1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 17/2021- 33 - text  7 41 Ad 17/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci[OBRÁZEK][OBRÁZEK] žalobce: V. H. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 12. 2021, č. j. RN-X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobce neúspěšně žádal o zvýšení starobního důchodu. Měl za to, že žalovaná při jeho výpočtu vycházela z nesprávného zhodnocení koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu a nesprávně na jeho případ aplikovala § 76a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“). To samé namítá i v nyní podané žalobě. Krajský soud proto musel posoudit, zda žalovaná rozhodla správně. II. Rozhodnutí žalované a související skutkové okolnosti věci 2. Žalobce podal dne 4. 6. 2021 žádost o zvýšení starobního důchodu. Svojí žádost opíral zejména o tvrzení, že při výpočtu výše jeho důchodu došlo k chybě spočívající v použití nesprávného koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu za rok 1978. Správní orgány podle žalobce nesprávně použily koeficient 7,4233 místo 13,7306. Namítal také, že se na něj neměl aplikovat § 76a a § 74a odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. 3. Žalovaná rozhodnutím ze dne 17. 9. 2021, č. j. X žádost žalobce zamítla pro nesplnění podmínek stanovených v § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s písm. b) zákona o důchodovém pojištění („prvostupňové rozhodnutí“). Vysvětlila, že při výpočtu výše starobního důchodu bylo nutné použít koeficient 7,4233, který vyplývá z nařízení vlády č. 414/2005 Sb. Žalobcem namítaný koeficient ve výši 13,7306 upravený nařízením vlády č. 260/2019 Sb., se použije až na důchody přiznané v roce 2020. Žalobci však byl přiznán důchod v roce 2006. 4. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky. Odkazoval na nařízení vlády č. 414/2005 Sb., ze kterého dovozoval, že pro výpočet výše důchodu se měl použít koeficient 13,7306. Zopakoval také své výhrady vůči použití § 76a a § 74a odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. 5. Rozhodnutím ze dne 2. 12. 2021, č. j. X, žalovaná námitky žalobce zamítla („rozhodnutí o námitkách“). Podrobně žalobci popsala, jakým způsobem v roce 2010 vypočítala výši jeho starobního důchodu. III. Žaloba 6. Žalobce podává „žalobu na rozhodnutí žalované ze dne 17. 9. 2021, č. j. X pro nesprávný úřední postup“ a žádá o zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12. 5. 2010, č. j. X. Namítá, že v uvedeném rozhodnutí z roku 2010 je nesprávně uveden koeficient zhodnocení pro výpočet jeho starobního důchodu. Žalobce pracoval v zaměstnání v uranovém průmyslu ode dne 3. 6. 1966 do 29. 1. 1979 se zařazením do kategorie I. AA URAN s nárokem na starobní důchod ode dne 29. 11. 1997 a přiznáním ke dni 1. 7. 2006. 7. Žalobce dále polemizuje s tvrzeními žalované v rozhodnutích ze dne 12. 5. 2010, rozhodnutí ze dne 18. 7. 2012, 14. 8. 2012, 7. 9. 2012 a ve vyjádření ze dne 27. 1. 2014. Uvádí, že vzhledem k tomu, že přechodné ustanovení zákona č. 264/2006 Sb. stanoví, že procentní výměra starobních důvodů přiznaných v obdobích od 1. 1. 1996 do 30. 6. 2006 je vypočítávána podle tohoto zákona, nelze uvedené použít na něj, neboť mu byl starobní důchod přiznán až dne 1. 7. 2006. Žalobce se podivuje, proč žalovaná v rozhodnutí upřednostňuje § 74a odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, který se na něj nevztahuje z důvodu dovršení 50 let před 30. 6. 2006. Žalobce namítá řadu pochybení žalované, na které upozorňoval již ve svých námitkách v roce 2012. Sděluje, že v rozhodnutí ze dne 18. 7. 2012 je uváděn výpočtový základ za období 1976 až 1985, v rozhodnutí ze dne 7. 9. 2012 je stanoven výpočtový základ za období 1986 až 2005, navíc došlo k opožděnému zaslání osobního listu důchodového pojištění ze dne 3. 8. 2012. Dodává, že vyjádření žalované ze dne 22. 4. 2014 nemá oporu v zákoně. Žalobce pak uzavírá, že jeho žádost o zvýšení starobního důchodu byla vyřízena až po urgenci na oddělení stížnostním po uplynutí zákonné doby. IV. Vyjádření žalované 8. Žalovaná poukázala na to, že žalobce od doby přiznání starobního důchodu v roce 2010 z různých důvodů opakovaně neúspěšně žádá o zvýšení starobního důchodu. Žalovaná při výpočtu výše žalobcova důchodu zohlednila to, že žalobce více než 10 let pracoval v uranových dolech. Postupovala v souladu s § 71 a § 76a zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná provedla výpočet procentní výměry starobního důchodu jak podle předpisů platných před 1. 