31 A 3/2025 – Krajský soud v Brně

31 A 3/2025- 79 - text  8 31 A 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové, v právní věci žalobce: V. P. bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Martinou Řezníčkovou, Ph.D. sídlem Zelný Trh 12, 602 00 Brno proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Dominikánské nám. 1, 601 67 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2024, sp. zn. 5400/OD/2024/0905155-Ro-/20/, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Soud se v této věci zabýval přestupkem žalobce, který mini bagrem poškodil cestu vedoucí přes jeho pozemek k zahrádkářské kolonii. Zejména posuzoval, zda tato cesta splňuje znaky veřejně přístupné účelové komunikace. 2. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 21. 1. 2025 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2024, sp. zn. 5400/OD/2024/0905155-Ro-/20/ („napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Brno-Ivanovice („městský úřad“) ze dne 17. 9. 2024, č. j. MCBIVA 01614/2024. Tímto rozhodnutím městský úřad shledal žalobce vinným spácháním přestupku podle § 42a odst. 1 písm. h) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, kterého se dopustil tím, že dne 10. 3. 2024 poškodil veřejně přístupnou účelovou komunikaci NN 159 nacházející se mimo jiné na pozemku parc. č. 555/9 v k. ú. Ivanovice („pozemek“). Do komunikace mini bagrem vyhloubil jámu o velikosti 0, 6 m x 3, 2 m x 0,4 m, čímž znemožnil její obecné užívání. Za tento přestupek žalobci uložil pokutu ve výši 10 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Žalobce namítal, že jsou obě rozhodnutí správních orgánů nepřezkoumatelná, spočívají na nesprávném právním posouzení a jsou v rozporu se skutečným stavem věci. V žalobě nejdříve obsáhle popsal historii dané lokality. Pozemek, který nyní vlastní manželka žalobce společně s bratrem a tetou, je historickým vlastnictvím jejich rodiny. V roce 1950 jim byl pozemek odebrán ve prospěch JZD Medlánky a obhospodařoval jej Státní statek Brno-venkov. Spornou cestu přes zemědělskou půdu vychodili a vyjezdili v době socialismu zahrádkáři, kteří si přeparcelováním pozemků znemožnili přístup k tehdejší komunikaci NN 175. Na hranici pozemku tak byla za účinnosti zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), vytvořena přístupová cesta do části zahrádkářské kolonie, a vlastníci pozemku se vznikem cesty nemohli nic dělat. 4. Žalobce má za to, že nedošlo k naplnění zákonem daných znaků veřejně přístupné účelové komunikace. Správní orgány nemají k dispozici žádný dokument či osvědčení o její existenci, ani její geometrické zaměření. 5. V roce 2021 žalobce s manželkou zjistili, že je přes pozemek vyjetá cesta. V roce 2023 díky revizi katastru nemovitostí zjistili, že nynější cesta zasahuje do pozemku ještě o cca 1, 2 m více, než tomu bylo historicky. Došlo také ke změně povrchu, již se nejedná o polní cestu. Nemůže být tedy naplněn znak trvalosti, jelikož se umístění původní cesty mění. V roce 2023 nechal žalobce s manželkou pozemek vyměřit, avšak všechny jimi umístěné kůly i cedule byly zničeny. 6. Správní orgány ignorují vlastnická práva vlastníků pozemku. Na pozemku se vždy hospodařilo až k jeho hranici a náhodně vzniklá cesta byla vždy rozorána. Tímto způsobem byl pozemek obhospodařován nejen dokud jej obdělávala rodina žalobcovy manželky, ale také v době, kdy na něm hospodařilo JZD. Pozemek tak byl v celé délce orán i v roce 1973, příp. 1974, kdy jej nabyla teta žalobcovy manželky, A. C. Zahrádkářská kolonie, do které cesta vede, vznikla až po roce 1976. Proti vzniku cesty se rodina manželky nemohla do roku 1989 nijak bránit. Od roku 1989 upozorňovala na to, že se jedná o soukromý pozemek. Po roce 1989 byl po určitou dobu pozemek také pronajat k hospodářským účelům. Nelze proto dospět k závěru, že vlastník souhlasil se vznikem účelové komunikace, pokud sám aktivně na pozemku v celé šíři hospodařil. Vlastník pozemku totiž nikdy souhlas s veřejným užíváním nedal. Žalobce je tak doslova zděšen přístupem státních úřadů, které neposkytují vlastníkům dostatečnou oporu a ti musejí snášet, že jim třetí osoby na pozemek sypou asfalt a jinak jej upravují. 