9 Afs 32/2007 — Nejvyšší správní soud

30 Af 1/2019- 78 - text 8 30 Af 1/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: P. H. zastoupen TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s.r.o. sídlem Jiráskova 1284, Vsetín proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2018, čj. 48724/18/530021441712599 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podnikal jako fyzická osoba v provozování hracích automatů, nákupu a prodeji zboží a stavebnictví. V letech 2015 – 2017 u něj Finanční úřad pro Zlínský kraj, Územní pracoviště ve Vsetíně (dále jen „finanční úřad“ nebo „správce daně“), provedl daňovou kontrolu a na jejím základě mu sedmi platovými výměry vydanými dne 27. 11. 2017 doměřil na dani z přidané hodnoty (dále též „DPH“ nebo „daň“) celkem 803 675 Kč. Daň stanovil finanční úřad žalobci jednak z pořízení zboží z jiného členského státu EU (konkrétně z Polska), dále doměřil daň na výstupu z některých tuzemských zdanitelných plnění (zčásti poskytnutých žalobcem a zčásti jím přijatých v režimu přenesení daňové povinnosti), a konečně neuznal nároky žalobce na odpočet daně z celé řady přijatých tuzemských zdanitelných plnění. Odvolání žalobce proti uvedeným platebním výměrům zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 8. 1. 2019. II. Argumentace žalobce 2. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit jako nezákonné. Soud zde shrnuje argumenty z žaloby a následné repliky. 3. Ačkoliv závěry daňové správy se týkají celé řady nejrůznějších plnění, žalobce se zaměřuje pouze na jejich část, konkrétně na nákupy a dodávky oken. Uvádí, že nakupoval okna jen od tří dodavatelů (dvou polských společností – Ślaska Fabryka Okien a Castorama polska, a jedné české v režimu přenesení daňové povinnosti – T. P.Doorwin). Podle žalobce není možné, aby mu správce daně zahrnul do základu daně prodeje oken odběratelům, a zároveň zpochybnil jejich nákup, neboť je zřejmé, že je někde nakoupit musel. Finanční úřad vydal výzvu k prokázání skutečností, která splňovala pouze formální požadavky. Neopřel v ní však své pochybnosti, zda žalobce použil nakoupená okna ke své ekonomické činnosti, o jakékoliv objektivní důvody [zde žalobce odkázal na § 92 odst. 5 písm. b) daňového řádu a na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 39/2010 – 124, č. j. 2 Afs 24/2007 – 119, č. j. 5 Afs 11/2013 – 63 a č. j. 6 Afs 148/2016  30]. Přesto žalobce předložil faktury přijaté, na které ručně doplnil čísla faktur vydaných, aby je bylo možno „spárovat“ (tedy unesl své důkazní břemeno i tím, že předložil finančnímu úřadu své účetnictví a jiné daňové evidence podle § 72 a § 73 zákona o DPH). Správce daně sám uvedl, že tyto doklady eviduje. Ústně také žalobce finančnímu úřadu sdělil, že faktury společnosti Ślaska Fabryka Okien obsahují kolonku „uwagi do dokumentu“, kde jsou uvedeni koneční příjemci, odběratelé žalobce. Finanční úřad si tedy mohl ověřit provedená plnění u žalobcových odběratelů, přesto podle něj pochybnosti přetrvaly. Žalovaný svým postupem porušil podle žalobce princip daňové neutrality. Nárok na odpočet DPH není dobrodiním státu, ale esenciální součástí systému DPH (zde žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 252/2017 – 31). U přijatých zdanitelných plnění z jiného státu a u plnění přijatých v režimu přenesení daňové povinnosti by byl odpočet vyloučen pouze v případě, že by žalobce okna použil pro svou osobní potřebu nebo pro osvobozená plnění. Dále je možné odpočet odepřít v situacích přesně vymezených judikaturou, tj. když daňový subjekt neprokáže faktickou realizaci přijatých plnění nebo když se vědomě účastní daňového podvodu. Nic takového však u žalobce nenastalo. 4. V samostatném žalobním bodě pak žalobce brojí proti tomu, že mu finanční úřad doměřil DPH na výstupu z prodeje oken odběrateli Q.S.WATT, ačkoliv tento prodej proběhl v režimu přenesení daňové povinnosti. Pokud měl správce daně pochybnosti o tom, zda se plnění vůbec uskutečnilo, měl je vyjmout ze základu daně. Pochybovalli o tom, kdo byl žalobcovým odběratelem, jelikož společnost Q.S.WATT byla nekontaktní, měl pokračovat v dokazování a tuto transakci si ověřit u odběratelů společnosti Q.S.WATT, tj. ZŠ Šumvald a ZŠ Andělská Hora (zde žalobce odkázal na § 92 odst. 2 daňového řádu). 