1. 1996, tak po 31. 12. 1995. Za datum vzniku nároku považovala datum 29. 11. 1997, kdy žalobce dosáhl 50 let věku. Obsah napadeného rozhodnutí se tímto výpočtem velmi podrobně zabýval se závěrem, že pro žalobce se jako výhodnější jednoznačně ukázal postup podle zákona o důchodovém pojištění. Proto žalobci náležela procentní výměra 8.678 Kč, která následně podléhala jednotlivým valorizačním zvýšením. Rozhodnutím ze dne 12. 5. 2010 tak byl žalobci od 1. 7. 2006 přiznán starobní důchod ve výši 12 123 Kč, v nichž se tato valorizační zvýšení již zobrazila. 9. Pokud se žalobce domáhá změny data přiznání starobního důchodu, žalovaná upozornila, že podle § 86 odst. 4 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., lze o změnu data přiznání důchodu nebo jeho výplaty žádat pouze do 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Žalobce se přitom s rozhodnutím o přiznání důchodu seznámil nejpozději v červnu 2012. 10. Žalovaná dodala, že výše starobního důchodu je závislá na dvou základních faktorech, kterými jsou délka doby pojištění a výše dosahovaných vyměřovacích základů v jednotlivých kalendářních letech. V předmětné věci je rozhodujícím faktorem rovněž doba zaměstnání v uranových dolech. Žalobce se svými námitkami domáhá přepočtu výše starobního důchodu včetně změny data jeho přiznání. Co se však týká výše starobního důchodu, respektive jeho procentní výměry, jestliže žalobce nevznesl námitku proti rozsahu zhodnocené doby pojištění a výši vyměřovacích základů v jednotlivých kalendářních letech rozhodného období, tak vzhledem ke skutečnosti, že výpočet je prováděn pomocí výpočetní techniky (a to včetně přiřazování výše přepočítacích koeficientů náležejících ke každému kalendářnímu roku rozhodného období), je omyl v takovémto výpočtu de facto vyloučen. 11. K dalším námitkám žalobce k dřívějším rozhodnutím žalovaná poukázala na to, že žalobce využil možnost podat žalobu pouze v jednom případě a ta nebyla úspěšná. Tato rozhodnutí jsou tak pravomocná a vykonatelná. V. Jednání před krajským soudem 12. Žalobce trval na jednání v této věci, které se konalo dne 14. 9. 2022. V jeho úvodu se žalobce dotkl části žalobních bodů, které vznesl ve své žalobě. Většinově se ovšem věnoval vývoji svého důchodového příběhu, který předcházel vydání rozhodnutí o námitkách i prvostupňovému rozhodnutí. A kritizoval žalovanou ji za její přístup k jeho osobě v jednotlivých řízeních o jeho žádostech a stížnostech. Zástupce žalované odkázal na rozhodnutí o námitkách a vyjádření k žalobě. 13. Krajský soud pak zamítl návrh žalobce na ustanovení znalce z oboru důchodového pojištění. Otázka správnosti výpočtu výše starobního důchodu žalobce, která je jádrem této věci, je totiž otázkou výkladu a použití zákona o důchodovém pojištění a souvisejících vyhlášek, nikoliv otázkou odborných znalostí. A zodpovězení této otázky je úkolem soudu, nikoliv znalce. Žalobcem požadovaný znalecký odbor (i z toho důvodu) ostatně ani neexistuje. Obojí žalobce zjevně překvapilo. Nedůvodně zřejmě očekával, že jeho žalobu po věcné stránce posoudí a rozhodnutí o námitkách přezkoumá někdo jiný než soud, na který se ovšem podáním žaloby obrátil. Po závěrečných návrzích žalobce i zástupce žalované krajský soud vyhlásil tento rozsudek. VI. Posouzení věci krajským soudem 14. Žaloba splňuje podmínky své přípustnosti. Podala ji oprávněná osoba v zákonné lhůtě. Krajský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 15. Žaloba není důvodná. 16. Krajský soud v prvé řadě upozorňuje, že předmětem tohoto soudního přezkumu může být pouze rozhodnutí o námitkách z prosince 2021. Krajský soud naopak nemůže přezkoumávat správnost a zákonnost původního rozhodnutí žalované z roku 2010 o přiznání starobního důchodu žalobci, ani její další rozhodnutí vydaná později, vůči nimž žalobce ve své žalobě vznáší námitky. Žalobce již ve své předešlé žalobě, o které soud vedl řízení pod sp. zn. 41 Ad 13/2020, brojil proti rozhodnutí žalované z roku 2010. Krajský soud však ve svém rozsudku ze dne 17. 2. 2021, č. j. 41 Ad 13/2020-29 žalobci vysvětlil, že pokud žalobce podal námitky proti prvotnímu rozhodnutí o přiznání starobního důchodu až po deseti letech, učinil tak pozdě. 17. Proti každému rozhodnutí, které žalovaná ve věci starobního důchodu žal