41 Ad 14/2024 – Krajský soud v Brně

41 Ad 14/2024- 67 - text 8 41 Ad 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: K. V. X zastoupený JUDr. Markem Chlebikem, advokátem Školská 694/23, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobách proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 6. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobce neúspěšně požádal o invalidní důchod. Neměl totiž potřebnou dobu pojištění. V žalobě žádal, aby soud od chybějící doby pojištění odhlédl. Zákonná úprava je podle jeho názoru vůči němu příliš tvrdá. Soud to ovšem bohužel učinit nemohl. II. Relevantní skutkové okolnosti a dosavadní průběh věci 2. Žalobce požádal na konci roku 2023 o invalidní důchod. Žalovaná ale jeho žádost zamítla rozhodnutím ze dne 5. 2. 2024, č. j. X („prvostupňové rozhodnutí“). Z posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Jihlava ze dne 1. 2. 2024 („první posudek“) totiž plynulo, že žalobce nebyl invalidní. Nejednalo se u něj vůbec o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění. 3. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí námitky. Odkázal na usnesení o odložení trestní věci původně proti němu vedené kvůli podezření ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společné domácnosti. Plyne z něj, že ho na základě lékařské zprávy z Psychiatrické nemocnice v Jihlavě umístili k nedobrovolné hospitalizaci. Má několikaleté poruchy vnímání a myšlení, včetně paranoidního a agresivního chování. V námitkách žalobce dále popisoval své bludy. K nedobrovolné hospitalizaci žalobce docházelo v poslední době opakovaně. Odkázal pak na několik důkazů, podle kterých nebyl schopen práce. 4. Žalovaná ovšem rozhodnutím ze dne 4. 6. 2024, č. j. X („rozhodnutí žalované“), zamítla námitky žalobce a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Lékař Institutu posuzování zdravotního stavu vyhotovil dne 22. 5. 2024 nový posudek o invaliditě žalobce („druhý posudek“). Podle něj se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Shledal žalobce invalidním, konkrétně ve III. stupni invalidity. Jeho pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 70 %. 5. Vznik invalidity druhý posudek stanovil k datu 19. 1. 2024. Psychická porucha nevznikla akutně, postupně se vyvíjela. Psycholog udával možnost jejího vzniku asi pět let dozadu. Žalobce se ale nikde neléčil, ani nebyl na psychiatrii. Prakticky je těžké až nemožné zjistit datum vzniku invalidity zpětně. Podle doložených podkladů se porucha zhoršovala, až došlo k úplnému rozvoji nemoci s nutností opakované hospitalizace. 6. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti druhý posudek stanovil zdravotní postižení uvedené v kapitole V (duševní poruchy a poruchy chování), položce 3e (schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy, středně těžké postižení) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Tato položka stanoví míru poklesu pracovní schopnosti v rozmezí od 70 do 80 %. V případě žalobce druhý posudek stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na dolní hranici daného rozmezí, tj. 70 %. 7. Žalovaná ovšem poté zkoumala, zda žalobce dosáhl potřebné doby pojištění podle § 40 odst. 1 písm. f) a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Vyhotovila osobní list důchodového pojištění, který je nedílnou součástí rozhodnutí v námitkovém řízení. Z přiloženého osobního listu důchodového pojištění vyplývá, že žalobce získal v rozhodném období 10 let před vznikem invalidity, tj. v době od 19. 1. 2014 do 18. 1. 2024, pouze jeden rok a 152 dnů doby pojištění místo potřebných pěti let. Nesplnil tak podmínku získání potřebné doby pojištění. V rozhodném období 20 let od data vzniku invalidity, tj. od 19. 1. 2004 do 18. 1. 2024, pak získal pouze čtyři roky a 283 dnů místo potřebných 10 let pro nárok na invalidní důchod. Ani tuto podmínku získání potřebné doby pojištění tak nesplnil. Proto žalobci nevznikl nárok na invalidní důchod. III. Spojení věcí 8. Žalobce napadl rozhodnutí žalované hned dvakrát. Nejprve samostatně žalobou ze dne 4. 8. 2024, kterou soud obdržel dne 6. 8. 2024. O ní krajský soud zahájil řízení pod sp. zn. 41 Ad 14/2024. Dne 10. 8. 