1 As 96/2011 — Nejvyšší správní soud

30 A 17/2025- 74 - text  10 30 A 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: Ing. J. K. proti žalovanému: Státní pozemkový úřad sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2025, č. j. SPU 395053/2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce je vlastníkem pozemků v k. ú. Hrubá Vrbka (dále je vždy míněno toto katastrální území), které byly dotčeny komplexními pozemkovými úpravami. Návrh pozemkových úprav, zhotovený společností GEOREAL spol. s. r. o., schválil Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj, Pobočka Hodonín (dále jen „pozemkový úřad“) rozhodnutím ze dne 2. 8. 2023 (dále jen „rozhodnutí o pozemkových úpravách“) poté, co s návrhem vyslovili souhlas vlastníci 78,67 % řešených pozemků. Žalobce však namítá, že pozemkovými úpravami přišel o pozemky orné půdy a naopak získal horší pozemky trvalých travních porostů. 2. Odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 21. 3. 2025. II. Žaloba a další podání žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. V důsledku pozemkových úprav má přijít o 21,540 ha orné půdy a jako kompenzaci má dostat 15,434 ha půdy s trvalým travním porostem. Touto výměnou utrpí okamžitou škodu ve výši více než 370 000 Kč, přičemž každý rok bude mít další ztráty s ohledem na nižší výnosnost půdy s trvalým porostem. Při zpracování návrhu komplexních pozemkových úprav žalovaný nezohlednil rozdíly mezi ornou půdou a loukami s trvalým travním porostem. Pro ornou půdu je typická rostlinná výroba, naopak louky využívá výroba živočišná – pro hospodaření na těchto pozemcích je nutné jiné technické vybavení. Na loukách může být navíc hospodaření často omezeno orgány ochrany přírody a krajiny. 4. Velkým rozdílem jsou výnosy z obou pozemků. Orná půda je minimálně třikrát výnosnější, což vyplývá i z daňových předpisů – daň z orné půdy je 0,75 % a z půdy s trvalým travním porostem 0,25 %. To se přímo promítá do ceny pozemků, kdy jsou orná pole v průměru o 40 % dražší než louky. 5. V návrhu pozemkových úprav pracuje pozemkový úřad s jednotkou BPEJ (bonitovaná půdní ekologická jednotka), kterou označuje jako cenu. BPEJ ale žádnou cenou není, je to jen koeficient vyjadřující kvalitu zemědělského pozemku v porovnání s jiným srovnatelným pozemkem. Cenu pozemku vyjadřují jiné charakteristiky – druh pozemku, účel využití a výnosy. Zahrnutí orné půdy a pozemků s trvalým travním porostem do stejné skupiny jen ukazuje na to, jak zjednodušující je využití BPEJ. Pro potřebu ocenění pozemků odkazuje zákon č. 139/2002 Sb., na zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, který pracuje s obvyklou tržní cenou. 6. Žalobci nikdo nevysvětlil, proč v souladu se zásadou přiměřenosti (§ 10 odst. 1 zákona č. 139/2002 Sb.) nedostal pozemky stejného druhu. Hodnotu a cenu pozemku určuje v první řadě účel, kterému slouží, a výnosy, které může poskytnout. Až potom je možné porovnávat mezi sebou kvalitu pozemků dle BPEJ, ale jen v rámci jednoho druhu. Zákon č. 139/2002 Sb. ani vyhláška č. 13/2014 Sb. nepředpokládají záměnu druhů pozemků. Může k ní docházet jen výjimečně – například z důvodu zjištěných nesrovnalostí v katastru nemovitostí (§ 4 odst. 2 zákona). Mohlo jít o neznalost problematiky, nebo také o účelovou snahu o vyvlastnění a přerozdělení pozemků v lokalitě. 7. Žalovaný reagoval na námitky žalobce tak, že odkázal na rozsudek soudu v jiné, pravděpodobně odlišné věci. Žalobce ale nezpochybňuje, že orná půda i pozemek s trvalým travním porostem jsou pozemky zemědělské. Nesouhlasí s jejich zaměnitelností. 8. Žalovaný též odpověděl, že žalobcovým námitkám nemůže vyhovět s ohledem na rozpracovanost návrhu. Žalobce ale vyjadřoval svůj nesouhlas už od první chvíle, kdy se s návrhem mohl seznámit. 9. Odůvodňujeli pozemkový úřad snížení výměry orné půdy zatravněním břehů vodních toků, pak se tyto případy řeší postupem podle § 9 odst. 17 zákona č. 139/2002 Sb., a § 15 odst. 10 vyhlášky č. 13/2014 Sb. Všichni účastníci pozemkových úprav se na tomto mají podílet poměrně dle velikosti svých pozemků. Pokud by se u každého vlastníka aplikovalo toto pravidlo, celková výměra orné půdy v obci Hrubá Vrbka by se snížila o 40 %, neboť právě o takový podíl orné půdy přišel žalobce. 