5. Žalobce uzavírá, že finanční správa jej neuznáním odpočtů a doměřením daně v podstatě potrestala za to, že v jeho evidenci byly velké nedostatky, že jeho účetní mu zprvu předkládala různé údaje a později dokonce tato účetní přestala úplně komunikovat s finančním úřadem i se žalobcem. Žalobce se snažil vzniklou situaci řešit, jak nejlépe dovedl. Postup žalovaného proto vnímá jako nepřípustný a rozporný se smyslem a účelem správy daní, kterým je správné stanovení daně (zde žalobce odkázal na § 1 odst. 2 daňového řádu). III. Argumentace žalovaného 6. Žalovaný navrhuje podanou žalobou zamítnout a argumentuje podrobně ke každému žalobnímu bodu. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Řízení před krajským soudem 7. Ve věci proběhlo dne 28. 1. 2021 na žádost žalobce ústní jednání podle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Obě strany při něm setrvaly na svých stanoviscích a žádné důkazy nad rámec správního spisu nenavrhly. Žalobce objasnil na základě dotazů soudu některá svá žalobní tvrzení. V. Posouzení věci krajským soudem 8. Žaloba není důvodná. Skutková zjištění 9. Soud nejprve stručně nastíní skutkový stav, jak vyplynul z napadeného rozhodnutí a ze správního spisu (v němž soud ověřoval skutečnosti, které byly mezi stranami sporné), a to jen v rozsahu potřebném pro následné právní posouzení věci. 10. Žalobcovo účetnictví vedla externí účetní, která jej také zprvu zastupovala v daňovém řízení. Dne 21. 12. 2015 zahájil finanční úřad u žalobce daňovou kontrolu, přičemž žalobce předložil ke kontrole jednak svá řádně podaná daňová přiznání, a dále daňová přiznání označená slovy „po opravě“ a k nim řadu dokladů, jež v řádně podaných daňových přiznáních nebyly zahrnuty (č. l. 6871 daňového spisu). Finanční úřad odhalil v žalobcově daňové evidenci nesrovnalosti, ovšem žalobcova účetní svého klienta takříkajíc „nechala na holičkách“ – s finančním úřadem komunikovala jen sporadicky a k jednáním se nedostavovala. Dne 12. 2. 2016 vydal finanční úřad výzvu k prokázání skutečností (č. l. 52 daňového spisu), na kterou žalobce nijak nereagoval navzdory tomu, že mu finanční úřad opakovaně prodlužoval stanovenou lhůtu z důvodu údajné nemoci jeho účetní. Teprve dne 22. 5. 2017 vypověděl žalobce své účetní plnou moc a dne 8. 6. 2017 pověřil svým zastupováním daňového poradce, který jej zastupuje i v nynějším soudním řízení (č. l. 2526 daňového spisu). Dne 30. 6. 2017 seznámil finanční úřad žalobce a jeho nového zástupce s výsledkem kontrolního zjištění (č. l. 39 daňového spisu). Žalobcův zástupce, opět po opakovaném prodlužování stanovené lhůty, předal nakonec dne 12. 9. 2017 finančnímu úřadu své velmi stručné vyjádření a k němu připojil bez bližšího vysvětlení desítky nejrůznějších dokladů (č. l. 4651 daňového spisu). Správce daně zaslal žalobci dne 20. 11. 2017 zprávu o daňové kontrole (č. l. 38 daňového spisu) a na jejím základě pak dne 27. 11. 2017 vydal dodatečné platební výměry na DPH (č. l. 1824 daňového spisu). Pochybnosti správce daně 11. Dříve než se soud začne zabývat jednotlivými žalobními body, uvádí, že předmětem jeho podrobnějšího zkoumání nebude nákup od polské společnosti Castorama polska. Při jednání totiž žalobce na dotaz soudu upřesnil, že v daném případě nešlo o pořízení oken, nýbrž vrtačky nebo jiného nářadí, neboť Castorama je polský nákupní řetězec prodávající potřeby pro řemeslníky. Je zjevné, že do žaloby se odkaz na toto plnění dostal nedopatřením, neboť žalobní argumentace věcně k nákupu řemeslnického nářadí a jeho dalšímu využití při ekonomické činnosti žalobce vůbec nesměřuje – týká se výhradně jen vzájemně souvisejících nákupů a prodejů oken (tomu odpovídá i fakt, že na fakturu od společnosti Castorama žalobce žádné číslo odpovídající faktury vydané nedoplnil). Níže uvedené důvody, jež osvětlují, z čeho pramenily oprávněné pochybnosti správce daně a proč žalobce neunesl v řízení důkazní břemeno, lze nicméně přiměřeně vztáhnout i na toto plnění. 12. První spornou otázkou ohledně nákupu a prodeje oken je, zda správce daně projevil v průběhu řízení důvodné pochybnosti o skutečnostech, které žalobce v daňovém přiznání, resp. v daňovém řízení tvrdil. Krajský soud má za to, že se tak stalo. Jednotlivé skutečnosti, které správce daně k vydání výzvy vedly, je totiž