41 A 14/2025 – Krajský soud v Brně

41 A 14/2025- 26 - text 7 41 A 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: P. D. S. st. příslušnost: X X proti žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje Svatoplukova 84b, 615 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 6. 2025, č. j. KRPB-44445-45/ČJ-2025-060022-SVZ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalovaná zajistila žalobce za účelem jeho správního vyhoštění. Podle žalobce ovšem nevěnovala patřičnou úvahu otázce alternativ k jeho zajištění. Neodůvodnila správně ani délku jeho zajištění. Jak soud dále vysvětlí, žádná z těchto námitek není důvodná. II. Rozhodnutí o zajištění žalobce a související skutkové okolnosti 2. Dne 27. 2. 2025 v Blansku žalobce kontrolovala policejní hlídka. Nepředložil žádný cestovní doklad. Měl pouze maďarské povolení k pobytu, vedené v Schengenském informačním systému jako neplatné. Policie zjistila, že žalobce nemá žádné platné vízum ani jiné oprávnění k pobytu v Česku. Z tohoto důvodu jej zajistila a zahájila s ním řízení o správním vyhoštění. 3. Žalobce podle svých slov do schengenského prostoru přicestoval 25. 9. 2023. Přiletěl tehdy do Maďarska na pracovní vízum. V Maďarsku pracoval šest měsíců, poté mu skončila pracovní smlouva a od dubna 2024 se zdržoval v Česku. Tvrdil, že cestovní pas předal jinému Vietnamci, který mu měl zařídit práci na Slovensku, ale nic z toho se neuskutečnilo. Pobýval tedy v Česku bez dokladů a bez oprávnění. Nemá tu stálou adresu. Přespával u známých v Ostravě a v době zadržení byl tři dny v Brně. Uvědomoval si svůj neoprávněný pobyt. Ve Vietnamu má manželku a dvě děti. V Česku má otce, se kterým však nebydlí a není na něm finančně závislý. Nemá žádné finanční prostředky, pouze asi 1 000 Kč. Nikdo mu nezajišťuje prostředky k návratu. 4. Žalovaná konstatovala, že žalobce nemá žádné platné oprávnění k pobytu v žádném členském státě EU. Zjistila, že jeho maďarské povolení bylo zrušeno již v listopadu 2024. Vydala tedy 28. 2. 2025 rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce s desetiměsíční dobou zákazu vstupu. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí neodvolal, a proto nabylo 11. 3. 2025 právní moci. Dne 28. 2. 2025 žalovaná taktéž rozhodla o zajištění žalobce na 77 dnů. Dne 7. 3. 2025 však žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu, a proto bylo jeho zajištění podle zákona o pobytu cizinců ukončeno a převedeno do režimu zákona o azylu. 5. Ministerstvo vnitra dne 15. 4. 2025 zamítlo žádost žalobce o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu. Až do rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě byl v pozici žadatele o azyl. Dne 16. 6. 2025 soud žalobu zamítl a žalobce tak pozbyl statut žadatele o mezinárodní ochranu. Žalovaná ho následně rozhodnutím ze dne 21. 6. 2025, č. j. KRPB-44445-45/ČJ-2025-060022-SVZ, opětovně zajistila podle zákona o pobytu cizinců („napadené rozhodnutí“ či „rozhodnutí žalované“). Předtím také posoudila, zda stále důvody zajištění trvají. 6. Žalovaná zohlednila, že žalobce nemá platný cestovní doklad, finanční prostředky či ubytování. Neprojevil ani žádnou aktivitu k legalizaci svého pobytu. Jeho chování proto svědčilo o úmyslu nerespektovat český právní řád. Nemá tu žádné rodinné vazby, které by bránily jeho vyhoštění. Jeho návrat do Vietnamu je reálně proveditelný. 7. Žalovaná posoudila i možnost uložení zvláštních opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců, ale dospěla k závěru, že žádné z nich není v daném případě účinné. Žalobce neměl stálou adresu, kde by se mohl zdržovat. Nebyl schopen složit finanční záruku. Neměl zde žádnou hlášenou adresu (a se svým otcem nebydlel), proto se nedalo očekávat, že by se dobrovolně hlásil policii. Kvůli chybějícímu místu hlášeného pobytu a nedostatečným finančním prostředkům na celou dobu stanovenou k vycestování by se ani nemohl zdržovat v místě určeném polici a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly. Proto žalovaná uzavřela, že zajištění je nezbytné a přiměřené. 8. Poté žalovaná shrnula, že žalobce nerespektuje české právní předpisy a mohl by zmařit vyhoštění. Nemá dostatek finančních prostředků, neovládá český jazyk, nemá pro pobyt v Česku žádné oprávnění a nemá zde ubytování. V relevantní době odmítal dobrovolně vycestovat. Dal tedy zřetelně najevo, že by uložené povinnosti nerespektoval. V úsilí o dosažení svého cíle nemá sebemenší zábrany porušovat právní předpisy upravující vstup a pobyt cizinců. Žalovaná tedy shledala v jednání žalobce rozpor se zájmem společnosti na dodržení podmínek pro vstup a pobyt cizinců na území České republiky. Měla důvod se domnívat, že žalobce nebude nadále respektovat policejní orgány. Uložení zvláštních opatření za účelem vycestování by proto podle žalované bylo v tomto případě neúčelné. 