4 Afs 102/2022 — Nejvyšší správní soud

30 Af 46/2020- 85 - text 9 30 Af 46/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a JUDr. Václava Štencela, MA ve věci žalobkyně: Jarošovský pivovar a. s. Pivovarská 303, Jarošov, 686 01 Uherské Hradiště proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2020, č. j. 16716-2/2020-900000-312, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem nyní projednávané věci je posouzení, zda pivo vyráběné žalobkyní má být zdaňováno sníženou či základní sazbou spotřební daně. 2. Žalobkyně v daňových přiznáních ke spotřební dani z piva za zdaňovací období únor 2017 až říjen 2018 uplatnila sníženou sazbu spotřební daně z piva ve výši 16 Kč/hl určenou pro malé nezávislé pivovary vyrábějící do 10 000 hl piva ročně podle ustanovení § 85 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. 3. Dne 11. 12. 2018 provedl Celní úřad pro Zlínský kraj v prostorách daňového skladu žalobkyně místní šetření dle ustanovení § 80 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, které mělo za cíl prověřit splnění podmínek plynoucích z § 82 zákona o spotřebních daních pro zařazení daňového skladu žalobkyně do kategorie malého nezávislého pivovaru. Celní úřad po provedeném šetření dospěl k závěru, že žalobkyni nelze považovat za malý nezávislý pivovar z důvodu nesplnění podmínky právní a hospodářské nezávislosti na jiném pivovaru dle § 82 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních. Zjistil, že řídící a vlastnické struktury žalobkyně jsou propojeny s pivovarem Znojemský městský pivovar, a. s., Hradní 87/2, 669 02 Znojmo (viz protokol o místním šetření č. j. 89518/2018-640000-32.1). 4. Celní úřad proto vyzval žalobkyni dne 10. 1. 2019 k podání dodatečných daňových přiznání na daň z piva za kontrolovaná zdaňovací období. Žalobkyně v návaznosti na výzvu celního úřadu podala dne 8. 2. 2019 dodatečná daňová přiznání, v nichž vyčíslila daň ve výši 0 Kč. K nim přiložila průvodní dopis datovaný dne 7. 2. 2019, ve kterém vyjádřila svůj nesouhlas se závěry celního úřadu. Trvala na tom, že splňuje podmínky malého nezávislého pivovaru a náleží jí snížená sazba daně. 5. Dne 29. 4. 2019 zahájil celní úřad u žalobkyně daňovou kontrolu, jejímž předmětem byly daňové povinnosti a tvrzení ke spotřební dani z piva za výše uvedené zdaňovací období, a to v rozsahu splnění podmínek vyplývajících z § 82 zákona o spotřebních daních. Po provedené kontrole celní úřad uzavřel, že žalobkyni nelze považovat za malý nezávislý pivovar, neboť je právně a hospodářsky závislá na jiném pivovaru. Neuznal jí proto nárok na uplatnění snížené sazby spotřební daně z piva pro malé nezávislé pivovary za kontrolované zdaňovací období a dovodil nutnost použití základní sazby daně ve výši 32 Kč/hl. Následně 20 dodatečnými platebními výměry ze dne 15. 1. 2020 (specifikovanými ve výrokové části napadeného rozhodnutí) doměřil žalobkyni spotřební daň z piva v celkové výši 990 236 Kč (za únor 2017 nicméně doměřil daň ve výši 0 Kč). 6. Proti dodatečným platebním výměrům brojila žalobkyně odvoláním, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí celního úřadu potvrdil. II. Obsah žaloby 7. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a věcně nesprávné v celém jeho rozsahu. Podle jejího názoru není rozhodné personální propojení se Znojemským městským pivovarem, ale fakt, že obě společnosti jsou na sobě hospodářsky nezávislé, mají jinou strategii, jiné produkty a jiné zákazníky. Společná produkce obou subjektů nedosahuje limitu 200 000 hl pro malý nezávislý pivovar. Vzájemná vlastnická propojenost dvou pivovarů tak nemůže mít vliv na nezávislost a malost obou pivovarů. Výklad žalovaného je formalistický a vede k daňové diskriminaci žalobkyně. 8. Smyslem výhody spočívající ve snížené sazbě spotřební daně je poskytnutí kompenzace vyšších nákladů, které mají malé pivovary oproti velkým pivovarům. Spolupracující malé nezávislé pivovary se považují za jeden malý nezávislý pivovar, pokud jejich společný roční výstav piva nepřekročí 200 000 hl. Toto kvantitaviní kritérium je přitom rozhodující. Žalobkyni tak musí být přiznána snížená sazba daně, neboť i po přičtení výroby piva Znojemským městským pivovarem činí celkový výstav v roce 2018 zhruba 8100 hl piva. Aplikace základní sazby daně je zjevně v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy. 9. Upozornila na definici malého nezávislého pivovaru obsaženou v čl. 4 odst. 2 směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. 