2024 ovšem krajský soud obdržel druhou žalobu žalobce. Proti témuž rozhodnutí ji za žalobce podal jeho zástupce. Krajský soud o ní zahájil řízení pod sp. zn. 41 Ad 15/2024. Soud následně přistoupil soud ke spojení věcí ke společnému řízení (§ 39 odst. 1 soudního řádu správního). Odmítnutí pozdější žaloby pro překážku věci zahájené by bylo přepjatě formalistické. O obou žalobách proto soud vedl řízení pod sp. zn. 41 Ad 14/2024. IV. Obsah žalob a vyjádření žalované 9. Žalobce namítá, že rozhodnutí žalované považuje za nepřiměřené z důvodu tvrdosti zákona. Jeho nepříznivý psychický stav trvá několik let. Nemohl tedy být plně zaměstnatelný a odpracovat potřebnou dobu pro pojištění. Jeho nemoc (bludy) se vyznačuje tím, že si její nositel neuvědomuje, své nereálné podněty vnímá jako reálné nebo je má zkreslené. Z daného důvodu měl žalobce problém s udržením a získáním zaměstnání. Nereálné bludy byly hlavní příčinou, pro níž se nemohl fakticky uplatnit na trhu práce. Proto nemohl splnit jednu z podmínek pro přiznání nároku na invalidní důchod. Konkrétně šlo o neléčenou nemoc a její postupnou gradaci, která probíhala několik let, a kterou žalovaná klasifikovala III. stupněm invalidity. 10. Za posledního tři čtvrtě roku žalobce třikrát nedobrovolně hospitalizovali. Pobyt mimo psychiatrickou kliniku trval pouze v řádu sedmi či 14 dnů. Pokusil se o sebevraždu. Trpí psychotickým onemocněním, které má mnoho průběhových variant. Kvůli několika letům probíhajícího psychotického procesu bez léčby u něj došlo k poklesu kognitivních schopností a exekutivních dovedností. Nedokáže se proto sám o sebe postarat, což potvrzují i jeho ošetřující lékaři z oboru psychiatrie. 11. Poslední dlouhodobé zaměstnání měl žalobce v letech 2008 až 2010. Poté již měl pouze měsíční úvazky zprostředkované agenturami práce, které trvaly do roku 2017. Poté ho v roce 2017 dvakrát evidovali na úřadu práce. A následně ho evidovali až po pěti letech – tj. v roce 2022 a jednou v roce 2023 – vždy po dobu 14 dní. V období pěti let se nikde nehlásil, ač by rozumně smýšlející člověk tak učinil. Po několika negativních zkušenostech již na další registraci u úřadu práce a shánění práce rezignoval. 12. Rozhodnutí žalované nevycházelo ze skutkového stavu věci. Pouze se zabývalo naplněním formálních právních podmínek daných zákonem. Muselo však být zřejmé, že se nejedná o úraz či nehodu, která by měla za následek okamžité ztížení pracovní schopnosti. Ale o nemoc, která svému okolí nejprve nemusí být zcela patrná. Má svůj vývoj. 13. Již po vojně se u žalobce začal rozvíjet paranoidní styl myšlení. Přítomnost obsahových poruch je prokazatelně možné vysledovat pět let zpětně. Nemoc ho zatěžovala postupně. Je hůře identifikovaná, pokud se ji její nositel snaží skrýt či se za ni stydí. Brání mu v řádném životě, diskvalifikuje ho na trhu práce a v sociálních kontaktech. Nemá zájem o dění a další život. Primář psychiatrické kliniky danou nemoc popsal jako dlouhodobý stav, který měl svůj vývoj a gradoval. Na rozdíl např. od úrazů nebo náhlého zhoršení zdravotního stavu měla nemoc žalobce za následek jeho nezapojení do pracovního procesu, nezájem o formální registraci u úřadu práce a tím i neodpracovanou dobu potřebnou pro přiznání nároku na invalidní důchod. 14. Žalovaná zopakovala podstatné části svého rozhodnutí. Ke dni vydání rozhodnutí zhodnotila veškerou doloženou dobu pojištění podle osobního listu důchodového pojištění. Ostatně žalobce ani nenamítal nezhodnocení některé doby. Vzhledem k tomu, že nezískal potřebnou dobu pojištění a jeho invalidita nevznikla následkem pracovního úrazu, mu nevznikl nárok na invalidní důchod. V. První rozsudek krajského soudu a rozsudek Nejvyššího správního soudu 15. Krajský soud již jednou v této věci rozhodl rozsudkem ze dne 26. 9. 2024, č. j. 41 Ad 14/2024-24, kterým žaloby zamítl („první rozsudek krajského soudu“). V jádru věci podle něj šlo o to, zda žalobce získal potřebnou dobu pojištění pro to, aby mu žalovaná mohla přiznat invalidní důchod. Podle žalované ji nezískal. A žalobce to podle krajského soudu ani nezpochybňoval. Žádal, aby soud od podmínky zisku potřebné doby pojištění v jeho případě s ohledem na její tvrdost odhlédl. To soud s ohledem na svoji ústavní roli v systému dělby moci bohužel nemohl udělat. 16. Ze spisu pak plynulo, že žalobce opravdu potřebnou dobu pojištění nezískal. V režimu § 40 odst. 2 věty první zákona o důchodovém pojištění žalobce v době od 19. 1. 2014 (10 let zpětně ode dne vzniku invalidity) do 18. 1. 2024 získal pouze jeden rok a 152 dnů doby pojištění. Podle § 40 odst. 1 písm.