41 A 2/2025 – Krajský soud v Brně

41 A 2/2025- 32 - text 11 41 A 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobkyně: SITCOM.CZ, s.r.o. nám. Svobody 1553/2, 669 02 Znojmo proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje Žerotínovo nám. 3, 601 82 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2024, č. j. JMK 165963/2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2024, č. j. JMK 165963/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 288 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobkyně dostala pokutu za to, že vozidlo, které provozuje, neoprávněné stálo na chodníku. Žalovaný se však dopustil několika nepřesností při rozhodování o jejím odvolání. Proto soud jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil, aby je mohl napravit. II. Rozhodnutí správních orgánů 2. Dne 26. 1. 2024 zhruba v 15:45 stálo vozidlo provozované žalobkyní nedovoleným způsobem na chodníku na ulici Pražská ve Znojmě. Protiprávní jednání zjistila znojemská městská policie. Při pořizování fotodokumentace se na místo dostavil pan B. Z. Městská policie ho v poznámkách v oznámení dopravního přestupku označila jako řidiče vozidla, který si byl nakoupit v trafice, u níž auto stálo. S vyřešením přestupku na místě ani s právní kvalifikací nesouhlasil. Městská policie proto postoupila věc Městskému úřadu Znojmo (městský úřad). Na titulní stránce oznámení přestupku označila pana Z. jako podezřelého. Na přiložené fotodokumentaci je právě pan Z. Ve vozidle ani kolem něj není viditelná žádná jiná osoba. 3. Dne 4. 3. 2024 městský úřad zahájil řízení a předvolal pana Z. na 8. 4. 2024 na ústní jednání. Dne 20. 3. 2024 se pan Z. dostavil na městský úřad a požádal o nahlédnutí do spisového materiálu. Kompletní správní spis si ofotil. K ústnímu jednání dne 8. 4. 2024 se však bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu nedostavil. Proběhlo proto v jeho nepřítomnosti. 4. Usnesením ze dne 10. 4. 2024 městský úřad rozhodl o zastavení řízení ve věci přestupku, kterého se měl dopustit pan Z. Spáchání přestupku, o němž se vedlo řízení, se mu totiž neprokázalo. Městský úřad neměl dostatek podkladů ke zjištění skutkového stavu věci, aby o něm nebyly žádné pochybnosti. 5. Městský úřad zjistil, že provozovatelem vozidla je žalobkyně. Příkazem ze dne 13. 5. 2024 jí proto uložil pokutu ve výši 2 000 Kč, protože jako provozovatelka vozidla nezajistila, aby se při užití vozidla dodržovaly povinnosti řidiče a pravidla silničního provozu. Proti tomuto příkazu podala žalobkyně včasný odpor. Městský úřad tedy pokračoval v řízení a stanovil jí lhůtu 15 dnů k využití práva navrhnout důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí. V oznámení o pokračování řízení i v uvedeném příkazu městský úřad zmiňuje, že protiprávní jednání spáchal nezjištěný řidič. 6. Dne 9. 7. 2024 se žalobkyně vyjádřila k podkladům. Dalo se podle ní pochybovat o naplnění formálního znaku přestupku. Materiální znak pak úplně chybí. Také uvedla, že vozidlo měl svěřené její zaměstnanec pan Z. a jednalo se o zastavení v krajní nouzi. Upozornila městský úřad, že ji jako provozovatelku vozidla nevyzval k udání řidiče, a proto celé řízení stíhá vada, pro kterou by se mělo neprodleně zastavit. Kromě toho žalobkyně požádala o nařízení ústního jednání. 7. Městský úřad usnesením ze dne 17. 7. 2024 zamítl žádost žalobkyně o nařízení ústního jednání. Městská policie daný přestupek řádně zadokumentovala a pořídila fotodokumentaci k protiprávnímu jednání. Fotografie potvrzují, že se jedná o vozidlo žalobkyně. Je z nich také jasné, že vozidlo stálo na chodníku, kde to dopravní značka nepovoluje. Důkazy se časově i obsahově shodují. Žalobkyně sice tvrdila, že měl tehdy vozidlo svěřené pan Z. S ním ovšem městský úřadu již vedl řízení jako s podezřelým řidičem uvedeným v oznámení o přestupku. Pan Z. se ovšem nedostavil k ústnímu jednání. Proto městský úřad návrh žalobkyně zamítl. Žalobkyně se proti tomuto usnesení neodvolala. 8. Rozhodnutím ze dne 4. 9. 2024, č. j. MUZN 199447/2024/Au, městský úřad shledal žalobkyni vinnou z přestupku provozovatele kvůli neoprávněnému stání jejího vozidla a uložil jí pokutu 2 000 Kč („rozhodnutí městského úřadu“). Přímo z oznámení o přestupku bylo zřejmé, že vozidlo provozované žalobkyní v daném místě stálo. Jako možného podezřelého řidiče městská policie uvedla pana Z. Sdělila městskému úřadu úplné údaje o totožnosti možného řidiče vozidla, jako o osobě podezřelé. Jelikož se však pan Z. bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu nedostavil, tak městský úřad neměl dostatek podkladů ke zjištění skutkového stavu věci. Řízení proto zastavil, protože se obviněnému nepodařilo spáchání skutku prokázat. Tím byla splněna podmínka projednatelnosti přestupku provozovatele podle § 125f odst. 5 písm. b) zákona o silničním provozu. 