4 Ads 184/2020 — Nejvyšší správní soud

22 A 7/2023- 31 - text 13 22 A 7/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: Ing. L. B. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 2. 2023, č. j. MPSV-2023/34858-921, č. j. MPSV-2023/34908-921 a č. j. MPSV-2023/34868-921, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce brojil žalobou podanou dne 1. 3. 2023 proti shora označeným rozhodnutím žalovaného. Rozhodnutím ze dne 10. 2. 2023, čj. MPSV-2023/34858-921, zamítl žalovaný odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky Brno, o nepřiznání příspěvku na živobytí ze dne 8. 12. 2022, čj. 421560/2022/BBA. Rozhodnutím ze dne 10. 2. 2023, čj. MPSV-2023/34908-921, zamítl žalovaný odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky Brno, o nepřiznání příspěvku na živobytí ze dne 18. 1. 2022, čj. 21037/2023/BBA. Rozhodnutím ze dne 10. 2. 2023, čj. MPSV-2023/34868-921, zamítl žalovaný odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky Brno, o nepřiznání doplatku na bydlení ze dne 15. 12. 2022, čj. 428809/2022/BBA. II. Podání účastníků 2. V podané žalobě žalobce nejprve namítl, že se podrobil předcházejícímu rozsudku zdejšího soudu ve věci sp. zn. 22 A 33/2021 a přes zvýšenou péči Úřadu práce nezískal ani práci ani pomoc v hmotné nouzi. Dále brojil proti nedostatečnosti odůvodnění nezbytnosti sociálního šetření v obydlí žalobce a v té souvislosti i proti nedostatečnému vypořádání odvolacích námitek. Uvedl i důvody, proč nedal souhlas s provedením sociálního šetření, a to nesplnění podmínek pro omezení základního práva žalobce na nedotknutelnost obydlí a soukromého života a dotčení práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochranu jména. Namítl, že nebyl řádně vyzván k umožnění sociálního šetření v konkrétně stanoveném termínu, výzva nebyla ani řádně odůvodněna, neboť správní orgán neuvedl, co chtěl zjistit a prověřovat vstupem do obydlí. Zároveň nebyl o sociálním šetření zpraven v předstihu a nemohl předložit náhradní důkazy. Krom toho správní orgán ani neodůvodnil, proč dávky pouze nesnížil. Dále namítl, že po něm správní orgán vyžadoval informace nad rámec § 72 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Závěrem v případě obydlí v Náměšti n. Oslavou vysvětlil, že nemůže v tomto obydlí bydlet do té doby, dokud nebude mít postaveno najisto, že bude mít prostředky na úhradu nákladů na elektrické vytápění a přípravu teplé užitkové vody, které není schopen bez pomoci Úřadu práce sám zvládnout. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že byl povinen řídit se právní úpravou a žalobcův nesouhlas s ní nezakládá právo odchýlit se od ní. Dále zdůraznil, že žalobce neuvedl místo svého skutečného pobytu a vyjádřil nesouhlas s provedením místního šetření, které tedy ani provedeno být nemohlo. Tvrzení žalobce o absenci písemného upozornění na termín šetření není proto dle žalovaného na místě. Žalobce byl opakovaně vyzýván ke sdělení a doložení skutečností potřebných pro vyhodnocení jeho nároku na dávky, ale žalobce jemu doručeným výzvám nevyhověl a potřebné podklady nedoložil. III. Podstatný obsah napadených rozhodnutí 4. Pokud jde o rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2023, čj. MPSV-2023/34858-921, tak v něm žalovaný uvedl, že skutečnost, že určitý doklad neexistuje v interaktivní podobě neznamená, že úřad není oprávněn vyžadovat jeho doložení, nicméně žalovaný považoval požadavek na vyplnění a podepsání požadovaných dokumentů za splněný. K obydlí v X, shrnul, že žalobce doložil souhlas obou majitelek, ze souhlasu nevyplývá, že se na této adrese zdržuje a byt užívá. Ze šetření na místě bylo zjištěno, že se v místě nezdržuje a v době podání žádosti o dávku byt neužíval. Nesplnil povinnost sdělit, na které adrese se zdržuje, resp. kde je jeho skutečný pobyt. Neuvedením místa skutečného pobytu nebylo možné stanovit okruh společně posuzovaných osob ani provést sociální šetření/šetření na místě, kde se žalobce skutečně zdržuje. Pokud jde o nesouhlas s provedením místního šetření, odkázal na § 63 zákona o pomoci v hmotné nouzi s tím, že místní šetření nelze provést bez souhlasu žadatele o dávku a odkázal na související judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalovaný v rozhodnutí uzavřel, že správní orgány daly žalobci možnost poskytnout potřebnou součinnost, výzvy obsahovaly poučení o následcích a požadované údaje byly potřeba pro posouzení existence nároku a výše příspěvku na živobytí. 