10. 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů (dále jen „směrnice“), která malým nezávislým pivovarům umožňuje spolupracovat nehledě na jejich vzájemné vztahy. Tím že česká právní úprava požadavek nezávislosti do § 82 odst. 5 zákona o spotřebních daních včlenila, dopustila se nesprávné implementace směrnice. Žalobkyně se proto dožaduje přímého účinku směrnice. 10. Obecný zákaz diskriminace vyplývá z čl. 18 Smlouvy o fungování Evropské unie. Úprava obsažená v § 82 zákona o spotřebních daních je s tímto ustanovením v rozporu. K tomu odkázala na judikaturu Soudního dvora Evropské unie („SD EU“), z níž plyne, že pokud se subjekty nacházejí ve srovnatelné situaci, musí s nimi být zacházeno stejným způsobem, případně musí existovat důvod pro odlišné zacházení. Všechny tyto podmínky jsou dle žalobkyně naplněny. Pokud mají subjekty roční výstav do 10 000 hl, měly by být zdaňovány sníženou sazbou daně nehledě na formální odlišnosti v majetkové struktuře. Výklad žalovaného vede k tomu, že žalobkyně je zdaňována vyšší sazbou než srovnatelné či ekonomicky silnější daňové subjekty. 11. Podle žalobkyně na věc nedopadá rozhodnutí SD EU ve věci C-83/08, Glückauf Brauerei, neboť objem výstavu zde posuzovaných pivovarů překračoval limit 200 000 hl. Z daného rozhodnutí plyne, že primárním aspektem pro přiznání osvobození je roční výstav pivovaru. To žalovaný nezohlednil. 12. Žalobkyně je přesvědčena, že splňuje veškeré podmínky pro to, aby vzhledem k velikosti jejího výstavu byla považována za malý nezávislý pivovar a mohla aplikovat nižší sazbu spotřební daně. To prokazuje rovněž stanovisko Ing. Šulce, které přiložila k žalobě. 13. Navrhla proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl, že by došlo k nesprávné implementaci směrnice do právního řádu České republiky, nebo že by došlo k daňové diskriminaci. Žalobkyně nesplnila zákonné podmínky pro aplikaci snížené sazby daně. S ohledem na vlastnickou propojenost se Znojemským městským pivovarem ji nelze považovat za malý nezávislý pivovar. V podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 15. Odmítl námitku daňové diskriminace. Test, který žalobkyně provedla v napadeném rozhodnutí, se týkal diskriminace na základě státní příslušnosti. To však nebylo podstatou nyní projednávané věci. Českému zákonodárci nevyplývá z povahy směrnice povinnost doslovné transpozice čl. 4 odst. 2, proto se podmínky spolupráce pivovarů mohou v členských státech lišit. 16. Přestože je žalobkyně svým výstavem malým pivovarem, nemůže být z důvodu majetkové propojenosti s jiným pivovarem považována za malý nezávislý pivovar. Na tuto skutečnost nemá vliv, že žalobkyně se Znojemským městským pivovarem nijak nespolupracuje. 17. Současná právní úprava spolupráce pivovarů přestavuje restriktivnější pojetí než směrnice. Jedná se však o benevolentnější pojetí, než jakým by bylo absolutní vyloučení možnosti spolupráce pivovarů. Žalovaný je přesvědčen, že je na vůli členských států, jaká kritéria pro sníženou sazbu daně zvolí. Nelze proto přijmout požadavek na přímý účinek směrnice. Primárním účelem směrnice je harmonizace struktury spotřebních daní z alkoholu. Směrnicí je v čl. 4 dána členským státům volnost, nikoliv povinnost uplatnit sníženou sazbu daně za podmínky splnění testu nezávislosti. Členským státům je však ponechána určitá míra uvážení. Tato část směrnice ani nemusela být transponována. K uplatnění přímého účinku tak nejsou splněny podmínky. 18. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl. IV. Další vyjádření účastníků řízení 19. V podání ze dne 29. 1. 2021 žalobkyně setrvala na argumentaci obsažené v žalobě. Navrhla provedení dokazování stanoviskem prof. G. k výkladu § 82 zákona o spotřebních daních. V replice ze dne 15. 2. 2021 zopakovala, že právě srovnání případu žalobkyně s jinými právními úpravami platnými v jiných členských státech zakládá diskriminaci žalobkyně na základě státní příslušnosti. Doplnila, že o špatné implementaci směrnice kromě nadbytečné podmínky nezávislosti svědčí také úprava podmínek pro pivovary, které vyrábí pivo v licenci. Směrnice totiž neumožňuje za malý nezávislý pivovar považovat ten, který vyrábí pivo v licenci. Transpozic