10. Závěrem žalobce uvádí, že současný stav jeho pozemků je vyhovující a není třeba jej měnit. Proto navrhl, aby soud rozhodnutí o pozemkových úpravách zrušil a nařídil návrh pozemkových úprav přepracovat. III. Argumentace žalovaného 11. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobce vznáší obdobné námitky. Nad rámec toho uvádí, že kritéria přiměřenosti byla v žalobcově případě dodržena, protože v celkové výměře nebyl nijak poškozen, a rozdíl v ceně ( 1,2 %) a vzdálenosti (+ 2,90 %) je minimální. Návrh nového uspořádání přitom schválili vlastníci 78,67 % výměry řešených pozemků. Na svém procesním stanovisku setrval žalovaný po celou dobu řízení před soudem. IV. Posouzení věci krajským soudem 12. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. 13. Žaloba není důvodná. Právní úprava a judikatura 14. Řízení ve věcech pozemkových úprav se řídí zákonem č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále též „zákon o pozemkových úpravách“), z nějž jsou pro tuto věc podstatná následující ustanovení. 15. Podle § 8 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách základem pro ocenění zemědělského pozemku jsou bonitované půdně ekologické jednotky evidované v číselných a mapových podkladech. V navazujícím textu daného ustanovení se pak vysvětluje, jakým způsobem je bonitovaná půdně ekologická jednotka (BPEJ) evidována a kde o ní najít podrobnější údaje. 16. Podle § 8 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách pak platí, že při oceňování zemědělských pozemků se pro stanovení nároku v řízení o pozemkových úpravách použije základní cena podle zvláštního právního předpisu, která se zjistí podle BPEJ evidovaných v celostátní databázi a vztažených k zaměření skutečného stavu v terénu. Údaje o BPEJ vedených v katastru nemovitostí se použijí jen v případech pozemkových úprav, kde není účelné vycházet ze zaměření skutečného stavu. 17. Citované ustanovení odkazuje na základní cenu, která je upravena v jiném právním předpise. Tím je tzv. oceňovací vyhláška (č. 441/2013 Sb.), která v § 6 odst. 1 říká, že se cena zemědělského pozemku evidovaného v katastru nemovitostí v druhu pozemku orná půda, chmelnice, vinice, zahrada, ovocný sad nebo trvalý travní porost určí jako součin jeho výměry a základní ceny upravené v Kč za m2. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se základní cena zemědělského pozemku určí podle bonitovaných půdně ekologických jednotek, jeli pozemek bonitován [písm. a)], nebo průměrnou základní cenou v Kč za m2, potvrdíli Státní pozemkový úřad, že pozemek není bonitován [písm. b)]. 18. Podle § 9 odst. 17 zákona o pozemkových úpravách věty první platí, že jeli nutno pro společná zařízení vyčlenit nezbytnou výměru půdního fondu, použijí se nejprve pozemky ve vlastnictví státu a potom ve vlastnictví obce. Věta čtvrtá a pátá téhož ustanovení dodává, že pokud nelze pro společná zařízení použít jen pozemky ve vlastnictví státu, popřípadě obce, podílejí se na vyčlenění potřebné výměry půdního fondu ostatní vlastníci pozemků poměrnou částí podle celkové výměry jejich směňovaných pozemků. V tomto případě se nároky vlastníků vstupujících do pozemkových úprav úměrně snižují. 19. Podle § 10 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách pak vlastníkům pozemků navrhne pozemkový úřad nové pozemky tak, aby odpovídaly jejich původním pozemkům přiměřeně cenou, výměrou, vzdáleností a podle možností i druhem pozemku. 20. Co je přiměřená cena, výměra a vzdálenost pak stanoví § 10 odst. 2, 3 a 4 zákona o pozemkových úpravách: - cena je přiměřená, pokud není ve srovnání s původní cenou vyšší nebo nižší o více než 4 %, - výměra je přiměřená, pokud rozdíl výměry původních a navrhovaných pozemků nepřesahuje 10 % výměry původních pozemků, a - nově navrhované pozemky jsou v přiměřené vzdálenosti, pokud rozdíl ve vzdálenosti původních a navrhovaných pozemků není vyšší nebo nižší než 20 % od dohodnutého bodu. 21. S ohledem na žalobcův obecný nesouhlas s pozemkovými úpravami a s jeho názorem, že pozemkovými úpravami jej chce někdo poškodit, považuje krajský soud za důležité odcitovat některá důležitá rozhodnutí z této oblasti. 22. V rozsudk