/dodavatel věděl či musel vědět o podvodu (subjektivní podmínka). Důkazní břemeno přitom nese správce daně. Žalovanému se však nepodařilo prokázat naplnění uvedených podmínek. 7. Žalobci uvedli, že ve všech případech nebyla řádně prokázána existence podvodu v aspektu chybějící daně. V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu nemohou být důvodem pro neuznání nároku na odpočet pochybnosti vzešlé z činnosti obchodních partnerů. Existence daňového podvodu nemůže být založena na zjištění o nekontaktnosti dodavatelské společnosti ve spojení s minimální DPH, kterou tato společnost přiznala a odvedla. V případě odběratele CREDIT MOBILE, s. r. o. (dále „Credit Mobile“) žalovaný založil svůj závěr toliko na předpokladu, že na této společnosti tkví chybějící daň z důvodu její nekontaktnosti. Žalobce a) však nelze postihovat za domnělý daňový podvod, není-li objektivně zjištěno, že podvod na DPH byl konkrétní osobou skutečně spáchán. Nelze presumovat podvod na DPH jen z důvodu nemožnosti ověřit obsah daňových přiznání podaných tímto subjektem; navíc žalovaný nevzal v potaz, že příslušné dobíjecí kupóny nemusel daný subjekt prodat jako celek jen ve sledovaném zdaňovacím období, v jehož rámci správce daně posuzoval povahu transakcí této společnosti. Navíc skutečnost, že se Credit Mobile stal pro slovenského správce daně nekontaktní v lednu 2015, mohla souviset se změnou na pozici jednatele. Nadto je rozhodné, zda daňový subjekt byl kontaktní v době, kdy docházelo k dodávkám zboží, nikoliv v době vyřizování žádosti o mezinárodní výměnu informací. Credit Mobile ve svých daňových přiznáních vykázal pořízení služeb z jiného členského státu. Z argumentace žalobců plyne, že skutečnost, že Credit Mobile nevykazuje intrakomunitární transakce na výstupu, ani absence materiálního zázemí, o podvodu nevypovídá. 8. Ani odběratel BULL-stav s. r. o. (dále „Bull-stav“) nebyl podle žalobců řádně prověřen. Pro konstatování chybějící daně nepostačuje, že společnost je pro slovenského správce daně nekontaktní a zabývá se stavební činností. Vyjádření paní S. nelze brát v potaz, neboť před slovenským správcem daně vystupovala za společníka M. S. (manžela), nikoliv za Bull-stav; pan S. nebyl jednatelem, přičemž nákupy kupónů realizoval právě jednatel. 9. Závěr žalovaného o existenci podvodu na dani podle žalobců minimálně v případě Credit mobile a Bull-stav nemá oporu v provedeném dokazování. 10. Z šesti odběratelů žalobce a) ze Slovenska lze připustit, že pouze ONE LINE s. r. o. (dále „One line“) neplnil své daňové povinnosti; s ním však proto byla spolupráce ukončena. Z hlediska vědomosti žalobce a) o podvodném jednání je přitom zásadní, zda k podvodnému jednání došlo u odběratelů žalobce a) či u dalších článků řetězce. Žalobce a) nemůže být činěn odpovědným za jednání dalších odběratelů svých zákazníků, s nimiž neměl žádné obchodní vztahy. 11. K jednotlivým objektivním okolnostem pak žalobci rozvedli konkrétní úvahy, proč dané skutečnosti nenasvědčují vědomosti o podvodu. Mají za to, že závěry žalovaného jsou založeny na spekulacích, aniž by byly zmíněny konkrétní důkazní prostředky prokazující, že žalobce a) o podvodném jednání skutečně věděl či vědět mohl. Žalovaným zmíněné okolnosti o absenci dobré víry žalobce a) nevypovídají. 12. Žalobci a) také nelze vytýkat vědomost o existenci podvodu na dani u společnosti Tabák Plus. V roce 2010 se Policie ČR tohoto subjektu dotazovala na obchodování s dobíjecími kupóny, prošetřována však byla společnost Alfax s. r. o. Proti ostatním odběratelům trestní řízení vedeno nebylo. Nedocházelo tedy k opakovanému prošetřování obchodů s dobíjecími kupóny, z něhož by měl žalobce a) pojmout podezření o rizikovosti obchodování s dobíjecími kupóny. O větším prošetřování těchto obchodů se Tabák Plus dozvěděl až 20. 5. 2015 z žádosti policie o poskytnutí faktur. N