7. Zahrádkářská kolonie je přístupná z jiné strany, vede do ní tzv. prostřední cesta vzdálená asi 80 metrů. Sporná cesta tak není nezbytným přístupem k nemovitosti. 8. Dle žalobce také nebyly naplněny všechny znaky odpovědnosti za přestupek. Správní orgány se nezabývaly tím, zda v den spáchání přestupku vůbec došlo k vyhloubení jámy, jaká je skutečná velikost pozemku, do které žalobce zasáhl, ani zda zasažená část mohla znemožnit či znemožnila užívání předmětného pozemku. Sama policie vyhodnotila průjezd jako možný. Správní orgány neprovedly dostatek důkazů. 9. Správní orgán je povinen se při ukládání sankce podrobně zabývat všemi hledisky a pečlivě odůvodnit, k jakým hlediskům přihlédl, a jaký měly vliv na konečnou výši pokuty. Odůvodnění výše pokuty nesmí připouštět rozumné pochyby o tom, že pokuta odpovídá individuálním okolnostem případu. Správní orgány tak neučinily a jejich rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná. Byl navíc porušen i zákaz dvojího přičítání. 10. Žalobce na základě výše uvedeného navrhoval, aby soud obě rozhodnutí zrušil, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného, replika žalobce 11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce zpochybňuje především existenci veřejně přístupné účelové komunikace. S touto námitkou se žalovaný vypořádal podrobně v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Samotné spáchání přestupku bylo prokázáno jak Policií ČR, tak svědeckými výpověďmi fyzických osob. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. 12. Žalobce podal k vyjádření žalovaného repliku, ve které navázal na svou žalobní argumentaci. Namítal, že se žalovaný vůbec podrobně nezabýval naplněním jednotlivých znaků veřejné cesty. Cesta je slepá, neužívá ji tedy neomezený počet uživatelů. Dále se podle něj žalovaný vůbec nezabýval skutečnostmi vyplývajícími z jiných řízení, jako je navážení makadamu na cestu bez souhlasu vlastníků pozemku. Alternativní cesta by dle něj měla vést přes pozemky obce, jak tomu bylo již u původní císařské cesty, a neměla by zatěžovat jiné vlastníky. Namítal také, že nepoškodil cestu, cesta historicky do pozemku tolik nezasahovala. Pouze kontroloval kontaminaci půdy a následně by vyhloubenou jámu zasypal ornicí. IV. Posouzení věci 13. Žaloba není důvodná. 14. Podle § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je pozemní komunikace dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. 15. Podle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je účelová komunikace pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. 16. Podle § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích smí každý v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen "obecné užívání"), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení je zakázáno veřejně přístupné účelové komunikace bez vozovky poškozovat takovým způsobem, že se tím znemožní jejich obecné užívání. 17. Podle § 42a odst. 1 písm. h) zákona o pozemních komunikacích se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že poškodí veřejně přístupnou účelovou komunikaci bez vozovky takovým způsobem, že znemožní její obecné užívání. Podle odst. 7 písm. c) zmíněného ustanovení lze za uvedený přestupek uložit pokutu do výše 200 000 Kč. 18. Pro posouzení nyní řešené věci bylo třeba zhodnotit, zda se žalobce dopustil jemu přičítaného jednání, tedy zda poškodil cestu takovým způsobem, že znemožnil její obecné užívání. Přitom bylo nutno postavit najisto otázku, zda je tato cesta veřejně přístupnou účelovou komunikací. Pouze v případě naplnění obou podmínek bylo možné dospět k závěru, že žalobce naplnil skutkovou podstatu přestupku. 19. Soud se proto, stejně jako správní orgány, nejdříve zabýval otázkou existence veřejně přístupné účelové komunikace. K samotnému „vzniku“ veřejně přístupné účelové komunikace přitom není potřeba žádné správní rozhodnutí, osvědčení o její existenci, geometrický výměr, ani není podstatné, jak je příslušný pozemek evidován v katastru nemovitostí. Existence účelových komunikací se dov