§ 92 daňový řád – Dokazování
Zákon daňový řád · 280/2009 Sb. · účinné od 1. 1. 2021 · Daňové právo
Stručně: Paragraf 92 daňového řádu upravuje pravidla dokazování v daňovém řízení, stanovuje, kdo dokazování provádí, jaké jsou povinnosti správce daně a daňového subjektu při prokazování skutečností a co všechno správce daně prokazuje. Správce daně aktivně zjišťuje skutečnosti: Správce daně není vázán pouze návrhy daňového subjektu a má povinnost zjistit všechny rozhodné skutečnosti pro správné stanovení daně co nejúplněji. (§ 92 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, znění účinné od 1. 1. 2021)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Dokazování
- Týká se: správce daně, daňový subjekt
- Judikatura: na § 92 odkazuje 5 174 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné od (předchozí znění: co se změnilo)
- Zdroj: e-Sbírka, 280/2009 Sb.
(1) Dokazování provádí příslušný správce daně nebo jím dožádaný správce daně.
(2) Správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji, a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů.
(3) Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém tvrzení a dalších podáních.
(4) Pokud to vyžaduje průběh řízení, může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to za předpokladu, že potřebné informace nelze získat z vlastní úřední evidence.
(5) Správce daně prokazuje
a) oznámení vlastních písemností,
b) skutečnosti rozhodné pro užití právní domněnky nebo právní fikce,
c) skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem,
d) skutečnosti rozhodné pro posouzení skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti,
e) skutečnosti rozhodné pro uplatnění následku za porušení povinnosti při správě daní,
f) skutečnosti rozhodné pro posouzení účelu právního jednání a jiných skutečností rozhodných pro správu daní, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu.
(6) Navrhuje-li v řízení účast třetí osoby daňový subjekt, je povinen současně s návrhem sdělit správci daně potřebné údaje o této třetí osobě a informaci o tom, které skutečnosti hodlá účastí této třetí osoby prokázat nebo vysvětlit, popřípadě jiný důvod účasti. Není-li návrhu vyhověno, správce daně o tom vyrozumí daňový subjekt s uvedením důvodu.
(7) Správce daně po provedeném dokazování určí, které skutečnosti považuje za prokázané a které nikoliv a na základě kterých důkazních prostředků; o hodnocení důkazů sepíše úřední záznam, pokud se toto hodnocení neuvádí v jiné písemnosti založené ve spise.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Správce daně aktivně zjišťuje skutečnosti: Správce daně není vázán pouze návrhy daňového subjektu a má povinnost zjistit všechny rozhodné skutečnosti pro správné stanovení daně co nejúplněji.
- Daňový subjekt prokazuje svá tvrzení: Daňový subjekt musí prokázat všechny skutečnosti, které uvádí ve svých daňových tvrzeních a dalších podáních.
- Správce daně může vyzvat k doplnění: Pokud správce daně potřebuje další informace, které nemá ve své evidenci, může daňový subjekt vyzvat k prokázání konkrétních skutečností.
- Správce daně prokazuje specifické skutečnosti: Správce daně má povinnost prokazovat například doručení svých písemností, použití právních domněnek, vyvracení věrohodnosti dokladů daňového subjektu nebo skutečný obsah právních jednání.
Na co si dát pozor
- Pokud navrhujete účast třetí osoby v řízení, musíte správci daně sdělit její údaje a důvod účasti, jinak nemusí být váš návrh přijat.
- Správce daně po dokazování určí, co považuje za prokázané a co ne, a to na základě konkrétních důkazů, o čemž sepíše úřední záznam.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 92
Jak soudy aplikují § 92
Poukazuje na § 92 odst. 5 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, podle něhož správce daně prokazuje důvodné pochybnosti o tom, že tvrzení daňového subjektu a doklady jím předložené jsou věrohodné, úplné, průkazné nebo správné.
… není povinen prokazovat svoji nevinu, respektive prokazovat nebo vyvracet skutečnosti, které mají vliv na rozhodnutí o jeho vině, a to na rozdíl od řízení daňového, v němž daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních (viz § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb.).
Podle § 92 odst. 3 daňového řádu prokazuje daňový subjekt všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém tvrzení a dalších podáních.
Právní otázky
Související
§ 218 Doplnění dokazování (Zákon o trestním řízení soudním (trestní)§ 206e Dokazování (Zákon o trestním řízení soudním (trestní)§ 51 Dokazování (Zákon správní řád)§ 88 DOKAZOVÁNÍ (Zákon o trestním řízení soudním (trestní)§ 213a (Občanský soudní řád)