9. Dobu zajištění žalovaná stanovila na 70 dnů. Musela zajistit veškeré náležitosti nezbytné k realizaci správního vyhoštění žalobce ve lhůtě trvání jeho zajištění. Vzhledem k tomu, že nevlastnil platný cestovní pas, musela jeho totožnost ověřit prostřednictvím Ředitelství služby cizinecké policie („ŘSCP“) a vietnamského zastupitelského úřadu. Následně bylo třeba zajistit vydání náhradního cestovního dokladu. Tento proces podle praktických zkušeností žalované trvá přibližně sedm až osm týdnů. Dále bylo nutné zabezpečit přepravní doklady, přičemž ŘSCP jako příslušný orgán obstarává letenku, vyjednává tranzit přes jiné státy EU nebo třetí země (zejména Turecko a Spojené arabské emiráty), zajišťuje víza pro eskortující policisty, jejich ubytování a komunikuje s vietnamskými úřady o převzetí cizince. Doba potřebná k těmto úkonům se pohybuje v řádu přibližně tří týdnů. 10. Na základě toho tedy žalovaná stanovila minimální dobu zajištění na 70 dnů (49 + 21), kterou považuje za přiměřenou a umožňující pravidelný soudní přezkum oprávněnosti zajištění. Zohlednila, že délku celého procesu může ovlivnit i míra součinnosti samotného cizince. V původním rozhodnutí o zajištění ze dne 28. 2. 2025 byla doba zajištění stanovena na 77 dnů. Tato doba však byla přerušena po žádosti žalobce o azyl dne 7. 3. 2025 a uplynulých sedm dnů tedy žalovaná odečetla. Dne 13. 3. 2025 bylo zajištění převedeno do režimu zákona o azylu (§ 46a odst. 4 zákona o azylu). A období od 13. 3. do 20. 6. 2025, kdy byl žalobce v postavení žadatele o mezinárodní ochranu, se do doby zajištění nezapočítává (§ 125 odst. 5 zákona o pobytu cizinců). Žalovaná tedy zajistila žalobce na dobu od 21. 6. 2025 do 29. 8. 2025. Nedošlo tím k překročení maximální zákonné hranice 180 dnů. III. Žaloba a vyjádření žalované k žalobě 11. Žalobce namítá, že žalovaná měla před zajištěním zvážit možnost použití mírnějších opatření, jak to vyžaduje princip subsidiarity. Podle něj žádný z důvodů uvedených v § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců neznamená, že by bylo možné automaticky přistoupit k zajištění bez předchozího posouzení jiných alternativ. Zajištění je krajním prostředkem, který lze použít pouze tehdy, pokud mírnější opatření nejsou dostatečně účinná. 12. Žalobce dále argumentoval, že rozhodnutí žalované postrádá konkrétní a přesvědčivé odůvodnění, proč nebude spolupracovat s orgány veřejné moci nebo že nesplní podmínky zvláštních opatření. Žalovaná neprokázala, že by jeho zajištění bylo nezbytné. Skutková podstata, z níž vycházela, nemá oporu ve spise. 13. Žalovaná podle žalobce rovněž nevysvětlila, proč by mělo být možné realizovat vyhoštění právě v rámci 70 dnů. Sama v rozhodnutí uvedla, že běžná doba pro vyhoštění cizince bez cestovního dokladu do Vietnamu činí tři až čtyři měsíce. Podle žalobce žalovaná dosud nezahájila ani základní kroky k realizaci vyhoštění. Není tedy zřejmé, o co opírá právě tuto dobu zajištění. 14. Žalobce upozornil, že žalovaná měla v rozhodnutí kvalifikovaně vyhodnotit, jaké konkrétní úkony bude třeba provést a jak dlouho jejich provedení potrvá. Odkázal přitom na judikaturu, podle které je třeba uvést konkrétní časový odhad trvání jednotlivých fází vyhošťovacího procesu. 15. Žalovaná podle svého názoru podrobně popsala důvody, proč nevyužila alternativy k zajištění. Není nutné je nejprve uložit a teprve při jejich neúčinnosti přistoupit k zajištění. Pokud existuje důvodná obava, že by zvláštní opatření nevedlo k realizaci vyhoštění, je možné přistoupit přímo k zajištění. Žalovaná také uvedla kvalifikovaný odhad doby všech úkonů směřujících k vyhoštění. 16. Žalovaná dodala, že dne 3. 7. 2025 byl do zařízení ve Vyšních Lhotách doručen cestovní doklad žalobce, který byl pravý a platný. Žalovaná proto téhož dne požádala ŘSCP o zajištění náležitostí k vyhoštění, které proběhlo dne 10. 7. 2025. Tím prokázala, že činí kroky k ukončení zajištění. IV. Posouzení věci 17. Žaloba není důvodná. 18. Co se týká rozsahu přezkumu, soud postupoval v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 1