5. V rozhodnutí ze dne 10. 2. 2023, čj. MPSV-2023/34908-921, žalovaný uvedl, že skutečnost, že určitý doklad neexistuje v interaktivní podobě neznamená, že úřad není oprávněn vyžadovat jeho doložení, nicméně žalovaný považoval požadavek na vyplnění a podepsání požadovaných dokumentů za splněný. Pokud jde o nesouhlas s provedením místního šetření, odkázal na § 63 zákona o pomoci v hmotné nouzi s tím, že místní šetření nelze provést bez souhlasu žadatele o dávku a odkázal na související judikaturu Nejvyššího správního soudu. Ohledně obydlí žalobce správní orgán vyzval k doložení písemného prohlášení, že žalobce obývá byt na adrese X, a že nájemce je oprávněn majitelem dát byt nebo část bytu do podnájmu další osobě. Žalobce uvedl, že jeden pokoj užíval bez právního titulu (s právním titulem strpění od příbuzných přes zimu) a další informace neuvedl, oprávnění od Statutárního města Brna podle žalobce nebylo nutné, neboť byl pouze na návštěvě u příbuzných. Majitele bytu neidentifikoval vzhledem k obavě, aby nedošlo k zabavení jeho věcí v souvislosti s exekucemi žalobce. Přístřeší mu bylo poskytnuto pod podmínkou, že majitel nebude rušen ani exekutory ani státními úřady. Dle žalovaného se nejednalo o podnájem a žalobce nedoložil ani prohlášení nájemce bytu k podnájmu nebo návštěvě. Uzavřel proto, že žalobce neosvědčil, zda byt nebo jeho část užívá samostatně nebo společně s dalšími osobami, odkaz na exekuce je nedostatečný, žalobce neuvedl žádné informace o nájemci bytu a v souhrnu neunesl důkazní břemeno. 6. Rozhodnutím ze dne 10. 2. 2023, čj. MPSV-2023/34868-921, žalovaný zamítl odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce čj. 421560/2022/BBA ze dne 8. 12. 2022 s odůvodněním, že nebyla splněna podmínka doplatku na bydlení, kterou je získání nároku na příspěvek na živobytí. IV. Posouzení věci 7. Žaloba splňuje podmínky přípustnosti. Podala ji oprávněná osoba v zákonné lhůtě. Soud při posouzení věci vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. O žalobě krajský soud rozhodl bez jednání. 8. Žaloba není důvodná. 9. Předem vypořádání vlastních žalobních námitek považuje soud za vhodné konstatovat, že z obsahu podané žaloby vyplývá primárně nesouhlas s celkovým postupem správních orgánů při nepřiznání nároku na příspěvek na živobytí a na doplatek na bydlení. Žalobce někdy poměrně silnými výrazy hodnotí činnost orgánů státní správy a kritizuje její „skutečně horlivý byrokratický způsob“ rozhodování a „subalterní entuziasmus“ žalovaného. Soud nicméně v postupu a v rozhodování žalovaného i správního orgánu prvního stupně neshledal nic, co by mělo vést ke zrušení žalobou napadených rozhodnutí. 10. Soud nijak nezpochybňuje, že proces přiznání dávky podle zákona o pomoci v hmotné nouzi může představovat poměrně přísně formalizovaný postup, nicméně soud v tom nevidí žádnou překážku přiznání dávky. Žalobce si musí uvědomit, že záchytná síť v podobně pomoci v hmotné nouzi slouží k eliminaci dopadů těžko zvladatelné hmotné situace žadatelů, a je na správních orgánech, aby řádně posoudily, kteří žadatelé mají na pomoc v hmotné nouzi nárok a v jaké výši. Je pouze a jedině na žadatelích o poskytnutí pomoci v hmotné nouzi, aby správním orgánům poskytly potřebnou součinnost při zjišťování rozhodných skutečností, které vyplývají ze zákona. Správní orgány na jedné straně nemohou zjišťovat skutečnosti, ke kterým je zákon neopravňuje, na druhé straně, pokud žadatel (žalobce) potřebnou součinnost neposkytne, tak je nepřiznání nároku na pomoc v hmotné nouzi pouze a jedině důsledkem jeho rozhodnutí. 11. To je, bohužel, případ i nyní projednávané věci žalobce. 12. Pokud jde o jednotlivé námitky žalobce soud uvádí následující. a) podpora v nezaměstnanosti 13. Pokud jde o spíše povzdech žalobce než námitku proti žalobou napadeným rozhodnutím ohledně tvrzení žalobce, že se sice podrobil předcházejícímu rozsudku zdejšího soudu ve věci sp. zn. 22 A 33/2021, nicméně mu stejně nebyla poskytnuta pomoc v hmotné nouzi, tak nelze než konstatovat, že nesplnění podmínek pro přiznání pomoci v hmotné nouzi nemá nic společného s tím, zda se žalobce podrobil rozsudku ve věci sp. zn. 22 A 33/2021. b) rozhodnutí o žádostech o příspěvky na živobytí 14. Podle § 2 odst. 1 zákona o po