9. K námitce žalobkyně, že se jednalo o zastavení v krajní nouzi, městský úřad uvedl, že se pan Z. mohl k věci již vyjádřit na místě, následně při nahlížení do spisu a také při ústním jednání. Ani jednou však této možnosti nevyužil. Tvrzení žalobkyně o krajní nouzi se městskému úřadu jeví jako účelové. 10. K námitce, proč jako provozovatelka vozidla nedostala výzvu k udání řidiče, městský úřad uvedl, že ze zákona o silničním provozu vyplývá, že se nejprve musí zjistit osoba pachatele přestupku řidiče. Přestupek provozovatele vozidla je pak subsidiární, tj. že odpovědnost provozovatele nastupuje až v případě, nelze-li skutečného řidiče na základě žádných důkazů zjistit. Učinění nezbytných kroků ke zjištění pachatele přestupku se může odvíjet jak od označení řidiče provozovatelem, ale také od jiných skutkových zjištění. Totožnost řidiče by byla známá absolutně pouze v případě, kdyby strážník městské policie zjistil řidiče přímo při porušování povinnosti. V ostatních případech lze hovořit jen o vysoké míře pravděpodobnosti. Podmínky projednatelnosti přestupku provozovatele zde byly splněny. A pokud žalobkyně namítá, že ji městský úřad nevyzval, kdo v době údajného přestupku vozidlo řídil, tak městský úřad zopakoval, že odpovědnost provozovatele nastupuje subsidiárně, pokud nelze jako viníka určit konkrétní fyzickou osobu. 11. K materiální stránce přestupku městský úřad uvedl, že je naplněna již samotným vytvořením potenciálně nebezpečné situace, aniž by muselo dojít ke konkrétním škodlivým důsledkům. Součástí skutkové podstaty přestupku totiž není následek v podobě zasažení do zákonem chráněných zájmů. Postačí jejich pouhé ohrožení. Žalobkyně ohrozila zájem společnosti na dosažení faktické bezpečnosti na silnicích a na tom, aby dopravní přestupky spáchané řidičem, jehož totožnost nemohla být v daném čase zjištěna, nezůstaly nepotrestány. 12. Žalobkyně se odvolala. Vznesla čtyři námitky: (1) že muselo být prokázáno zaviněné jednání a naplnění materiálního a formálního přestupku; (2) že městský úřad předvolal podezřelého řidiče pouze jednou a neučinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku – v té souvislosti žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2020, čj. 9 As 260/2018-21 („rozsudek devátého senátu“), ve kterém podle ní Nejvyšší správní soud „jasně řekl, že jeden pokus předvolání k podání vysvětlení nestačí“, a proto neměl městský úřad řízení vůči ní vůbec zahájit; (3) že zamítl návrh na nařízení ústního jednání; a (4) že se pouští do polemik ohledně krajní nouze. 13. Žalovaný nicméně rozhodnutím ze dne 29. 11. 2024, č. JMK 165963/2024, odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil („rozhodnutí žalovaného“). K první námitce účastníka řízení týkající se společenské škodlivosti přestupkového jednání žalovaný uvedl, že podle judikatury by společenská nebezpečnost jednání nebyla v případě naplnění formálních znaků naplněna, jen pokud by existovaly zvláštní okolnosti případu, které by nebezpečnost předmětného jednání zásadním způsobem snižovaly. Takové zvláštní okolnosti tu žalovaný ovšem nespatřuje. Jde o běžné nedodržení zákazu zastavení a stání na chodníku. 14. K druhé námitce týkající se postupu správního orgánu žalovaný nejprve uvedl, že vydání rozhodnutí městského úřadu předcházela výzva adresovaná žalobkyni k úhradě stanovené částky ve výši 500 Kč ve lhůtě 15 dnů od jejího doručení, kterou tento městský úřad odůvodnil tím, že vozidlo provozované žalobkyni stálo na chodníku, kde to není dopravní značkou povoleno. Vzhledem k tomu že z oznámení o přestupku bylo zjištěno s vysokou míru pravděpodobnosti (hraničící s jistotou) o tom, kdo byl řidičem vozidla, tak městský úřad s touto osobou zahájil řízení o přestupku a předvolal podezřelou osobu řidiče k ústnímu jednání. K němu se však nedostavila, a proto městský úřad věc zastavil. 15. Městský úřad pak podle žalovaného postupoval v řízení správně, jestliže byla totožnost řidiče po zjištění přestupku známá. V takovém případě se výzva provozovateli vozidla podle § 125h zákona o silnič